Sudden Impact
USA, 1983, 117 min
Po třech veskrze průměrných macho-callahanovkách bych těžko čekala nářez v podobě čtvrtého, sympaticky noirově stylizovaného pokračování. Jo, Sudden Impact je (pro mě) rozhodně nejlepší díl série s drsným Harrym.
A proč?
Protože je to jediný film série, který režíroval sám
Eastwood? Možná... Hlavně ale proto, že jeho Harry, byť je v expozici typicky představen jako ten, co se s ničím nesere a antimušketýrovské heslo "Jeden proti všem, všichni proti jednomu" k němu dokonale sedí, se o divákovu pozornost rovným dílem dělí se svým protivníkem (a zároveň spojencem). Sériový vrah, kterému je Harry na stopě, už není pouhou šablonovitou figurkou bez motivace a psychologického prokreslení. Navíc - je to
Sondra Locke.
Její andílkovský vzhled (připomíná
Veroniku Lake) na jedné straně a odvážná ráznost na straně druhé dokonale sedí k její postavě - ublížené křehké krásce, která se mstí za starou křivdu a nebojí se u toho použít násilí. Stírá chlípné burany na potkání, a to jak pohledem (jehož metaforou je vztyčený prostředníček), tak i slovem, čímž vlastně směle konkuruje hláškujícímu Harrymu. - Ten s přehledem trousí jedno cynické "swell" za druhým, nebojí se nakopnout otravnou ženskou do zadku a jednu jí ubalit, standardně se přitom ohání (falickým) Magnum .44 a tradičně se škádlí se svým novým buddym, zde uprděným buldokem (kterého btw. v jednom záběru omylem vyměnili za fenku a nelze si toho nevšimnout).
Sondra tu hraje svůj nejlepší part (poslední u Eastwooda) a právě s ní je zde spojen onen nádech noiru. Sudden Impact je v Eastwoodově filmografii tak trochu výjimkou - pro jeho filmy netypicky obchází linearitu vyprávění a dovolí si nějaký ten flashback, který je pro noirové lpění na minulosti tak určující. Současně se mu originálně daří vystihnout bezútěšnou atmosféru a úzkost hlavní hrdinky, kterou spíše než skrze obrazy nočního města vyjadřuje skrze její hodně expresivní malby. Ocenit se musí i absence eastwoodovsky sebestředné onanie v podobě sexuální scény - elipsa je zde opravdu na místě, neb pro vášeň tu skutečně není místo. Stejně tak je fajn, že si nehoní ego zdlouhavými až nudnými akčními honičkami, na kterých jsou všechny předchozí díly v podstatě postaveny. Když v Sudden Impact má někdo chcípnout, tak docela bez zbytečných keců a hotovo.
Záběry eastwoodovského kameramana Bruce Surteese jsou místy jako vystřižené z klasického noiru - jednotlivé kompozice a svícení skvěle evokují rozpolcené charaktery postav. Zejména na ambivalenci Jennifer (Locke) je vizuálně kladen velký důraz - jako s obětí s ní divák sympatizuje a podobně jako Harry je i přes své chování kladnou postavou. Boční svícení vrhající jednu polovinu její tváře do tmy značí její úmysly, stejně jako stíny okenních mříží na jejím obličeji. Stejně tak tu nechybí typicky noirový pohled hrdiny do rozbitého zrcadla. V průběhu pak vše neustále výstižně dokresluje znepokojivá hudba Lalo Schifrina.
Finální rozuzlení v lunaparku přímo evokuje scény z řad noirů (Brighton Rock, Dáma ze Šanghaje,...); při pohledu na kolotoč s koníky automaticky naskočí Hitchcock. Ale abych nezapomněla na Clinta - v rámci v jeho filmech často vtipné a ironické (zde vak vážné) sebereflexe umně odkazuje na leoneovského "muže beze jména", když na konci přichází, aby těm bídákům nakopnul prdel. Záběr na pozadí neony osvětlené ulice lunaparku nechá vyniknout jeho temné siluetě (trochu mlžného oparu a člověk by uvěřil, že to snímal John Alton). Následuje střih na vyděšené padouchy, polodetail stále neosvíceného Harryho a nakonec na detail Magnum .44, kterou drží v ruce.
Neřekla bych do sebe, že to někdy vyslovím, ale... tohle je vážně cool.
Režie: Clint Eastwood
Produkce: Clint Eastwood (Malpaso Company) / Fritz Manes (Warner Bros. Pictures)
Scénář: Joseph Stinson
Kamera: Bruce Surtees
Střih: Joel Cox
Hudba: Lalo Schifrin
Hrají: Clint Eastwood, Sondra Locke, Pat Hingle a další
Distribuce: Warner Bros. Pictures
Premiéra: 8. prosince 1983
Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie
