Původní stránky o filmu noir kompletně v češtině

30. května 2011

Alain Silver & James Ursini - L.A. Noir: The City as Character

Jména James Ursini a Alain Silver jistě nejsou noirovým fanouškům neznámá. Stojí například za mimořádnou čtyřdílnou sérií publikací Film Noir Reader nebo za neoficiální noirovou biblí The Noir Encyclopedia (v dřívějších vydáních známá jako Film Noir: An Encyclopedic Reference to the American Style). V roce 2005 vyšla dvojici autorů v nakladatelství Santa Monica Press další kniha, v níž se věnují úzce vymezenému aspektu filmu noir, a sice jeho vztahu k Městu andělů. 

Publikace L.A. Noir prostřednictvím textu a řady fotografií podává dějiny filmu noir na pozadí proměn kalifornské metropole. Historie filmu a historie města se tak do značné míry stávají jedním a tímtéž. Autoři na konkrétních příkladech demonstrují zcela určující vliv Los Angeles nejen na obrazovou stránku jednotlivých filmů, ale i na jejich vyprávěcí postupy. Podtitul knihy je v tomto směru zcela výmluvný: city as character, tedy město jako (filmová) postava. 


Mezi snímky, kterými se autoři na téměř dvou stech stranách zabývají, patří jak klasické filmy noir (Pojistka smrti, Criss Cross, Na opuštěném místě, Dotek zla), tak pozdější neo-noiry (mj. Hickey & BoggsČínská čtvrť, Pulp Fiction, L.A. Přísně tajné). Do svého přehledu Silver s Ursinim zařazují i několik titulů, které s přívlastkem "noirový" bývají spojovány jen zřídka: například Koně se také střílejí Sydneyho Pollacka nebo Zavraždění čínského bookmakera Johna Cassavetese. Knihu přitom dělí do čtyř oddílů podle losangeleských místních částí: 1. HOLLYWOOD 2. ZÁPAD L.A. a POBŘEŽÍ 3. CENTRUM a konečně 4. PŘEDMĚSTÍ. Nezbytnou součástí publikace jsou desítky fotografií - jak propagačních obrázků analyzovaných filmů, tak snímků města, které demonstrují změny, k nimž od 40. a 50. let došlo. 

Vadou na kráse je - podobně jako v případě knihy R. Bartona Palmera - příliš velký prostor věnovaný dějovým synopsím. Publikace tak jako by cílila ke čtenářům neznalým noirových klasik, kteří však podle mého budou tvořit menšinu potenciálních čtenářů. 

SILVER, Alain a URSINI, James. L.A. Noir: The City as Character. Santa Monica: Santa Monica Press, 2005. 177 stran. 

Radnice v L.A., která se objevuje například ve filmech T-Men, The Crimson Kimono nebo L.A. Přísně tajné.

Jako skvělý doplněk k textu (a statickým obrázkům) se jeví filmová esej dokumentaristy Thoma Andersena Los Angeles Plays Itself (2003), která se zabývá zobrazením "nejfotografovanějšího a zároveň nejméně fotogenického města na světě" v desítkách snímků od éry němého filmu až po tituly z přelomu tisíciletí. Andersen se přitom pochopitelně nevyhýbá ani noirům, naopak pracuje například s ukázkami z Mildred Pierce, Objížďky, Nocturne, Union Station nebo Kiss Me Deadly

28. května 2011

Trocha čtení odjinud

Z aktualizovaného archivu internetového časopisu 25fps by vaší pozornosti neměly ujít tyto články:

Překlad rozhovoru Noela Kinga s americkým historikem filmu a literatury Jamesem Naremorem, autorem jedné ze zásadních publikací o filmu noir nazvané More than Night: Film Noir in Its Contexts. Nejen o ní se King s Naremorem pobavil během interview v roce 2002, které bylo později otištěno i v 58. čísle časopisu Sesnses of Cinema. Český překlad Kristýny Zelenkové naleznete k přečtení zde.

