Za dva měsíce začíná 6. Noir Film Festival

Již za dva měsíce otevře hrad Křivoklát své hradby všem milovníkům filmu noir, kteří se zde opět sejdou na tematickém filmovém festivalu. Od 23. do 26. srpna 2018 uvede 6. ročník Noir Film Festivalu na čtyři desítky projekcí filmových klenotů nejen z klasické hollywoodské éry filmu noir 40. a 50. let minulého století, ale opět o něco více přiblíží evoluci tohoto atraktivního fenoménu napříč žánry, časem a geografickým prostorem. Návštěvníci se mohou těšit na napínavá dramata z vězení, rebelství Samuela Fullera, charisma Roberta Ryana, bojovnost Idy Lupino, emancipaci nových osudových žen, šílenství noirových psychopatů, temné příběhy ze severu Evropy a standard v podobě československé stopy a projektů HBO. 

PSYCHO NOIR 

V tematické sekci festival představí postavy duševně nevyrovnaných jedinců uchylujících se k brutálnímu násilí, které noirovému cyklu začaly dominovat v jeho pozdější fázi z konce 40. let a jejichž přehnané chování korespondovalo s vyhrocenou noirovou estetikou tohoto období. Tyto charaktery jsou spojené s několika výraznými hereckými tvářemi. Vedle Richarda Widmarka v roli vyšinutého zabijáka z Hathawayova Polibku smrti (Kiss of Death, 1947) a Roberta Ryana jako pomstychtivého válečného veterána z Násilného činu (Act of Violence, 1948) režírovaného Fredem Zinnemannem, festival poukáže i na méně známou tvář Lawrence Tierneyho jako chladnokrevného intrikána v brilantním noiru Roberta Wise Zrozen k zabíjení (Born to Kill, 1947) a chybět nebude ani James Cagney a jeho „top-of-the-world“ performance v Bílém žáru (White Heat, 1949) od Raoula Walshe. 

V návaznosti na PSYCHO NOIR bude ve Zvláštním uvedení promítnuto i mistrovské dílo Roberta Aldriche Co se vlastně stalo s Baby Jane? (What Ever Happend with Baby Jane?) z roku 1962, ve kterém se stárnoucí hollywoodské hvězdy Bette Davis a Joan Crawford představily v příběhu psychopatky par excellence a její sestry.

NOVÉ OSUDOVÉ ŽENY

Archetyp femme fatale, emancipované atraktivní ženy, která neváhá jít přes mrtvoly, když chce dosáhnout svých cílů, je snad divácky nejoblíbenějším aspektem filmu noir. S revizionistickým pohledem na klasické žánry, které mladí hollywoodští tvůrci přinesli v 70. letech minulého století, a s tehdejší proměnou filmové cenzury se obraz femme fatale začal modifikovat, a otevřela se tak celá škála nových možností jak vyprávět a kam směřovat noirové příběhy. Ukázkovým příkladem revize archetypu femme fatale je rané dílo bratří (dnes už sester) Wachowských Past (Bound, 1996), které nevypočitatelnou sílu ženského elementu znásobuje přítomností hned dvou osudových dam a v přidané hodnotě ji obohacuje o lesbický element. 

Obdobně nezničitelná je Ďábelská svůdkyně (The Last Seduction, 1994) v podání americké krásky Lindy Fiorentino ve filmu Johna Dahla a ve výčtu „nových femmes fatales“ nelze opomenout pavoučí ženu Matty Walker, nudící se manželku floridského boháče v podání mladé Kathleen Turner ve slavném neonoiru Žár těla (Body Heat, 1981) od Lawrence Kasdana. Současným objevem bude na festivalu promítaná Bílá orchidej (White Orchid, 2018), v níž Olivia Thirlby ztvárnila introvertní a stydlivou soukromou vyšetřovatelkou pátrající po stopách vražedného zločinu v Kalifornii. Snímek bude uveden v české premiéře. 

NOIROVÁ RETROSPEKTIVA SAMUELA FULLERA 

„Film je jako bojiště. Láska. Nenávist. Akce. Násilí. Smrt. Jedním slovem – emoce.“ 

To jsou hojně citovaná slova Samuela Fullera pronesená v Godardově filmu Bláznivý Petříček (Pierrot le fou, 1965), která výstižně definují i režisérovu čtveřici na NFF promítaných noirových titulů. Cenou za režii na festivalu v Benátkách oceněný Zátah na Jižní ulici (Pickup on South Street, 1953) uvede další psycho roli Richarda Widmarka coby newyorského kapsáře, který nevědomky ukradne mikrofilm s chemickým vzorcem, o nějž mají zájem komunističtí špióni. Herec Robert Ryan se představí ve své typické roli záporáka v barevném noiru z exotického Japonska s názvem Bambusový dům (House of Bamboo, 1955). S Psycho noirem bude korespondovat Chodba šoků (Shock Corridor, 1963) inspirovaná příběhem novinářky Nellie Bly, která na konci 19. století předstírala duševní chorobu pod záměrem napsat skandální odhalení o psychiatrické léčebně na Blackwell’s Island. Nahý polibek (The Naked Kiss, 1964) je naopak dramatem ze života napravené prostitutky s herečkou Constance Towers v hlavní roli. 

HOST FESTIVALU: SAMANTHA FULLER 

V rámci Zvláštního uvedení festival uvede celovečerní dokument Plný život Samuela Fullera (A Fuller Life, 2013), v němž řada režisérových obdivovatelů jako James Franco, William Friedkin, Wim Wenders, Tim Roth, Robert Carradine, Monte Hellman či Mark Hamill předčítá z jeho posmrtně vydaného životopisu A Third Face: My Tale of Writing, Fighting and Filmmaking (2002) plného inspirativních historek a fascinujících životních vzpomínek – včetně těch na osvobozování zajateckého tábora v Sokolově, na kterém se podílel jako člen americké vojenské armády v roce 1945. Tento velmi osobní snímek před lety natočila režisérova dcera Samantha Fuller (*1975), která vystupovala v otcových pozdních filmech a která v srpnu osobně zavítá na Křivoklát, kde uvede všechny otcovy filmy. 

Svou návštěvou letos NFF poctí i Jaromír Hanzlík, jenž bude zároveň i jedním z patronů 6. ročníku festivalu. Tvorbu herce, který letos oslavil 70. narozeniny, festival připomene projekcí tematické televizní adaptace románu Radovana Šimáčka Zločin na Zlenicích hradě (1971), která je do historických kulis zasazeným detektivním příběhem o vyšetřování vraždy šlechtice Oldřicha ze Zlenic. 

ČESKOSLOVENSKÝ NOIR 

Už pošesté je součástí programu NFF blok československých filmů, které se vyznačují noirovými charakteristikami – ať už jde o spletitou narativní strukturu, temný vizuální styl, archetypální postavy detektiva, ambivalentního antihrdiny a femme fatale nebo motivy vyšetřování a voyeurismu. Nejstarším titulem letošní kolekce je opomíjený film režiséra Václava Kršky Až se vrátíš… (1947) zasazený do nevlídného prostředí pražského činžovního domu. Do baru frekventovaného nenapravitelnými alkoholiky je situováno mistrovské drama Martina Friče Dnes naposled (1958). Po kladně přijatých „kalašovkách“ Vrah skrývá tvář (1966, NFF 2015) a Po stopách krve (1969, NFF 2014) organizátoři letos sáhli po kriminálce Strach (1963), která sérii s Rudolfem Hrušínským v roce 1963 odstartovala. A konečně slovenskou kinematografii a produkci bratislavské Koliby zastupuje detektivka klasického střihu Smrť prichádza v daždi (1965) s Ladislavem Chudíkem v hlavní roli. 

Program festivalu bude zveřejněn 27. června. Ve stejný den bude zahájena rezervace festivalových pasů a vstupenek na adrese vstupenky@noirfilmfestival.cz. 

Všechny podrobnosti najdete na stránkách festivalu www.noirfilmfestival.cz. 

Další informace a novinky sledujte na sociálních sítích: 

facebook.com/NoirFilmFestival 

twitter.com/NoirFilmFest 

Událost Noir Film Festival 2018 na Facebooku.

Tourneur v Locarnu

Mezinárodní filmový festival v Locarnu, který se letos uskuteční již posedmdesáté, zasvětí hlavní retrospektivní sekci tvorbě francouzsko-amerického režiséra Jacquese Tourneura (1904–1977). V tiskové zprávě organizátoři svou volbu zdůvodňují tím, že pověst, jaké se tvůrce těší, stále neodpovídá jeho talentu. "Tourneur často natáčel béčkové filmy, které se nám dnes jeví jako kousavější, aktuálnější a více vizionářské než jejich prestižnější áčkové protějšky. Tourneur byl ve svém díle schopný propojit vypravěčskou působivost žánrových příběhů s unikátní vizuální poetikou, což můžeme nejspíše přičíst jeho zdvojeným, americko-evropským kořenům." 

Jacques Tourneur se narodil v Paříži, ale před vypuknutím první světové války se jeho rodina - v čele s uznávaným režisérem Mauricem Tourneurem - přesunula do Spojených států. Na přelomu 20. a 30. let se Tourneur do Francie vrátil a tamtéž i režijně debutoval, své nejvýznamnější snímky ale natočil v USA. V první polovině 40. let pod dohledem producenta Vala Lewtona režíroval významné tituly jako Kočičí lidé (Cat People, 1942) nebo Putovala jsem se zombie (I Walked with a Zombie, 1943). Nejčastěji je ale jeho jméno spojováno s klasickým filmem noir Pryč od minulosti (Out of the Past, 1947). Vedle něj je podepsán i pod docu-noirem Berlin Express (1948) a pozoruhodným pozdním filmem noir Nightfall (1957). Méně známá a jen zřídka kriticky reflektovaná je Tourneurova práce v dalších žánrech, například westernu (Canyon Passage, Great Day in the Morning), válečném filmu (např. Dny slávy s hereckou účastí Huga Haase), dobrodružném filmu (Appointment in Honduras) nebo melodramatu (Easy Living).

Dramaturgové locarnské přehlídky, která bude zahájena 2. srpna 2017, slibují projekce všech Tourneurových dostupných celovečerních filmů a výběru jeho krátkometrážní tvorby. Retrospektiva bude následně putovat po vybraných světových městech, včetně Paříže, Turína a New Yorku. Před dokončením je i reprezentativní publikace, která vyjde v anglickém a francouzském jazyce. 

"Tourneur se vždy pokoušel jít za hranice toho, co je přístupné lidskému oku; zobrazoval pocity, které se skrývají hluboko pod naší kůží a pod povrchem věcí. Proto jeho filmy tak úspěšně odolávají proudu času a jsou inspirací pro tolik filmových tvůrců."

Carlo Chatrian, umělecký ředitel festivalu v Locarnu

Oficiální web festivalu

Tisková zpráva k přečtení nebo ke stažení

Brněnská přehlídka Visions of Light letos již podesáté

Brněnská přehlídka Visions of Light se pevně zabydlela v každoročním festivalovém kalendáři a letos se uskuteční již podesáté. Organizátoři se rozhodli jubileum oslavit jakýmsi best of - z téměř stovky odpromítaných filmů vybrali devět, které u diváků zarezonovaly nejvíce. Máme radost, že mezi nimi figurují i noirové či noirem "načichlé" snímky. Pokud vám čas dovolí podniknout do kina Art návštěvu jen v jeden den, pak si vyberte čtvrtek 10. 11., kdy budou v těsném sledu odpromítány Hitchcockův Příšerný host (The Lodger, 1927), Langova Šarlatová ulice (Scarlet Street, 1945) a Brutální sobota (Violent Saturday, 1955) Richarda Fleischera. V pátek pak můžete vidět Zabijáky (The Killers, 1964) Dona Siegela, inspirované slavnou povídkou Ernesta Hemingwaye. I zbylý program je ovšem lákavý a rozhodně je z čeho vybírat. Více informací najdete na webu přehlídky. 

ČTVRTEK 10. 11. 2016
18:00 Příšerný host
20:00 Šarlatová ulice
22:00 Brutální sobota

PÁTEK 11. 11. 2016
17:00 Zabijáci
19:00 Písečná žena
22:00 Gimme Shelter

SOBOTA 12. 11. 2016
18:00 Můj milovaný nepřítel
20:00 Videodrome
22:00 Stop Making Sense

NOIR CITY 13

Tradiční noirový svátek, festival NOIR CITY, se v San Franciscu uskuteční již potřinácté. Desetidenní přehlídka začne v nádherném Castro Theatre v pátek 16. ledna a potrvá až do následující neděle. Program sestávající z 25 titulů se letos zaměří na temné stránky manželství. Mezi zastoupenými filmy nechybí Clouzotovy Ďábelské ženy, noirové melodrama Maxe Ophülse V pasti, Hitchcockovo Podezření nebo Bigamista Idy Lupino. Dostane se ale i na řadu méně známých snímků, které na plátně hned tak neuvidíte. Kompletní program najdete na stránkách festivalu. 

Seznam všech filmů odpromítaných na předchozích ročnících NOIR CITY je k dispozici tady.

Pokud se do San Francisca nebo jednoho ze sedmi satelitních měst NOIR CITY letos nedostanete, můžete se noirově naladit alespoň při čtení nového čísla stejnojmenného čtvrtletníku. Aktuální vydání by měli všichni podporovatelé Film Noir Foundation dostat do mailových schránek 12. ledna. Pokud se chcete stát odběrateli NOIR CITY, stačí přispět na činnost této bohulibé organizace jednorázovou částkou 20 dolarů (více zde). 

Noir Film Festival 2014

Před pár dny byly spuštěny nové webové stránky českého noirového festivalu, který jsme loni měli dramaturgicky na svědomí a jinak tomu nebude ani letos. Svátek všech noirových příznivců, který se k převážné spokojenosti všech zúčastněných loni konal na Kokoříně, se letos z organizačních důvodů stěhuje na jiný hrad ve Středočeském kraji - Křivoklát. V diářích si zaškrtněte data 21.–24. 8. 2014!

hrad Křivoklát
(zdroj: správa hradu Křivoklátu)

A na co se letos v programu můžete těšit? Zvolili jsme pro vás tematický cyklus spjatý s romantickým motivem milenců na útěku a sekci věnovanou Billymu Wilderovi. Různé podoby noiru vám představíme na tzv. docu-noiru a hranice budou bořit noiry z Británie a stejně jako loni i ty z Česka/Československa. Zpestřením v programu budou animované filmy, které s trochou fantazie rovněž můžeme přiřadit k noiru.

Poctu, která loni patřila Gene Tierney a Humphreymu Bogartovi, podle nichž byly pojmenovány promítací sály, letos složíme Barbaře Stanwyck a Glennu Fordovi.

Na rozdíl od jedné loňské půlnoční projekce vám letos v programu nabídneme hned dvě, přičemž jeden z promítaných titulů již brzy zveřejníme. Ve speciálních projekcích nebude chybět ani ta od HBO (tentokrát zdarma pro všechny!), která je opět naším mediálním partnerem.

Akce s novým názvem - již jen Noir Film Festival - v druhém ročníku poroste téměř o dvojnásobek projekcí - těšte se na téměř bezmála čtyři desítky! Promítat se bude ve třech sálech hradu Křivoklátu a na jeho horním nádvoří. 

Více informací sledujte průběžně na festivalovém webu a Facebooku.

Tak nám buďte věrní a sdílejte informace o našem festivalu dál!

Festivaly, kam se podíváš

V rámci již tradiční brněnské přehlídky Visions of Light bude ve čtvrtek 7. listopadu odpromítán noir Josepha H. Lewise The Big Combo (1955). Zatímco my jsme se na kokořínském festivalu neodvážili přijít s trefným českým ekvivalentem původního názvu, v kině Art snímek uveden jako Velká kombinace. I další lákadla přehlídky stojí za pozornost. Jmenovitě bych upozornil na Stroheimovu Královnu Kelly (7. listopadu, 17.00), Sturgesův Hřích Harolda Diddlebocka (7. listopadu, 19.00) a skvělý mysteriózní thriller Otty Premingera Hledá se Bunny Lakeová (8. listopadu, 17.00). Kompletní program a další nezbytné informace najdete zde.

A když už jsme u spojení noiru a filmových festivalů, zaznačte si do diářů: 2. ročník přehlídky Noir Film Kokořín se uskuteční ve dnech 14.-17. srpna 2014. Sledujte Facebook NFK nebo náš blog pro další novinky.

Noir Film Kokořín: festivalová znělka

Hurá na Kokořín!

Dva měsíce před zahájením prvního českého noirového festivalu je známo již 14 z 18 promítaných titulů. Ve středu 21. srpna večer na nádvoří hradu Kokořín celou akci zahájí projekce esenciálního noiru v režii Billyho Wildera Pojistka smrti (1944). Další adaptace amerických hard–boiled románů dostanou prostor v jim věnované samostatné sekci – můžete se těšit na Johna Garfielda a Lanu Turner v další adaptaci Jamese M. Caina Pošťák vždy zvoní dvakrát a Humphreyho Bogarta v klasikách Maltézský sokol (1941) a Hluboký spánek (1946) či ve speciální projekci Temné pasáže (1947), jež vznikla podle předlohy jiného autora hard-boiled detektivní školy Davida Goodise.

Pojistka smrti (1944)

Sekce "Ženský noir" uvede Premingerovu božskou Lauru (1944) s překrásnou Gene Tierney v roli tajemné krásky z obrazu, nepřekonatelnou Gildu (1946) se smyslnou tanečnicí Ritou Hayworth a Mildred Pierce (1945) s charismatickou podnikatelkou Joan Crawford v adaptaci hard-boiled románu Jamese M. Caina. Samostatná sekce bude věnována hollywoodské sexbombě Marilyn Monroe, která si v rané fázi kariéry zahrála v Hustonově Asfaltové džungli (1950), jíž festival zařadil do svého programu.

Specialitou budou české/československé noiry jako Fričův 13. revír (1946) s Danou Medřickou a Jaroslavem Marvanem v hlavních rolích, Brynychův koncentráčnický snímek ...a pátý jezdec je Strach (1964) a parodie detektivek s Philem Marlowem Mazaný Filip (2003) v režii Václava Marhoula, který na Kokořín osobně zavítá jako jeden z festivalových hostů (jména ostatních najdete zde).

Mazaný Filip (2003)

Pozdní fázi klasického noiru budou zastupovat dva barokní noirové skvosty The Big Combo (1955) s fantastickou kamerou Johna Altona, který bude jako jediný na festivalu promítán v půlnoční projekci, a apokalyptický Líbej mne až k smrti (1955), který noirovou přehlídku na Kokoříně v neděli 25. srpna odpoledne oficiálně zakončí.

Prodej akreditací zatím nebyl zahájen, ale organizátoři již doporučují zajistit si rezervaci ubytování, které můžete vybírat zde.

Další informace najdete na webových stránkách festivalu či na jeho Facebooku.

Těšte se na první český ryze noirový festival!

Noirový festival v Česku už není jen hudbou budoucnosti. Letos se všichni dočkáme! Vezměte si diáře a poznačte si v nich termín 21.-25. srpna 2013. Místo: Kokořín. Konání přehlídky filmů tak esenciálně spjatých s městem v poklidné přírodní rezervaci bude jistě zajímavým kontrastem. Je však třeba říct, že i noiroví hrdinové nezřídka z urbanistické džungle utíkali na venkov.

Od středy do neděle bude promítnuto celkem 18 filmů, z toho 15 klasických amerických noirů a pro ozvláštnění i tři české/československé. Jejich tituly se již brzy dozvíte z webových stránek festivalu, které budou v nejbližší době spuštěny.

Na Facebooku akce již organizátoři prozradili jména některých promítaných titulů, a to naprostých klasik jako Maltézský sokol (1941), Pojistka smrti, Laura (oba 1944) a Hluboký spánek (1946). Podle Humphreyho Bogarta a Gene Tierney budou dokonce pojmenovány dva promítací sály (v galerii Truhlárna a restauraci Pobuda). Třetím promítacím místem bude přímo nádvoří hradu Kokořín. Mezi jednotlivými projekčními místy bude návštěvníky festivalu kyvadlově dopravovat motorový vláček Kokořík (s kapacitou 36 osob). Takže vezměte své ratolesti a všechny přátele a známé a přijeďte na Kokořín! Budeme se na vás těšit.

O dalších podrobnostech spjatých s programem i organizací vás samozřejmě budeme včas informovat. 

Noir City: Hollywood 2012

Noiroví fanoušci se v Kalifornii opravdu mají. Po lednovém Noir City v San Franciscu je na jaře čekají dvě další nabité noirové přehlídky. Předtím, než bude v Palm Springs v polovině května zahájen 12. ročník Arthur Lyons Film Noir Festivalu, se přímo v Hollywoodu v historickém Egyptian Theatre uskuteční další Noir City (koná se v celkem pěti amerických městech). 

zdroj: americancinematheque.com

14. ročník festivalu Noir City: Hollywood pořádá od 20. dubna až 6. května American Cinematheque ve spolupráci s Film Noir Foundation Eddieho Mullera. Ten společně s noirovými oborníky Alanem K. Rodem a Gwen Deglise do letošního programu vybral celkem třicet (!) snímků, mezi nimi například protonoiry The Maltese Falcon (1931), City Street, Okay, America! a Afraid to Talk (všechny 1932) nebo trojici Mannových noirů Strange Impersonation (1946), T-Men (1947) a Reign of Teror (1949).

Kromě divácky vděčných festivalových stálic, jako jsou noiry Revolver na prodej (This Gun For Hire,1942), Phantom Lady (1944), Pošťák vždy zvoní dvakrát (The Postman Always Rings Twice, 1946), Black Angel (1946), The Window (1949), Caged (1950), hollywoodské Noir City rovněž uvede nově restaurovanou kopii Suddenly (1954) a takové rarity, jako je raný mysteriózní snímek Freda Zinnemanna Kid Glove Killer (1942) a noiry Circumstantial Evidence (1945), Three Strangers (1946), The Sign of the Ram (1948), Mary Ryan, Detective, Scene of the Crime, Johnny Allegro, Manhandled (všechny 1949), Shield for Murder (1952) či na lednovém sanfranciském Noir City uvedené filmy The Great Gatsby (1949) a Naked Alibi (1954).

zdroj: americancinematheque.com

Součástí programu bude taktéž diskuze se spisovatelkou Denise Hamilton, autorkou ceněných noirových povídek z LA (více zde) či se zasloužilými herci Normanem Lloydem, Marshou Hunt a Julie Adams a synem Geraldine Fitzgerald Michaelem Lindsay-Hoggem.

Další podrobnosti o programu a uváděných filmech najdete na stránkách American Cinematheque zde.

Cry of the Noir City

Čtvrteční večer byl na Noir City oficiálně zasvěcen "zlobivým děvčatům". V případě snímku Naked Alibi (1954) se však nejednalo o příhodné označení. Gloria Grahame v něm hraje Mariannu, barovou zpěvačku, která je sice osudově zapletena s ženatým a násilnickým kriminálníkem Alem Willisem (Gene Barry), ve skutečnosti má však srdce ze zlata. Přidá se k propuštěnému policejnímu šéfovi Joe Conroyovi (Sterling Hayden) a i za cenu osobní oběti mu pomůže Willise dopadnout. Zřídka uváděný noir studia Universal začíná jako ambivalentní studie tenké hranice mezi spravedlností a zločinem. Policejní oddělení pod vedením Conroye je pod palbou kritiky kvůli údajné brutalitě a Willis zpočátku působí jako nevinná oběť. Postupně se ale karty obrací: Willis je ukázán jako nebezpečný psychopat a Conroyovo problematické jednání (užívání násilí, nerespektování presumpce neviny) je vlastně ospravedlněno. Z filmu se tak brzy vytrácí napětí a stává se z něj rutinní příběh o honu na zločince. 

Večer vyvrcholil projekcí Haasova Pickupu (1951). Téměř do posledního místa zaplněné kino (kapacita 1 407 míst) na režisérův americký režijní debut reagovalo bez přehánění nadšeně. Hlášky Betty v podání Beverly Michaels (takto má vypadat pořádná femme fatale!) odměňovalo smíchem a závěr, v němž je Betty vyhnána a nahrazena štěnětem ("This is what I should have brought home in the first place."), se dočkal hlasitých ovací. Na velkém plátně film vypadal velice dobře a hlavně vynikly detaily, které byste jinak přešli bez povšimnutí (obrázek Masaryka, vkladní knížka, ve které šly konečně rozluštit data apod.). Doufejme jen, že projekce Pickupu nebyla zcela ojedinělá a že se v budoucnu naskytne příležitost vidět i zbylé Haasovy filmy tam, kde jim to sluší nejvíc - na filmovém plátně.

Noir City zdaleka nekončí. V dalších třech festivalových dnech jsou na programu projekce (např. restaurovaná kopie snímku Breaking Point, maraton šesti filmových adaptací děl Dashiella Hammetta), ochutnávky vína a stylový večírek, během kterého se Swedish-American Hall na Market Street promění v noční klub ve stylu 40. let. My jsme však aktuálně na cestě ze San Francisca do Santa Barbary, kde nás čeká zdejší Mezinárodní filmový festival s účastí Martina Scorseseho nebo Lawrence Kasdana (projekce jeho neo-noiru Body Heat). Sledujte náš blog a stránky filmového časopisu 25fps.

Night and the Noir City

Středeční večer na Noir City byl jako jediný kompletně zasvěcen jednomu režisérovi - konkrétně Samuelu Fullerovi. Jeho retrospektivu loni uvedl karlovarský filmový festival, který jsme však v důsledku festivalového přesycení vynechali, a tak první příležitost zhlédnout některý z Fullerových filmů na velkém plátně se nám naskytla až v San Franciscu. A dostavilo se mírné zklamání. The House of Bamboo (1955), barevný noir natáčený v autentických lokacích Japonska, byl festivalovými tiskovinami prezentován jako jeden z vizuálních vrcholů letošního Noir City. Ovšem až na závěrečnou sekvenci, odehrávající se střešním zábavním parku, se jedná o stylisticky spíše nevýrazný film. Systém CinemaScope není náležitě využit a působivý vizuální zážitek, který měl být umocněn velkým plátnem v Castro Theatre, se bohužel nedostavil. Ani příběh, sledující počínání amerického agenta v přestrojení, není z nejzajímavějších. Robert Stack a Robert Ryan odvádějí svůj standard - ale nic víc - což jen přispívá k finálnímu zklamání z nevyužitého potenciálu. Největší atrakcí se tak stává Japonsko, které se Fuller moudře nepokoušel zrekonstruovat v hollywoodských studiových ateliérech. 

Underworld U.S.A. vznikl o šest let později ve Fullerově nezávislé produkci. Jedná se o revenge film, v němž se Tolly Devlin (Cliff Robertson) pokouší pomstít násilnou smrt svého otce, jíž byl ve věku 14 let svědkem. Za tím účelem infiltruje gang nebezpečných zločinců, který ve městě ovládá obchod s drogami a prostitucí. Černobílý snímek nabízí několik působivých scén: například vražda Tollyho otce je vizualizována pouze pomocí stínů; v řadě obrazových kompozic jsou využity dětské panenky, které slouží jako důležitý leitmotiv procházející napříč celým snímkem. Underworld U.S.A. je odvyprávěn svižně a moderně, a i proto má větší šanci oslovit dnešního diváka než výše zmíněný House of Bamboo. Přičtěte si k tomu přitažlivou (i když rozhodně ne bezvýhradně kladnou) postavu ztvárněnou charismatickým Cliffem Robertsonem a vyjde vám nadprůměrné noirové drama, které se ve Fullerově bohaté filmografii rozhodně neztratí. Mimochodem, Muller vřele doporučuje Fullerovu autobiografii, která vyšla pod názvem A Third Face: My Tale of Writing, Fighting and Filmmaking. Například na Amazonu ji pořídíte za pouhých osm dolarů.

