The Accused (1949)

The Accused
USA, 1949, 101 min.

Bezprostředně po zisku svého jediného Oscara za Farmářovu dceru (The Farmer's Daughter, 1947) dostala Loretta Young další skvělou hereckou příležitost v tomto psychologickém thrilleru z produkce Paramountu. Hraje v něm univerzitní profesorku psychologie Wilmu Tuttle, která v sebeobraně zabije jednoho ze svých studentů, psychicky nevyrovnaného Billa (Douglas Dick), jenž jí předtím dělal nemístné návrhy a nakonec se ji pokusil znásilnit. Wilma je přesvědčená, že by nikdo její verzi událostí nevěřil, a proto se pokusí zamaskovat Billovu smrt jako nehodu a tím svézt vyšetřující policisty z kurzu.

Protože jsme svědky Billovy agrese, máme pro Wilminu reakci pochopení a přejeme jí, aby se vyhnula obvinění. V podstatě celý narativ jsme jí nablízku a dění pozorujeme z její perspektivy. To ostatně vyplývá už z organizace syžetu, který se z části odvíjí retrospektivně a doprovází jej Wilmin hlas seznamující nás s jejími pocity a myšlenkami. Pořádnou porci sympatií ve prospěch Wilmy samozřejmě dokáže zajistit i její herecká představitelka. Loretta Young nebyla žádnou proradnou femme fatale, naopak byla během své kariéry spojována s prototypem neškodné a milé ženy. Z pohledu diváka tedy není pochyb o tom, že Wilma nemůže být za zabití Billa jakkoliv zodpovědná.

Loretta Young jako žena stíhaná pocitem viny.

Pozoruhodné je, že naopak policie se po Billově smrti dostává do pozice antagonisty. Plukovník Dorgan (Wendell Corey) je nebezpečně prozíravý a celou dobu je jen krůček od toho, aby nasbíral dostatek důkazů a obvinil Wilmu z vraždy (přestože paralelně také podléhá jejímu šarmu). Asistuje mu v tom specialista na vědecké vyšetřovací metody, zapálený a poněkud excentrický doktor Romley (Sam Jaffe), jehož filmový styl mnohdy až démonizuje. Naopak na Wilmině straně stojí sympatický právník Warren (Robert Cummings), který se nakonec (podle očekávání) stane jejím nápadníkem a zastáncem.

Zástupci zákona místy připomínají spíše ďáblovy pomocníky.

Motiv znásilnění je filmem pojednán tak odvážně, jak to jen Produkční kodex na konci 40. let dovoloval (předpokládám, že románová předloha je v tomto explicitnější). Kriminální linka je ve filmu nápaditě propojena s univerzitním dějištěm a povoláním hlavní hrdinky, staropanenské učitelky psychologie, která ve svých přednáškách mimo jiné probírá i příčiny abnormálního chování. Sama po tragické konfrontaci s Billem trpí pocitem viny, přestože jednala pouze tak, jak bylo v dané situaci nezbytné.

Film se může pochlubit výbornou kamerou Miltona Krasnera (např. Šarlatová ulice /Scarlet Street, 1945/ nebo Podvod /The Set-Up, 1949/), jehož práce dokáže zaujmout a strhnout hned v úvodní noční sekvenci (předcházející retrospektivě), kdy ještě netušíme, co se vlastně stalo. I na dalších pozicích najdeme mistry svých oborů - hudbu složil Victor Young, autorem výpravy byl Hans Dreier a na kostýmy dohlížela Edith Head. Režíroval spolehlivý William Dieterle, k jehož dalším noirům patří o něco mladší Dark City (1950) a The Turning Point (1952).

Režie: William Dieterle
Produkce: Hal B. Wallis (Paramount)
Scénář: Ketti Frings podle románu June Truesdell
Kamera: Milton R. Krasner
Hudba: Victor Young
Výprava: Hans Dreier, Earl Hedrick
Střih: Warren Low
V hlavních rolích: Loretta Young, Robert Cummings, Wendell Corey, Sam Jaffe a další

Distribuce: Paramount
Premiéra: 12. ledna 1949

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie

The Turning Point (1952)

The Turning Point 
USA, 1952, 85 min.

Idealistický státní zástupce John Conroy (Edmond O'Brien) je postaven před nelehký úkol: má dostat před soud zločinecký syndikát vedený Neilem Eichelbergerem (Ed Begley). Netuší však, že na Eichelbergerově výplatní pásce je vedle řady vlivných představitelů města i jeho vlastní otec, policejní důstojník Matt Conroy (Tom Tully). Do případu se zapojí i odhodlaný reportér Jerry McKibbon (William Holden), přesvědčený, že John proti bezskrupulózním zločincům nemá šanci.

Snímek studia Paramount byl natočen podle námětu Horace McCoye, jenž byl sám inspirován skutečnými výslechy tzv. Kefauverovy komise. Ta v letech 1950 a 1951 vyšetřovala působení zločineckých organizací po celých Spojených státech amerických (jeden z jejích případů se stal inspirací pro Karlsonův film Tight Spot, o němž jsme psali nedávno). The Turning Point tak těží z reálného základu, jenž snímku přidává na naléhavosti a relevanci, která dobře souzní s atmosférou počátku 50. let (chaos, paranoia, korupce, selhání veřejných institucí). 

Jméno režiséra Williama Dieterleho může hodně napovědět, co od filmu očekávat. Tvůrce narozený v Německu vždy upřednostňoval sílu idejí a propracovaných dialogů před čistě vizuálními výboji (viz jeho ceněná biografická dramata ze 30. let). The Turning Point tak funguje jako exposé společenských nešvarů a jednotlivé postavy v příběhu spíše zastupují určité principy a stanoviska. Tomu odpovídá i naše pozice coby diváků - do vyprávění jsme zapojeni spíše intelektuálně než emocionálně (s čímž souzní i absence silné romantické linie a závěrečného happyendu). Z čistě obrazových kvalit zaujme snad jen využití losangeleských lokalit (Angel's Flight vedoucí na Bunker Hill a olympijský stadion, známý jako Los Angeles Memorial Coliseum) a závěrečná sekvence odehrávající se v boxerském ringu. 

Z hvězdného obsazení je třeba vypíchnout Eda Begleyho, který přesvědčivě ztvárnil hlavního zlosyna Neila Eichelbergera. Begleymu se daří postihnout všechny nuance gangstera, jenž veškerou energii směřuje k tomu, aby navenek působil jako respektovaný obchodník, který přece nedělá nic špatného. Zajímavou postavou je i Matt Conroy coby zkorumpovaný policista. Scéna, v níž McKibbonovi vysvětluje, jak se dostal na Eichelbergerovu výplatní listinu, vrhá světlo na jeho motivace a pomáhá nám vcítit se do jeho situace.

Dieterleho přínos noirovému cyklu bude nejspíš vždy vnímán jako marginální. Což ovšem neznamená, že by jeho filmy noir - kromě The Turning Point se jedná o Dark City a The Accused - byly bez zajímavosti. Jen je třeba zbavit se falešných očekávání. 

Režie: William Dieterle

Produkce: Irving Asher (Paramount Pictures)

Scénář: Warren Duff; podle námětu Horace McCoye

Kamera: Lionel Lindon

Výprava: Hal Pereira, J. McMillan Johnson

Střih: George Tomasini

V hlavních rolích: William Holden, Edmond O'Brien, Alexis Smith, Tom Tully, Ed Begley a další

Distribuce: Paramount Pictures

Premiéra: 15. listopadu 1952

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD

Dark City (1950)

Dark City
1950, USA, 98 min


Postavy neschopné zařadit se do společnosti byly vždy nedílnou součástí filmu noir. Proto není příliš udivující, že navrátilci z druhé světové války zaplnili příběhy noiru více a na delší dobu, než tomu bylo u jiných žánrů. Pro padesátá léta tedy není Hollywoodský debut Charltona Hestona ničím výjimečný. Naštvaný, zklamaný láskou a neschopný vrátit se do normálního života se Danny potuluje městem, podílí se na provozování ilegální sázkové kanceláře, hraje poker a tahá za nos barovou zpěvačku (Lizabeth Scott).

Dark city na první pohled potěší výbornou sestavou vedlejších hajzlíků (Jack Webb, Henry Morgan, Ed Begley Sr.), kteří společně s Dannym (Heston) oberou v kartách o peníze Arthura Winanta. Arthur však neunese ztrátu peněz, které nebyly jeho, zabije se a po stopě malých podvodníčků se vydává Arthurův psychopatický bratr.

Nepotěší nevyužitý policejní kapitán Garvey (Dean Jagger) a průměrná hudební čísla Lizabeth Scott, jinak ale vše šlape jak hodinky a zkušený veterán William Dieterle (Turning Point, The Accused) má příběh pod kontrolou. Skutečný problém filmu přichází až s Arthurovou vdovou Victorií (Viveca Lindfors) - film se z jednoduché funkčnosti roztříští do melodramatického trojúhelníku a ztrácí tempo. Scénář se horší každou minutou a v závěru (jak je pro noiry relativně typické) klesne až na absolutní (pozitivní) dno.

Lizabeth Scott se mi nelíbí, chemie mezi ní a Hestonem nefunguje a její postava je plochá jak dnešní mladé herečky. Hestonova postava je na tom o něco lépe, během filmu prochází i jakýmsi vývojem, ale zase si z pronásledování psychopatem moc nedělá a celá situace se netváří bezvýchodně, jak by zápletce a názvu předlohy (No Escape) slušelo. Přílišná komplikovanost ve spojení s nedotažeností shazuje celý film někam k průměru. Řeší se moc věcí najednou, ale místo toho, aby se na hlavního hrdinu sypaly problémy ze všech stran, se neděje nic. Obrovské zásluhy má pak především kameraman Victor Milner, díky kterému je první polovina nasáklá noční atmosférou, a který vytváří napětí i v retardovanějších částech té druhé. Především díky němu je Dark city stále ještě dobrý film.


Režie: William Dieterle
Produkce: Hal B. Wallis
Scénář: Larry Marcus
Kamera: Victor Milner
Hudba: Franz Waxman
Střih: Warren Low
Hrají: Charlton Heston, Lizabeth Scott, Viveca Lindfors, Jack Webb

Distribuce: Paramount Pictures
Premiéra: 17.října 1950

Odkazy:
CSFD
IMDB