Překlad rozhovoru Alaina Silvera s hollywoodským režisérem André De Tothem, který byl původně  publikován ve Film Noir Reader 3 v roce 2001, tedy rok před režisérovou smrtí - v době, kdy mu bylo úctyhodných osmdesát osm let. Silver si s De Tothem povídá o jeho noirech Dark Waters, Pitfall, Crime Wave a noirovém westernu Ramrod. Zajímavý je rovněž samotný "rozdílný" pohled na tyto filmy. Zatímco Silver je přirozeně označuje jako filmy noir, De Toth o nich mluví jako o gotických filmech. Český překlad Magdy Hrabálkové najdete zde.

Portrét béčkového režiséra Josepha H. Lewise, jehož noiry máme moc rádi.

25. května 2011

High Sierra třikrát jinak

High Sierra / Colorado Territory / I Died a Thousand Times
USA, 1941, 100 min. / USA, 1949, 91 min. / USA, 1955, 110 min.

Ve své době vlivný americký spisovatel a scenárista W. R. Burnett (1899-1982) je (nejen noirovým fanouškům) znám především jako autor románů Little Caesar (1929), High Sierra (1941), I Wasn't Born Yesterday (1943) či Asphalt Jungle (1949), které byly nezapomenutelně zfilmovány předními hollywoodskými režiséry v průběhu let 1931-1950 (I Wasn't Born Yesterday do filmové podoby převedl Jean Negulesco pod názvem Nikdo nežije věčně / Nobody Lives Forever, 1946). Burnett se na některých adaptacích svých literárních děl podílel jako scenárista a scenáristicky rovněž přispěl i ke vzniku dalších filmů (noir), například Revolveru na prodej (This Gun For Hire, 1942) či The Racket (1951). Taktéž je podepsán pod námětem proto-noiru The Beast of the City (1932).


Jeho druhý nejznámější román, High Sierra, se dočkal hned tří filmových adaptací, přičemž všechny vznikly pod hlavičkou studia Warner Bros. Poprvé jej pod stejnojmenným názvem (česky Vysoko v horách) hned v roce jeho vydání zfilmoval Raoul Walsh s Humphrey Bogartem v hlavní roli, přičemž jako spoluscenárista se s Burnettem na snímku podílela další výrazná osobnost Hollywoodu, John Huston. Sám Walsh byl Burnettovou látkou nadšený natolik, že ji o osm let později převedl na filmové plátno znovu pod názvem Colorado Territory (1949), tentokrát však již bez Burnettovy scenáristické účasti (scénář napsali Edmund H. North a John Twist). Výrazným ozvláštněním byla rovněž transformace žánru - z noirové kriminálky do noirového westernu. Třetí (a zatím poslední) verzi, barevnou a v Cinemascope, natočil v roce 1955 Stuart Heisler. Scénář k jeho snímku nazvanému I Died a Thousand Times si tentokrát autor románové předlohy napsal sám a zřejmě proto má k jejímu původnímu vyznění nejblíže.  


Vysoko v horách: Roy (Humphrey Bogart) a Marie (Ida Lupino)

S příběhem Roye Earla, proslulého bankovního lupiče, který po podmínečném propuštění z vězení plánuje svou poslední loupež, po níž odejde do "zaslouženého důchodu", naložili všichni tři tvůrci jinak. Paradoxně nejméně záživná je dnes klasika s Bogartem (můžete klidně odporovat). Walshova verze je totiž až moc přímočará a Bogartův Roy pro nás na rozdíl od Roye v podání Jacka Palance (Heislerova verze) neskýtá žádné tajemství. Zatímco Vysoko v horách nám vše servíruje na zlatém podnose - úvodní expozice nám prostřednictvím montáže plně podává charakterizaci a motivace hlavního hrdiny - v I Died a Thousand Times protagonistovu temnou minulost odhalujeme postupně, což jej dělá divácky atraktivnějším. Nehledě k tomu, že role nevypočitatelného záporáka sedí víc právě Jacku Palanceovi. Tatáž postava (ovšem přejmenovaná) ztvárněná Joelem McCreou v Colorado Territory je (jako všechny ostatní ve filmu) posunuta jiným směrem, což je samozřejmě dáno změnou žánru. Na rozdíl od obou Royů, jež vězení opouští "legálně" (co na tom, že je jejich omilostnění soudem výsledkem úplatků ze strany vůdců jejich zločinecké bandy), McCreův Wes McQueen z vězení utíká. Nutno rovněž podotknout, že ve srovnání s nimi je dle ducha romantického hrdiny Divokého Západu vyobrazen "nejkladněji".

I Died a Thousand Times: Roy (Jack Palance) a Marie (Shelley Winters)
Možná zajímavější než samotný mužský hrdina jsou v Burnettově příběhu ženské protagonistky - chromá Velma, k níž se Roy upne, a tanečnice Marie, jíž naopak opovrhuje - které by měly fungovat jako zrcadlový opak té druhé (čemuž napomáhá i tradiční, stereotypní výběr blondýna vs. bruneta). Velma, která se zprvu zdá typickou femme attrapée, ženou představující pro zkaženého hrdinu snažícího se o nápravu hotovou spásu, se totiž nakonec projeví jako osudová kráska, jež hrdinu pouze využije a poté, co se kvůli ní uchýlí ke zločinu, jej zahodí. Naopak z Marie, která v sobě má na první pohled kouzlo smyslné femme fatale s pochybnou minulostí, se nakonec vyklube onen anděl s tendencí věrně ochraňovat svého milovaného muže. Z hlediska pojetí ženských postav jde nejdál Colorado Territory, kde se milující Colorado (Marie) regulérně popere s vypočítavou Julií (Velmou), která se právě chystá udat Wese (Roye) pro peníze z odměny za dopadení, a v závěru dokonce bere do rukou zbraň a brání svou lásku vlastním tělem, až nakonec oba, ruku v ruce, umírají pod palbou kulek.


U Vyskovo v horách a I Died a Thousand Times je rovněž pozoruhodné zasazení děje do kouzelného prostředí Kalifornie, v níž se v pozadí rozlehlých pouští rozprostírají vrcholky Sierry Nevady. Mimoměstské prostředí noirovým hrdinům tradičně nabízí útočiště před zločinem prolezlým městem a vlastní zhoubnou minulostí. Hory, kam v závěrečné honičce zraněný Roy prchá před policií, však jakoby nahrazovaly městské vertikály, které pro padlého hrdinu představují past, z níž není úniku.


High Sierra
Režie: Raoul Walsh
Produkce: Hal B. Wallis (Warner Bros. Pictures)
Scénář: W.R. Burnett a John Huston podle Burnettova románu High Sierra
Kamera: Tony Gaudio
Hudba: Adolph Deutsch
Střih: Jack Killifer
Výprava: Ted Smith
Hrají: Ida Lupino, Humphrey Bogart, Arthur Kennedy, Joan Leslie, Henry Hull, Henry Travers a další

Distribuce: Warner Bros. Pictures
Premiéra: 4. ledna 1941
V ČR na DVD od 11. února 2004 (Warner)

Odkazy: 
CSFD
IMDb
Allmovie

Colorado Territory
Režie: Raoul Walsh
Produkce: Anthony Veiller (Warner Bros. Pictures)
Scénář: Edmund H. North a John Twist podle románu W. R. Burnetta High Sierra
Kamera: Sidney Hickox
Hudba: David Buttolph
Střih: Owen Marks
Výprava: Ted Smith
Hrají: Joel McCrea, Virginia Mayo, Dorothy Malone, Henry Hull a další

Distribuce: Warner Bros. Pictures
Premiéra: 11. června 1949

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

I Died a Thousand Times
Režie: Stuart Heisler
Produkce: Willis Goldbeck (Warner Bros. Pictures)
Scénář: W.R. Burnett podle vlastního románu High Sierra
Kamera: Ted D. McCord
Hudba: David Buttolph
Střih: Clarence Kolster
Výprava: Edward Carrere
Hrají: Jack Palance, Shelley Winters, Lori Nelson, Lee Marvin, Lon Chaney Jr., Ed Fury, Dennis Hopper a další

Distribuce: Warner Bros. Pictures
Premiéra: 9. listopadu 1955

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

22. května 2011

Velká noc (1951)

The Big Night
USA, 1951, 73 min.

Sedmnácté narozeniny jsou pro George La Maina (John Drew Barrymore) hotovou noční můrou. Plachého zamindrákovaného chlapce nejprve ponižují jeho vrstevníci a poté je sám nucen přihlížet ponížení svého ovdovělého otce Andyho (Preston Foster), který se k synovu velkému podivu  ve svém vlastním hostinci nechá dobrovolně zbít zdejším robustním sportovním zpravodajem symbolického jména Al Judge (Howard St. John) (viz video). Zdrcený George však již nehodlá nad šikanou ostatních přivírat oči a rozhodne se jednat - ukradne otcův revolver a oděn v jeho oblečení vydává se do nočního města, aby otce pomstil.


