USA, 1947, 80 min.
Po pěti letech strávených u amerického námořnictva se pašerák perel Matt Gordon (Fred MacMurray) vrací do Singapuru, kde před vstupem USA do války zanechal svou kořist v hodnotě čtvrt milionu dolarů. Pozorně sledován policií i místními lumpy, pokouší se Matt k pečlivě ukrytým perlám dostat a nenápadně je propašovat ze země. Netuší však, že při svém snažení narazí na minulost v podobě krásné Lindy (Ava Gardner), o níž byl přesvědčen, že zahynula během leteckého útoku. Problém nastává ve chvíli, kdy Matt zjišťuje, že Linda je vdaná a na události předcházející náletu si nevzpomíná.
 |
| Sbližování Matta a Lindy je předmětem retrospektivy |
Singapore nenabízí žádnou překvapivou podívanou, většinu postupů a motivů důvěrně známe z jiných noirů či klasických hollywoodských snímků. Film Johna Brahma například využívá kombinaci retrospektivního vyprávění a voice-overu k tomu, aby osvětlil Mattův vztah k Singapuru a Lindě, již má s touto exotickou zemí neodmyslitelně spjatou. Samo dějiště skýtalo určitý potenciál pro neotřelost a neobvyklost, ve skutečnosti ale působí docela anonymně (nijak zásadně se neliší od hollywoodských filmů odehrávajících se v jiných exotických zemích), což je jistě důsledek natáčení v ateliérech Universal Studios. Motiv amnézie zase známe například z Mankiewiczova Somewhere in the Night (1946) nebo The Crooked Way (1949) Roberta Floreyho, kde s ním bylo pracováno soustavněji a pro diváka zajímavěji.
Přesto bych jeden moment z filmu vyzdvihl. Když se Matt dostane do problémů, začne svým protivníkům s velkou dávkou přesvědčivosti tvrdit, že jej Linda oklamala a perly mu ukradla. A jim - stejně jako nám divákům - toto vysvětlení nezní zcela nepravděpodobně, protože, poučeni řadou noirů s femme fatale, dobře víme, čeho všeho jsou ženy ve zkaženém noirovém světě schopny (stačí si vzpomenout na o rok starší Zabijáky rovněž s Avou Gardner). Singapore tak zručně využívá archetypu "pavoučí ženy" a obrací jej nejen proti divákům, ale rovněž proti postavám v rámci fikčního světa filmu.
Bohužel další zvraty ve filmu nepůsobí zdaleka tak promyšleně, a tak jediné, co film v závěru drží pohromadě, je spolehlivé režijní vedení Johna Brahma, jehož cit pro výstižné kompozice je patrný hned několikrát (záběry s ventilátorem; závěrečný záběr, kterému se úspěšně daří vyhnout patosu a sentimentu).
 |
| Netypický závěrečný záběr |
Totožný námět byl opětovně zpracován v roce 1957 - ve filmu s názvem Istanbul si hlavní roli zahrál Errol Flynn.
Režie: John Brahm
Produkce: Jerry Bresler (Universal Pictures)
Scénář: Seton I. Miller, Robert Thoeren
Kamera: Maury Gertsman
Hudba: Daniele Amfitheatrof
Výprava: Bernard Herzbrun, Gabriel Scognamillo
Střih: William Hornbeck
V hlavních rolích: Fred MacMurray, Ava Gardner, Ronald Culver, Richard Haydn, Spring Byington a další
Distribuce: Universal Pictures
Premiéra: 13. srpna 1947
Odkazy
