Původní stránky o filmu noir kompletně v češtině

Zobrazují se příspěvky se štítkemRhonda Fleming. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRhonda Fleming. Zobrazit všechny příspěvky

1. února 2010

The Killer Is Loose (1956)

The Killer Is Loose
USA, 1956, 74 min.


Extrémně krátkozraký bankovní lupič Leon Poole (Wendell Corey) uprchne z vězení a prahne po jediném: pomstít se policejnímu detektivovi Samu Wagnerovi (Joseph Cotten), který jej nejen dostal za mříže, ale především (nešťastnou náhodou) zabil jeho manželku. Poole je zastáncem principu "oko za oko, zub za zub", proto se terčem jeho útoku má stát Wagnerova manželka Lila (Rhonda Fleming). 

Nedávno jsem tu psal o jiném Boetticherově noiru - Behind Locked Doors z roku 1948. O osm let mladší The Killer Is Loose je v podstatě jeho opakem, nejmarkantnější rozdíl je dobře ilustrován samotnými názvy obou snímků. Behind Locked Doors se odehrává v uzavřených, klaustrofobních prostorách sanatoria pro duševně nemocné a z toho vyplývá i jeho vizuální styl - expresivní svícení, kamera vyvolávající pocit stísněnosti, dramatické detaily apod. Název druhého noiru naopak implikuje volný prostor - a skutečně se odehrává převážně v exteriérech nasnímaných v reálných lokacích Los Angeles, čemuž se podřizuje i "realističtější" styl, očividně inspirovaný vlnou docu-noirů předešlých let. 


Vyprávění paralelně sleduje jak linii vyšetřování, která je kvůli bezkrevným postavám méně zajímavá (Cotten ani Flemingová nemají co hrát), tak počínání Poolea, které naopak díky hereckému výkonu Wendella Coreyho přitahuje divákovu pozornost a je hlavním (možná jediným) důvodem, proč film stojí za zhlédnutí. Především v závěru se totiž ukáže, že scénář byl postaven na hodně křehkých základech, jednání postav je často zcela nepochopitelné (Lila!) a posledních deset minut je čekání na vyvrcholení, které nepřijde. A ještě poslední poznámka - celá morální filozofie filmu se mi zdá trošku mimo - proč bych měl fandit člověku (detektiv Wagner; aspoň mám pocit, že se to po mně chce), který svojí vlastní chybou připravil o život nevinnou ženu? Tvůrci se tento problém snaží odehrát do outu tím, že i za její smrt obviní Poolea (řekl přece policii, že je doma sám) a ze všech sil se jej snaží vykreslit jako vyšinutého maniaka. To na mě ale neplatí :) 

Režie: Budd Boetticher
Produkce: Robert L. Jacks (Crown Productions)
Scénář: Harold Medford
Kamera: Lucien Ballard
Hudba: Lionel Newman
Střih: George Gitters
Výprava: Leslie Thomas
Hrají: Wendell Corey, Joseph Cotten, Rhonda Fleming, Alan Hale Jr., Michael Pate a další

Distribuce: United Artists
Premiéra: 2. března 1956

Odkazy

3. ledna 2010

Cry Danger (1951)

Cry Danger
1951, USA, 79 min.

Rocky (Dick Powell) byl před pěti lety neprávem odsouzen za podíl na krádeži 100 000 dolarů. Nyní se vrací z vězení s cílem očistit sebe a přítele Dannyho, který si má odsedět dalšího půl roku. Nejdříve z loupeže a falešného obvinění podezřívá podvodníka Castra (William Conrad), postupně však přichází na to, že do akce byl zapletený nejen Danny, ale i jeho atraktivní manželka Nancy (Rhonda Fleming), která dříve s Rockym udržovala poměr a nyní se jej ze všech sil snaží přesvědčit, že jej stále miluje...


Snímek natočený zhruba v polovině éry klasického filmu noir kombinuje několik různých noirových přístupů dohromady: hojné využívání exteriérů a naopak absence klaustrofobních interiérů (s typickým svícením a rakurzy) upomíná na docu-noiry přelomu 40. a 50. let; hláškující hlavní hrdina pevně odhodlaný odhalit pravdu a očistit své jméno odkazuje k filmovým adaptacím hard-boiled detektivek (ač se nejedná o soukromé očko, jeho pátrání má blízko k detektivnímu vyšetřování); postava Nancy je pak zajímavým "umírněným" příkladem femme fatale - pro hlavního hrdinu nepředstavuje smrtelné nebezpečí, ale samotný fakt, že mu celou dobu lhala, stačí k tomu, aby ji v závěru předal policii a sám odkráčel vstříc světlé budoucnosti (na noir netypicky optimistický závěr).

Rocky je přesně tím typem postavy, který Dicku Powellovi seděl nejvíce - málomluvný samotář, který se dokáže rozhodnout během vteřiny a na kterého letí všechny ženské (nebyl to žádný krasavec, ale charisma mu upřít nelze). Režie Roberta Parrishe je spíše nevýrazná, film si ale dokáže udržet slušné tempo (k čemuž dopomáhá sympatická stopáž), a fanouškům noiru jej tak lze s výhradami doporučit.

Režie: Robert Parrish
Produkce: Sam Wiesenthal, W.R. Frank (Olympic Productions)
Scénář: William Bowers; podle námětu Jeromea Cadyho
Kamera: Joseph F. Biroc
Hudba: Emil Newman, Paul Dunlap
Střih: Bernard W. Burton
Výprava: Richard Day
Hrají: Dick Powell, Rhonda Fleming, Richard Erdman, William Conrad, Regis Toomey, Jean Porter a další

Distribuce: RKO
Premiéra: 21. února 1951

Odkazy