Snímek režiséra Josepha Loseyho, který všechny tři své nejznámější noiry (M, Lupič a Velká noc) vyprodukoval v jednom roce, se odehrává, jak jeho název napovídá, během jednoho dne, respektive noci, která je pro hlavního hrdinu jakousi symbolickou cestou k dospělosti. Zakřiknutý chlapec, kterého celý život trápila absence zemřelé matky, se nyní rozhodne vzít svůj (a otcův) osud plně do svých rukou. V mladické nerozvážnosti však napáchá více škody, než užitku. Celý večer pronásleduje Ala Judge - ze sportovní arény do baru, kde je doprovázen přiopilým novinářem Lloydem Cooperem (Philip Bourneuf) a jeho dvěma krásnými přítelkyněmi, až k Alovi domů, kde je konfrontován s prvním šokujícím zjištěním - právě se chystá zastřelit bratra otcovy dlouholeté přítelkyně Frances, která nedávno zmizela, a o níž se nyní dozvídá, že kvůli jeho otci spáchala sebevraždu. 


George však v následující rvačce Ala postřelí a ze strachu utíká pryč. Nad ránem končí v náručí otce, pro kterého si jako pro hlavního podezřelého přichází policie. Když se chlapec strážcům zákona (marně) pokouší přiznat ze svého činu, vyjeví mu otec pravdu o tom, proč se Frances zabila. Již tak zdeptaný chlapec zjišťuje, že jeho matka, kterou měl celá léta za mrtvou, stále žije. Otce krátce po Georgově narození pouze opustila s jiným mužem a on kvůli stále platnému manželství s ní musel odmítnout nabídku k sňatku své současné přítelkyně, která se následně nervově zhroutila. 

Tak tedy končí Georgova "velká noc". Ano, celá zápletka filmu je přesně tak umělá a neuvěřitelná, jak působí na těchto řádcích. Na prostoru sedmdesáti minut dojde k tolika zvratům (a navíc v drtivé většině až v samém závěru), že je celý film prostě a jednoduše neunese. Je škoda, že přes vcelku slibný rozjezd začíná hned po pár minutách být šumění papíru natolik nesnesitelné, že divák o svého hrdinu brzy ztrácí zájem. Jednání chlapce, který se dosud bál byť jen podívat do očí nějaké dívce a nyní se jde mstít muži, jenž zbil jeho otce, aniž by nějak hlouběji pátral po tom proč, se zdá neuvěřitelné. Stejně tak fakt, že dívky, které se mu dosud spíše vysmívaly, mu nyní skoro lehají k nohám. Z trojice Loseyho noirů z roku 1951 je tedy Velká noc, která vznikala jako poslední, rozhodně nejslabší.



Režie: Joseph Losey
Produkce: Philip A. Waxman (Philip A. Waxman Productions Inc.)
Scénář: Joseph Losey a Stanley Ellin podle románu Dreadful Summit Stanleyho Ellina
Kamera: Hal Mohr
Hudba: Lyn Murray
Střih: Edward Mann
Hrají: John Drew Barrymore, Preston Foster, Joan Lorring, Dorothy Comingore a další

Distribuce: United Artists
Premiéra: 13. listopadu 1951

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

Among the Living (1941)

Among the Living
USA, 1941, 67 min.

Snímek Stuarta Heislera, natočený pro studio Paramount, vychází z béčkově nepravděpodobné premisy: Albert Dekker v něm hraje identická dvojčata Radenovy, která byla během dospívání rozdělena. Zatímco z Johna Radena se stal spořádaný a respektovaný občan, psychicky labilní Paul byl "uklizen" do ústrání, takže o jeho existenci vědělo pouze několik členů rodiny a lékař dr. Saunders (Harry Carey), který za úplatu zfalšoval jeho úmrtní list. Po pohřbu starého Radena, vůdce rodinného klanu, se však Paulovi podaří útect na svobodu. Nemocný a mentálně zaostalý Paul představuje pro své okolí vážnou hrozbu - zejména pak pro atraktivní dívku Millie (Susan Hayward), která se s mužem spřátelí a začne s ním flirtovat (mj. kvůli jeho penězům, kterými se rozhazovačně ohání). 


Among the Living můžeme označit za malý béčkový klenot. Banální příběh skrývá několik pozoruhodných motivů, které by ve větší, "áčkové" produkci působily nepatřičně. Například Paulovo šílenství je motivováno traumatem z dětství, kdy starý Raden terorizoval své syny i manželku. Právě vzpomínky na matku a na její výkřiky hrůzy a bolesti Paulovi způsobují záchvaty, při kterých si přikládá ruce k uším. Do stejné polohy pak stylizuje i své oběti - rodinného sluhu Pompeyho a bezbrannou blondýnku Peggy, kterou potkal v baru. Snímek končí působivou scénou, v níž se schyluje k lynčování nevinného člověka (vzhledem k námětu filmu asi není třeba naznačovat kterého). Heisler tak do jisté míry předznamenává svůj o deset let mladší noir Storm Warning, o kterém jsme referovali nedávno.

K výrazným kladům filmu patří i práce kameramana Theodora Sparkuhla, který disponoval bohatými zkušenostmi nejen z Hollywoodu (např. Beau Geste Williama Wellmana), ale i z rodného Německa, kde spolupracoval zejména s Ernstem Lubitschem. Poučenost německou praxí (a snad i přímo německým expresionismem) je patrná v několika dramatických scénách, například v té zachycující zavraždění Peggy ve stísněné uličce mezi domy. Poslední záběr této expresivně nasvícené scény tvoří velký celek s výraznou hloubkou ostrosti, kdy pozorujeme Peggy marně zápasící s vyšinutým Paulem. Sparkuhl pro režiséra Heislera nasnímal i jeho následující noir, The Glass Key (1942). 

I herectví je překvapivě efektivní. Dekker zvládá obě rozdílné polohy s přehledem a snímku dominuje. Susan Hayward ve vedlejší roli zase vyzařuje hvězdnou auru, kterou uplatní v dalších letech a která jí nakonec vynese i Oscara za drama Roberta Wise Chci žít! (1958).

Režie: Stuart Heisler
Produkce: Sol. C. Siegel (Paramount)
Scénář: Lester Cole, Garrett Fort; podle námětu Lestera Colea a Briana Marlowa
Kamera: Theodor Sparkuhl
Hudba: Gerard Carbonara
Střih: Everett Douglas
Výprava: Haldane Douglas
V hlavních rolích: Albert Dekker, Susan Hayward, Harry Carey, Frances Farmer, Gordon Jones ad.

Distribuce: Paramount
Premiéra: 19. prosince 1941

Odkazy

21. května 2011

Shock (1946)

O hororově laděném noiru Shock Alfreda L. Werkera už tu sice kdysi psala Eva, ale v rámci květnového vzpomínání na 100. výročí narození Vincenta Price (které uplyne příští pátek 27. května)  jsem ho v rámci Edovy rubriky na Filmserveru připomněla znovu. Můj článek si můžete přečíst zde.
Edův profil Vincenta Price je k nalezení zde.

19. května 2011

Storm Warning (1951)

Storm Warning
USA, 1951, 93 min.

Taky máte radost, když objevíte absolutní noirovou pecku? Pokud ano, možná se před přečtením následujících řádků raději na Storm Warning nejprve podívejte, protože když nebudete vědět, do čeho jdete, osloví vás o to víc.

Když atraktivní modelka Marsha Mitchell (Ginger Rogers) projíždí při svých cestách za prací městečkem, kde žije její sestra, kterou již dva roky neviděla a která se nyní čerstvě vdala, rozhodne si zde udělat malou zastávku a navštívit ji. Ovšem hned poté, co v noci vystoupí uprostřed jižanského zapadákova z autobusu, je konfrontována s nepřátelskou atmosférou všech místních obyvatel, kteří se chovají nadmíru podivně, nervózně těkají pohledem z jednoho na druhého a sledují čas na hodinkách. 


Díky této excelentní expozici (viz video výše), v níž všechna světla ve městě uhasínají, zatímco Marsha kráčí ulicí, divák zdegenerovaný současným trendem postapokalyptických filmů čeká, že v následujících minutách přijde něco jako invaze mimozemšťanů či útok krvelačných zombie. Jsme ovšem na americkém Jihu počátku padesátých let, takže s větší pravděpodobností za rohem ulice hrdinku překvapí Ku Klux Klan s krutostí sobě vlastní lynčující nebohého člověka.


Tím však šokové situace pro Marshu nekončí - záhy, co se zabydlí u své těhotné sestry Lucy (Doris Day), se konečně seznamuje s jejím novomanželem Hankem (jako vždy úlisný Steve Cochran), odhalení jehož identity po všech předchozích indiciích jako diváci rovněž očekáváme s napětím. Takže když Hankova tvář konečně vystupuje ze stínu, naše obavy se naplní - společně s Marshou v něm poznáváme jednoho z vrahů Klanu, kteří nepříliš chytře uprostřed potemnělé ulici odhalili svou tvář.

Marshina návštěva sestry se tak stává živou noční můrou, kdy je nucena rozhodovat se mezi právem a spravedlností na jedné straně a pocitem zodpovědnosti nad sestřiným nenarozeným dítětem na straně druhé. Pod tíhou těchto okolností se u soudu rozhodne lhát, respektive stejně jako všichni zkorumpovaní občané městečka (kteří jsou evidentně všichni členy Klanu) zatajit a zamlžit rozhodující fakta. Tím však pro ni celá záležitost zdaleka nekončí...


Jak trefně poznamenal Eddie Muller v článku publikovaném na Film Noir of the Week, vztah mezi ústřední trojicí Marsha-Hank-Lucy upomene na Kazanovu Tramvaj do stanice Touha - Marsha pohrdá buranským  a násilnickým manželem své naivní a láskou poblázněné sestry, zatímco on ji bezostyšně uráží, přestože je jí evidentně fyzicky přitahován a v závěru se ji (stejně jako Stanley Blanche) dokonce pokusí znásilnit.


Jak dále Eddie Muller píše ve zmiňovaném článku, producent studia Warner Bros. Jerry Wald chtěl natočit snímek s hlubším společensko-politickým přesahem ve stylu Dmytrykova Křížového výslechu (Crossfire, 1947), který se zásadně dotýkal otázky antisemitismu. Proto jako scenáristu najal Richarda Brookse (kromě toho, že si brilantně zrežíroval vlastní scénáře k filmům Džungle před tabulí, Kočka na rozpálené plechové střeše, Elmer Gantry, Sladké ptáče mládí nebo Chladnokrevně, je podepsán pod scénáři filmů noir jako Brute Force, Key Largo, Mystery Street nebo Deadline - U.S.A.), jehož román The Brick Foxhole byl Křížovému výslechu předlohou, a dal ho dohromady s Danielem Fuchsem, který načrtl původní námět Storm Warning

I když je filmu co vytýkat z hlediska zpracovávaného tématu (proč lynčovaný člověk není černé pleti? atd.), jako celek funguje a odzbrojuje i teď, po šedesáti letech, rovněž také díky tomu, že se obloukem vyhýbá sladkobolnému a v tomto případě těžko uvěřitelnému happy-endu. Spíše než kvůli kontroverznímu tématu se však dnes "prodává" díky tváři Ronalda Reagana, který zde (jak jinak) hraje kladnou postavu bojovníka za právo a spravedlnost, který jde nebojácně proti spolčenému obyvatelstvu městečka. 


Síla filmu ovšem nespočívá jen ve vynikajících výkonech všech ústředních hereckých představitelů, ale také v poutavém scénáři, atmosferické hudbě, dynamické kameře a v neposlední řadě režii Stuarta Heislera, který rozhodně nepostrádal talent, byť na plné docenění svých kvalit stále ještě čeká. A já se toho mileráda ujmu, neboť Storm Warning je přesně tím typem filmu, který vás nadchne pro zhlédnutí režisérových dalších projektů.