Náš poslední den na Noir City je zároveň tím nejočekávanějším: ve 21.20 začne projekce Haasova Pickupu. Jakými slovy jej Eddie Muller uvede? Z jak kvalitní kopie bude promítán? A jakými reakcemi publika bude doprovázen? Dozvíte se již brzy na Film Noir Blogu.

Naked Noir City

Úterní dvojblok na Noir City možná leckoho překvapil. Dramaturgové festivalu se rozhodli ukázat, jak tenká může být hranice mezi komedií a tragédií a dvojprogram složili ze dvou "komediálních noirů".

Snímek Unfaithfully Yours (1948) byl zcela nepochybně trefou do černého. Poslední mistrovské dílo Prestona Sturgese se sice rozjíždí pomalu, ale o to mocněji finišuje. Snímek s výborně obsazenými a využitými Rexem Harrisonem a Lindou Darnell variuje motiv milostného trojúhelníku, tolik typický pro filmy noir jako Pojistka smrti nebo Pošťák vždycky zvoní dvakrát. Zatímco v nich je ale postava podváděného staršího manžela většinou jen bezmocnou figurkou, v Unfaithfully Yours se pokusí s manželčinou nevěrou něco udělat: nejprve ve svých představách, poté i ve skutečnosti. Pečlivě promyšlený plán se však nepovede zrealizovat a celý film vrcholí sérií úžasně vtipných slapstickových scén, parodujících filmy o dokonalém zločinu. Eddie Muller po projekci publiku položil otázku: je to noir, nebo není? To si musí každý divák rozhodnout sám. Každopádně míra zlomyslnosti a zákeřnosti (zejména ve střední části) může směle konkurovat i těm nejtemnějším filmům noir. Kromě precizního scénáře a krásné Lindy Darnell se film může pochlubit i brilantně využitou zvukovou (hlavně hudební) stopou. 

Dokonalý zločin parodoval i snímek The Good Humor Man (1950) režírovaný Lloydem Baconem. Osobnost kdysi prestižního režiséra studia Warner Bros. zde však v roli scenáristy zastiňuje Frank Tashlin, známý spoluprací s komiky Jerry Lewisem, Bobem Hopem, bratry Marxovými nebo Lucille Ball. Jeho scénář vycházející z povídky Roye Hugginse, amerického spisovatele a vlivného scenáristy (The Lady Gambles a Too Late for Tears, oba 1949 nebo Pushover, 1954) a tvůrce známých televizních sérií 77 Sunset Strip, Maverick nebo The Fugitive, do zločinného schématu rovněž vnesl řadu groteskních gagů. V porovnání se sofistikovaností Sturgesova scénáře však zmiňované gagy v řadě případů působí značně lacině a prvoplánově. Stejně tak grimasy Jacka Carsona, charakterního herce vedlejších rolích (Mildred Pierce, Jezinky a bezinky, Kočka na rozpálené plechové střeše, Zrodila se hvězda), coby zmrzlináře, který se náhodou zaplete do zločinu, jsou až přehnaně expresivní (koulení očima, prskání). Přestože se našli diváci, kteří jeho počínání odměňovali zajíkavým smíchem, převažovalo v publiku spíše rozpačité, vlažné přijetí.

Tolik ke komediím. Dnes se v Castro Theatre vrátíme k vážnosti - na programu je dvojice noirů Samuela Fullera House of Bamboo (1955) a Underwold USA (1961). Už teď odpočítáváme hodiny a minuty!

Noir City Confidential

Čtvrtý den Noir City začal již v šest hodin v podvečer koncertem Davida Olneyho a Sergia Webba. Olneymu nedávno vyšlo tematické minialbum Film Noir, tudíž jeho přítomnost na noirovém festivalu byla pochopitelná a vlastně nevyhnutelná. V mezaninu Castro Theatre jste si při jeho vystoupení s Webbem mohli usrkávat bourbonu či červeného vína značky Marilyn Monroe. Hodinový koncert příjemně naladil na následující dvojprogram filmů s Ritou Hayworth a Glennem Fordem.

Vidět Gildu (1946) na velkém plátně hned den po Lauře (1944) je snad více než splněný sen. První záběr Rity Hayworth, v němž po Macreadyho hlášce "Gilda, are you decent?" památně pohodí vlnitými vlasy, diváci v sále přesně dle očekávání odměnili bouřlivým potleskem. Díky kvalitní filmové kopii jsme si konečně mohli plně užít záběrové kompozice a glamorizující detaily Rity Hayworth. Až do včerejška jsme Vidorův film nepovažovali za mistrovské dílo, po projekci v Castro Theatre jsme však přesvědčeni, že do noirového pantheonu patří právem.

Kromě dalších dvou filmů Charlese Vidora (The Lady in Question, 1940 a The Loves of Carmen, 1948) si Hayworth s Fordem zahráli ve dvojici noirů Affair in Trinidad (1952) a Money Trap (1965). Posledně jmenovaný Noir City uvedlo ve zmiňovaném včerejším dvojprogramu (Affair in Trinidad se zde promítalo během pátého ročníku). Jeho bezprostřední srovnání s Gildou bylo vskutku zajímavé. Vidět atraktivní herce v Gildě a následně jejich o dvacet let starší já bylo svým způsobem až frustrující - obzvlášť v případě Rity Hayworth. Vyjma obsazení snímek Burta Kennedyho na Gildu navazuje i pojetím vztahu našich protagonistů (setkání po letech a společná minulost), jinak se však jedná o průměrné kriminální drama, jehož relativní neznámost (necelých 300 hlasů na IMDb) se dá snadno pochopit. 

Dnešní večer bude netradičně ve znamení noirové komedie. Velká očekávání máme spojena zejména se snímkem Prestona Sturgese Unfaithfully Yours, který se nám dosud (možná díkybohu - poprvé jej uvidíme na plátně!) vyhýbal. 

Noir City Conquest

Aktuálně můžete na našem blogu sledovat zpravodajství z festivalu Noir City, který se už podesáté odehrává v San Franciscu. Redakce Film Noir Blogu se účastní pěti festivalových dnů, z nichž vám bude přinášet své bezprostřední zážitky a dojmy.

San Francisco nás přivítalo pro noirový festival naprosto ideálním deštivým počasím. V době našeho příjezdu Noir City běželo již třetí den. Zatímco v pátek se v Castro Theatre promítala dvojice noirů odehrávajících se v San Franciscu, Temná pasáž (Dark Passage, 1947) a The House on Telegraph Hill (1951), v sobotu byly na programu dvojbloky dva. Krátce po poledni byly uvedeny dvě proto-noirové rarity z roku 1932, Okay, America a Afraid to Talk, a večer se odehrával v duchu pocty Angie Dickinson. Za hereččiny osobní účasti mohli diváci zhlédnout dvojici post-noirů The Killers (1964) od Dona Siegela a Point Blank (1967) v režii Johna Boormana.

Nedělní část festivalového programu patřila americké spisovatelce Veře Caspary, respektive dvěma snímkům vzniklým podle jejích knižních předloh. Laura, kterou jistě není třeba detailněji představovat, běžela hned ve třech časech, přičemž poslední projekci ve 21.00 uvedla spolu s Eddiem Mullerem dcera Dany Andrewse Susan. Společnost Lauře dělala Bedelia natočená v britské produkci v roce 1946. Zajímavému snímku s Margaret Lockwood v titulní roli se už brzy budeme věnovat v samostatném příspěvku.

Na základě včerejšího večera můžeme konstatovat, že atmosféra Noir City je skutečně výjimečná: lidé, nezřídka stylově odění do baloňáků či koktejlových šatů, spontánně reagují na promítaný film a jde vidět, že noir opravdu milují. V mezaninu kina se prodávají knížky (odborná literatura i beletrie spjatá s filmem noir) a plakáty, mezi nimiž nechybí ani sběratelské kousky, včetně plakátů k filmům Huga Haase. Výraznou zásluhu na výjimečnosti projekcí má rovněž samo Castro Theatre. Historické kino zbudované v roce 1922 se pyšní kapacitou 1 400 míst a statusem významné kulturně-historické památky. Honosný interiér tvoří mj. varhany (které jsou využívány v přestávkách mezi filmy), nástěnné malby či lustr ve stylu art deco. Více o bohaté historii kina se můžete dočíst na jeho stránkách zde.

Na pondělí 23. ledna je naplánováno hudební vystoupení Davida Olneyho a dvojprogram věnovaný filmovému vztahu Glenna Forda a Rity Hayworth. Více zítra. 

Noir City 2012

Tak jako předešlých devět let se v lednu v San Franciscu uskuteční nejznámější noirový festival na světě pořádaný zdejší The Film Noir Foundation. Jubilejní 10. ročník Noir City během deseti dnů (od 20. do 29. ledna) odpromítá celkem 26 snímků, mezi nimi i první americký film českého emigranta Huga Haase Pickup (1951)!

Raritami programu budou zbrusu nové 35mm kopie Nugentovy adaptace Fitzgeraldova The Great Gatsby (1949) s Alanem Laddem v hlavní roli, noiru Naked Alibi (1954) s Glorií Grahame  a klasiky Three Strangers (1946) Jeana Negulesca s Peterem Lorrem a Sydneym Greenstreetem. Noir City rovněž premiérově uvede restaurovanou verzi Curtizova The Breaking Point (1950) s Johnem Garfieldem.

Váženým hostem festivalu bude herečka Angie Dickinson (1931), která bude s diváky diskutovat mezi projekcemi Siegelových The Killers (1964) a Boormanova Point Blank (1967).

Program festivalu:

20. 1. - SAN FRANCISCO NOIR:

Dark Passage (1947) r. Delmer Daves
The House on Telegraph Hill (1951) r. Robert Wise

21. 1. - PROTO-NOIR RARITIES: 

Okay, America (1932) r. Tay Garnett
Afraid to Talk (1932) r. Edward L. Cahn

          
         -TRIBUTE TO ANGIE DICKINSON:

The Killers (1964) r. Don Siegel
On-Stage Interview with Angie Dickinson
Point Blank (1967) r. John Boorman

22. 1. - TRIBUTE TO WRITER VERA CASPARY: 

Laura (1944) r. Otto Preminger
Bedelia (1946) r. Lance Comfort

23. 1. - RITA HAYWORTH & GLENN FORD: A 20-YEAR AFFAIR:

Gilda (1946) r. Charles Vidor
The Money Trap (1965) r. Burt Kennedy

24. 1. - A NIGHT OF COMEDY NOIR:

Unfaithfully Yours (1948) r. Preston Sturges
The Good Humor Man (1950) r. Lloyd Bacon

25. 1. - DOUBLE-BARRELED TRIBUTE TO SAMUEL FULLER:

House of Bamboo (1955) r. Samuel Fuller
Underworld USA (1961) r. Samuel Fuller

26. 1. - MAKE WAY FOR THE BAD GIRLS:

Naked Alibi (1954) r. Jerry Hopper
Pickup (1951) r. Hugo Haas

27. 1. - BLUE COLLAR NOIR:

Thieves' Highway (1949) r. Jules Dassin
The Breaking Point  (1950) r. Michael Curtiz

28. 1. - A PAIR OF 35MM PRESERVATIONS:
The Great Gatsby (1949) r. Elliott Nugent

Three Strangers (1946) r. Jean Negulesco

29. 1. - ALL-DAY DASHIELL HAMMETT MARATHON:

Roadhouse Nights (1930) r. Hobert Henley
The Maltese Falcon (1931) r. Roy Del Ruth

City Streets (1932) r. Robert Mamoulian
Mr. Dynamite (1935) r. Alan Crosland
The Glass Key (1942) r. Stuart Heisler
The Maltese Falcon (1941) r. John Huston

Více na http://www.noircity.com/

Retrospektiva filmu noir v San Sebastianu

Blížící se 59. ročník filmového festivalu v San Sebastianu (16. - 24. 9.) nabídne svým návštěvníkům (opět) retrospektivu věnovanou filmu noir. Ovšem tentokrát ne tomu klasickému. Sekce American Way of Death: American Film Noir 1990-2010, jak už z jejího názvu vyplývá, představí podobu amerického filmu noir posledních dvaceti let, respektive snímky, které v sobě nesou určitě noirové prvky - řadu z nich byste totiž jako film noir určitě neoznačili. Nicméně posuďte sami podle výběru čtyřiceti filmů, které se v rámci této sekce budou na španělském festivalu promítat:

Mafiáni (1990, Martin Scorsese)
Král New Yorku (1990, Abel Ferrara)
Millerova křižovatka (1990, bratři Coenové)
Zběsilost v srdci (1990, David Lynch)
Homicide (1991, David Mamet)
Vyvrhel (1991, Sean Penn)
Říše drog (1991, Mario Van Peebles)
Mlčení jehňátek (1991, Jonathan Demme)
Základní instinkt (1992, Paul Verhoeven)
Jeden chybný krok (1992, Carl Franklin)
Gauneři (1992, Quentin Tarantino)
Hrozba společnosti (1993, bratři Hughesové)
Red Rock West (1993, John Dahl)
Stehy na duši (1993, Scott McGehee, David Siegel)
Malá Oděsa (1994, James Gray)
Nelítostný souboj (1995, Michael Mann)
V ulicích New Jersey (1995, Nick Gomez)
Sedm (1995, David Fincher)
Zvláštní dny (1995, Kathryn Bigelow)
Skryté zlo (1995, Steven Soderbergh)
Fargo (1996, bratři Coenové)
Gambler (1996, Paul Thomas Anderson)
Poslední zůstává (1996, Walter Hill)
L. A. - Přísně tajné (1997, Curtis Hanson)
Ghost Dog - Cesta samuraje (1999, Jim Jarmusch)
Krvavé léto v New Yorku (1999, Spike Lee)
Memento (2000, Christopher Nolan)
Panik (2000, Henry Bromell)
Training Day (2001, Antoine Fuqua)
Tajemná řeka (2003, Clint Eastwood)
Collateral (2004, Michael Mann)
Kiss Kiss Bang Bang (2005, Shane Black)
Sin City - město hříchu (2005, Robert Rodriguez, Frank Miller)
Než ďábel zjistí, že seš mrtvej (2007, Sidney Lumet)
Zodiac (2007, David Fincher)
Hrdost a sláva (2008, Gavin O'Connor)
Američan (2010, Anton Corbijn)
Texas Killing Fields (2011, Ami Canaan Mann)

Retrospektivu budou v San Sebastianu prezentovat režiséři Walter Hill a James Gray.

LFŠ se blíží

Loňská Letní filmová škola v Uherském Hradišti nabídla noirovým fanouškům doslova žně, když klasickému noiru zasvětila celou sekci nazvanou Filmová čítanka. Letos je program primárně zasvěcen jiným oblastem české i světové kinematografie, přesto v něm najdeme několik noirových a noirem inspirovaných titulů. V rámci pocty Billymu Wilderovi budou odpromítány snímky Ztracený víkend (1945) a Sunset Blvd. (1950), které sice nejsou tak pevnou součástí noirového "kánonu" jako Pojistka smrti (1944), přesto s ním vykazují výraznou spřízněnost. Dále by Vaší pozornosti neměl uniknout snímek exulanta Gustava Machatého Žárlivost (1945), o němž jsme psali v březnu loňského roku. Styčné body s americkým filmem noir lze nalézt i u řady francouzských snímků z tzv. tradice kvality, například u Paniky (1946) Juliena Duviviera. Ze stejného roku pak pochází i snímek Martina Friče 13. revír, který někteří (odvážně) označují za vůbec prvního českého zástupce noirové poetiky. Ozvuky filmu noir se kontinuálně objevují i v tvorbě Akiho Kaurismäkiho, jenž v Hradišti osobně uvede kompletní retrospektivu svých celovečerních snímků.

Fullerovy Vary

Noirový fanoušek má další důvod jásat - ani letos na něj totiž dramaturgové tuzemských festivalů nezapomněli. Loni to byla celá sekce na LFŠ, tento rok nás čeká několik noirových a noirem inspirovaných titulů v rámci retrospektivy Samuela Fullera, která bude ozdobou 46. ročníku karlovarského festivalu (1.-9. července). Těšit se můžeme mj. na Pickup on South Street (1953), Shock Corridor (1963) nebo The Naked Kiss (1964). Více zde. 

Bogart v Brně

Pod názvem Visions of Light se v brněnském kině Art již počtvrté uskuteční přehlídka filmů, "jejichž obsahová i formální podoba předstihla dobu svého vzniku." Nás může těšit, že se do letošního výběru dostal i bogartovský noir Tím hůř, když padnou. (Smutnější je, že stránky přehlídky jako jeho režiséra uvádějí nějakého Marka Rondona.) I zbylý program je lákavý - vyzdvihnout si zaslouží hlavně Fullerův zásadní počin Shock Corridor či drama Daltona Trumba Johnny si vzal pušku. Kompletní seznam titulů přehlídky, která se koná ve dnech 19.-21. listopadu, najdete zde.