Publikace R. Bartona Palmera, filmového badatele a mimo jiné i uznávaného mediavilisty, je zajímavá zejména díky úvodní kapitole, v níž se autor - podobně jako řada teoreriků a kritiků před ním i po něm - snaží zodpovědět otázku, co to vlastně ten noir je. Nejprve se vyjadřuje ke stávajícím definicím francouzských, britských a amerických autorů píšících o noiru, aby nakonec navrhl svou vlastní.
Film noir je podle Palmera definován zejména zpracovávanými tématy, které se vymykají zbytku klasické hollywoodské produkce. Patří mezi ně například selhání člověka, osudová přitažlivost (míněno v milostných vztazích) nebo všeprostupující kriminalita. Tato témata pak mohou být uchopována různými žánry. Film noir v Palmerově pojetí je tedy transgenerickým fenoménem, nikoliv samostatným žánrem (ani hnutím nebo cyklem, když už jsme u toho). V průběhu 40. a 50. let prostupoval především do čtveřice pevně ustanovených žánrových kategorií, rozpoznávaných průmyslem i publikem: detektivky, thrilleru, kriminálního melodramatu a tzv. ženského filmu.
Ačkoliv se klasické filmy noir od zbylé hollywoodské produkce odlišovaly, diváci si v době jejich vzniku nějakého výrazného odklonu od zavedených norem nebyli vědomi - právě proto, že filmy byly prezentovány a uváděny v kinech jako jakékoliv jiné americké žánrové filmy. Až odlišná kulturní pozice Francouzů a fakt, že se do jejich kin dostaly některé klíčové filmy noir takřka zároveň, umožnily zpětné rozpoznání tohoto fenoménu. Význam francouzských autorů Palmer vyzdvihuje i tím, že publikaci Raymonda Borda a Etienna Chaumetona Panorama du film noir américain označuje za nejinspirativnější a využívá jí jako odrazového můstku k rozvíjení vlastních tezí.
Dále je kniha členěna podle čtyř zmiňovaných žánrů a sestává z narativních analýz následujících filmů noir:
- Kriminální melodrama: Pojistka smrti (Double Indemnity), The Pitfall a Criss Cross
- Detektivka: Sbohem buď, lásko má (Murder, My Sweet), 24 hodin do smrti (D.O.A.) a Kiss Me Deadly
- Thriller: Objížďka (Detour), Cizinec (The Stranger) a Vertigo
- Ženský film: Cause for Alarm a Posedlá (Possessed)
V závěrečné kapitole pak Palmer krátce pojednává i o tzv. neo-noiru (film noir pro něj totiž nekončí s koncem 50. let) a transformaci "černého filmu" demonstruje na snímcích Point Blank, Taxikář (Taxi Driver) a Základní instinkt (Basic Instinct).
Dvousetstránková publikace nabízí několik zajímavých úvah - zejména v úvodní a závěrečné části. Samotné analýzy jsou sice důkladné, zároveň však až příliš popisné, což může člověka, který filmy viděl a má je v živé paměti, až rozčilovat. Přesto se knížka ve vaší noirové knihovně určitě neztratí.
Žádné komentáře:
Okomentovat