Režie: Stuart Heisler
Produkce: Jerry Wald (Warner Bros. Pictures)
Scénář: Daniel Fuchs, Richard Brooks
Kamera: Carl E. Guthrie
Hudba: Daniele Amfitheatrof
Střih: Clarence Kolster
Výprava: Leo K. Kuter
Hraji: Ginger Rogers, Ronald Reagan, Doris Day, Steve Cochran, Hugh Sanders, Raymond Greenleaf, Gene Evans, Dabbs Greer a další

Distribuce: Warner Bros. Pictures
Premiéra: 17. ledna 1951

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

16. května 2011

R. Barton Palmer - Hollywood's Dark Cinema

Publikace R. Bartona Palmera, filmového badatele a mimo jiné i uznávaného mediavilisty, je zajímavá zejména díky úvodní kapitole, v níž se autor - podobně jako řada teoreriků a kritiků před ním i po něm - snaží zodpovědět otázku, co to vlastně ten noir je. Nejprve se vyjadřuje ke stávajícím definicím francouzských, britských a amerických autorů píšících o noiru, aby nakonec navrhl svou vlastní.

Film noir je podle Palmera definován zejména zpracovávanými tématy, které se vymykají zbytku klasické hollywoodské produkce. Patří mezi ně například selhání člověka, osudová přitažlivost (míněno v milostných vztazích) nebo všeprostupující kriminalita. Tato témata pak mohou být uchopována různými žánry. Film noir v Palmerově pojetí je tedy transgenerickým fenoménem, nikoliv samostatným žánrem (ani hnutím nebo cyklem, když už jsme u toho). V průběhu 40. a 50. let prostupoval především do čtveřice pevně ustanovených žánrových kategorií, rozpoznávaných průmyslem i publikem: detektivky, thrilleru, kriminálního melodramatu a tzv. ženského filmu. 


Ačkoliv se klasické filmy noir od zbylé hollywoodské produkce odlišovaly, diváci si v době jejich vzniku nějakého výrazného odklonu od zavedených norem nebyli vědomi - právě proto, že filmy byly prezentovány a uváděny v kinech jako jakékoliv jiné americké žánrové filmy. Až odlišná kulturní pozice Francouzů a fakt, že se do jejich kin dostaly některé klíčové filmy noir takřka zároveň, umožnily zpětné rozpoznání tohoto fenoménu. Význam francouzských autorů Palmer vyzdvihuje i tím, že publikaci Raymonda Borda a Etienna Chaumetona Panorama du film noir américain označuje za nejinspirativnější a využívá jí jako odrazového můstku k rozvíjení vlastních tezí.

Dále je kniha členěna podle čtyř zmiňovaných žánrů a sestává z narativních analýz následujících filmů noir: 
- Kriminální melodrama: Pojistka smrti (Double Indemnity), The Pitfall a Criss Cross
- Detektivka: Sbohem buď, lásko má (Murder, My Sweet), 24 hodin do smrti (D.O.A.) a Kiss Me Deadly
- Thriller: Objížďka (Detour), Cizinec (The Stranger) a Vertigo
- Ženský film: Cause for Alarm a Posedlá (Possessed)

V závěrečné kapitole pak Palmer krátce pojednává i o tzv. neo-noiru (film noir pro něj totiž nekončí s koncem 50. let) a transformaci "černého filmu" demonstruje na snímcích Point Blank, Taxikář (Taxi Driver) a Základní instinkt (Basic Instinct).

Dvousetstránková publikace nabízí několik zajímavých úvah - zejména v úvodní a závěrečné části. Samotné analýzy jsou sice důkladné, zároveň však až příliš popisné, což může člověka, který filmy viděl a má je v živé paměti, až rozčilovat. Přesto se knížka ve vaší noirové knihovně určitě neztratí.

PALMER, R. Barton. Hollywood's Dark Cinema: The American Film Noir. New York: Twayne Publishers, 1994. 206 stran.

10. května 2011

72. Bright Lights Film Journal

V aktuálním čísle Bright Lights Film Journalu by vám neměl uniknout zejména profil režiséra Normana Fostera, který stojí za noiry Journey Into Fear (1943; s přispěním Orsona Wellese), Kiss the Blood Off My Hands (1948) a Woman on the Run (1950). O proměně postavy agenta FBI, kdy jako jeden z příkladů slouží film noir I Was a Communist for the FBI (1951), si můžete přečíst v textu nazvaném A Propaganda Opportunity Shot Down. A nakonec by vás mohl zajímat i rozhovor se scenáristou Jonem Raymondem. který je jedním z autorů minisérie Mildred Pierce, jež vychází ze stejné předlohy Jamese M. Caina jako slavný snímek Michaela Curtize s Joan Crawford v titulní roli.