Wicked Woman (1953)

Wicked Woman
USA, 1953, 77 min.

Na hollywoodské poměry nezvykle vysoká, statná herečka Beverly Michaels se v letech 1950 a 1951 představila v diametrálně odlišných charakterizacích ve dvou raných amerických filmech Huga Haase - jako vypočítavá svůdnice Betty v Hlídači č. 47 (Pickup) a jako obětavá matka a oddaná manželka Clara v Dívce na mostě (The Girl on the Bridge). Už samotný název deklaruje, že ve snímku Wicked Woman půjde o navázání na první polohu, která u diváků silně zarezonovala a udělala z nízkorozpočtového Hlídače překvapivý hit sezony.

"Zlá žena" přijíždí.

Snímek režiséra Russella Rouse z roku 1953 dokonce vytváří dojem, jako by Betty z Hlídače nasedla do autobusu, opustila fikční svět Haasova filmu a objevila se ve Wicked Woman pod novou identitou jako Billie. Opět jde o atraktivní a pohlednou, ale zároveň vulgární a zákeřnou mladou ženu, která si se všemi kolem zahrává. V Hlídači si Betty kolem prstu omotala postaršího vdovce a kontrolora železniční trati Hunkyho (v podání Huga Haase) a jeho mladšího zástupce Steva. Ve Wicked Woman má Billie spadeno na bláhového starého mládence malého vzrůstu Charlieho (Percy Helton) a mužného (a ženatého) spolumajitele prosperujícího baru Matta (Richard Egan). Oba využívá k tomu, aby se snadno dostala k penězům, které jí mají pomoci ke splnění dlouholetého snu - Billie touží odjet do Mexika a tam bezstarostně chytat bronz na pláži.

Nepoučitelná Billie si hledá další kořist. Některé outfity Beverly Michaels připomínají kostýmy, které nosila Lana Turner v Pošťák vždy zvoní dvakrát. 

Hlídače a Wicked Woman vedle příběhu, postav a obsazení hlavní ženské role spojují i další aspekty. Oba filmy se natáčely v ateliérech Motion Picture Center na Cahuenga Blvd. v Hollywoodu, které dnes fungují pod názvem Red Studios. Jako asistent režie se na Wicked Woman podílel Leon Chooluck, jeden z nejčastějších spolupracovníků Huga Haase během jeho desetileté režijní kariéry v USA, který na Hlídači plnil funkci produkčního. Za zmínku stojí také osobnost kameramana Eddieho Fitzgeralda - ten na Hlídači pracoval jako operátor kamery a na některých pozdějších Haasových filmech (Jiná žena /The Other Woman/ nebo Návnada /Bait, oba 1954) byl povýšen na hlavního kameramana.

Režie se na Wicked Woman ujal Russell Rouse, budoucí manžel Beverly Michaels (vzali se v roce 1955), který je rovněž podepsaný pod experimentálním noirem The Thief (1952) natočeným zcela bez použití dialogů. (Na okraj si dovolím zmínit, že společným synem Rouse a Michaels je oscarový střihač Christopher Rouse, známý hlavně spoluprací s Paulem Greengrassem.) Film z produkce Edwarda Smalla, specializujícího se především na béčkové snímky, disponuje příhodně ošuntělým vizuálem a zejména výbornou Beverly Michaels, která své postavě propůjčuje správnou kombinaci svůdnosti a nenapravitelné zkaženosti. Noirový brak, jak ho máme nejraději!

Sledování si zpříjemněte koktejlem namíchaným podle instrukcí Eddieho Mullera:

Režie: Russell Rouse
Produkce: Clarence Greene (Edward Small Productions)
Scénář: Russell Rouse, Clarence Greene
Kamera: Eddie Fitzgerald
Hudba: Buddy Baker
Výprava: Joseph St. Amand
Střih: Chester W. Schaeffer
V hlavních rolích: Beverly Michaels, Richard Egan, Percy Helton, Evelyn Scott, Robert Osterloh a další

Distribuce: United Artists
Premiéra: 6. prosince 1953

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie

The Thief (1952)

The Thief 
USA, 1952, 87 min.

Samotářský zaměstnanec Komise pro atomovou energii ve Washingtonu, dr. Allan Fields (Ray Milland), působí jako špión pro blíže nespecifikovanou (ale zcela jistě komunistickou) zemi, když pomocí mikrofilmů vynáší přísně tajné materiály. Jednoho dne se mu díky náhodné smrti kolegy-špióna dostanou na stopu agenti FBI, kteří jej začnou nepřetržitě sledovat. Instrukce od nadřízeného Fieldse zavedou do New Yorku, konkrétně na Empire State Building, kde rovněž dojde k finální konfrontaci s federálním agentem. 

Snímek The Thief můžeme postavit vedle Montgomeryho Lady in the Lake (1947), adaptace románu Raymonda Chandlera vyprávěné výhradně ze subjektivního pohledu hlavního hrdiny. Tvůrci chronologicky pozdějšího snímku v čele se scenáristou a režisérem Russellem Rousem se zase rozhodli natočit film zcela bez užití dialogů. Zvuková složka se tak opírá pouze o ruchy a orchestrální hudební doprovod. Oba filmy představují pozoruhodné, ačkoliv ne zcela uspokojivé narativní experimenty (řekl bych, že The Thief vychází z tohoto srovnání o něco lépe), a zároveň dokazují, jak progresivní oblastí v rámci klasického Hollywoodu film noir byl. 

Absence tradičních dialogů je v případě Rouseova snímku do značné míry opodstatněna jednak protagonistou - samotářským a od společnosti izolovaným Fieldsem v podání Raye Millanda, jednak zpracovávaným tématem a samotným charakterem špionáže. Předávky tajných dokumentů se odehrávají v utajení na nejrůznějších veřejných místech, přičemž snaha o co největší bezpečnost a nenápadnost v podstatě vylučuje nezávaznou konverzaci či jinou interakci. Přesto na sebe nemluvnost postav několikrát výrazně upozorňuje - například při setkáních Fieldse s atraktivní sousedkou na chodbě činžovního domu. Nutno ovšem říct, že bezeslovné výměny pohledů mají určité kouzlo a jsou svým způsobem fascinující. 

Zvolený postup má dále za důsledek nižší psychologické prokreslení postav (např. se nic nedozvíme o Fieldsových motivech, jeho minulosti apod.), místo toho se zaměřujeme výhradně na jejich "fyzickou" aktivitu: pohyb po městě, způsob špiónské práce (nekonečné čekání na znamení od nadřízených, schůzky v knihovně a na ulici), unikání před agentem FBI apod. Druhým důsledkem je omezení didaktičnosti zpracováváné látky. Dialogy by snímek zcela jistě přiblížily klasickým protikomunistickým noirům z přelomu 40. a 50. let. Tímto směrem se vydává pouze příliš doslovný závěr, jinak se ale ničeho podobného obávat nemusíte. V neposlední řadě dochází ke zvýraznění role vizuální stránky, kombinující natáčení v reálných lokacích (vyvrcholení na Empire State Building je mimořádně působivé) s expresivním snímáním interiérů. Na několika místech tvůrci využívají velkých detailů Fieldsova obličeje či nezvyklých úhlů kamery (premingerovský kameraman Sam Leavitt). Pozornost si zaslouží i halucinační sekvence v závěru, která jen dále podtrhuje celkovou atmosféru strachu, paranoie a odcizení. 

Režie: Russell Rouse

Produkce: Clarence Greene, Harry M. Popkin (Fran Productions)

Scénář: Russell Rouse, Clarence Greene

Kamera: Sam Leavitt

Hudba: Herschel Burke Gilbert

Výprava: Joseph St. Amaad

Střih: Chester Schaeffer

V hlavních rolích: Ray Milland, Martin Gabel, Rita Gam, Harry Bronson ad.

Distribuce: United Artists

Premiéra: 13. června 1952

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD