Out of the Fog (1941)

Out of the Fog
USA, 1941, 85 min.

Out of the Fog od režiséra Anatola Litvaka a studia Warner Bros. má původ v divadelní hře Irwina Shawa The Gentle People, kterou na konci 30. let pod vedením Harolda Clurmana nastudovalo The Group Theatre. Inscenace se dočkala 141 repríz, k čemuž jistě dopomohlo mimo jiné velmi vydařené obsazení, ve kterém bychom našli jména jako Roman Bohnen, Lee J. Cobb, Elia Kazan, Franchot Tone, Sylvia Sidney a Karl Malden. Ve filmové adaptaci se však nikdo z nich neobjevuje a hlavní role ztvárnili warnerovští John Garfield a Ida Lupino, které doplnili Thomas Mitchell, John Qualen a Eddie Albert.

Bohužel právě obsazení filmové verze je jedním z důvodů, proč film selhává. John Garfield nepříliš přesvědčivě ztvárňuje vyděrače, který v brooklynském přístavu požaduje výpalné po dvojici neškodných rybářů (Mitchell a Qualen). Mezitím se do něho - bůhví proč - zamiluje dcera jednoho z nich (Lupino), což se nelíbí nejen otci, ale i jejímu příteli (Albert). Garfield hraje gangstera Goffa přehnaně žoviálně a role mu vůbec nesedí. Postava Lupino vidí v Goffovi jízdenku z tísnivého mikrokosmu, ale těžko uvěřit, že by to byla jediná možnost, jak se z přístavní komunity vymanit. Jediná chemie, která ve filmu funguje dobře, je mezi rybáři Jonahem a Olafem, i když i jejich postavy vyznívají spíše jako karikatury. 

Na scénáři si vylámali zuby jinak velmi schopní tvůrci jako Robert Rossen a Jerry Wald. Příběh oslabily i zásahy Správy Produkčního kodexu. V divadelní hře dojde k vraždě, ze které se ale ve filmové adaptaci stala pouze nehoda (stejný mechanismus byl uplatněn v Rebecce o rok dříve). Oslaben byl i společensko-kritický nádech inscenace, přestože Warner Bros. byli z hollywoodských studií během války asi nejvíce nakloněni liberální ideologii. 

Divadelní původ látky je zřejmý v akcentu na dialogy a malém počtu lokací, kterým dominují interiéry a do mlhy zahalený přístav (kameru dělal James Wong Howe). Out of the Fog je film noir jen částečně a spíše náhodou, v důsledku souhry historických okolností. Bosley Crowther film ve své recenzi ztrhal jako staromódní báchorku a není se co divit. Těžko říct, jestli by výsledný dojem zlepšila původně zvažovaná herecká účast Humphryeho Bogarta. Lupino s ním ale prý po dokončení Vysoko v horách (High Sierra, 1941) nechtěla mít nic společného a role byla přeobsazena Garfieldem.

Režie: Anatole Litvak
Produkce: Hal B. Wallis (Warner Bros.)
Scénář: Robert Rossen, Jerry Wald, Richard Macaulay podle divadelní hry Irwina Shawa
Kamera: James Wong Howe
Hudba: Heinz Roemheld
Výprava: Carl Jules Weyl
Střih: Warren Low
V hlavních rolích: John Garfield, Ida Lupino, Thomas Mitchell, John Qualen, Eddie Albert a další

Distribuce: Warner Bros.
Premiéra: 14. června 1941

Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie
AFI

Ďábelské ženy (1955)

Les Diaboliques
Francie, 1955, 114 min.

Slavný film Henriho-Georgese Clouzota končí šokujícím twistem, po němž následuje naléhavá výzva divákům: "Nebuďte ďáblové. Neničte zájem, který by vaši přátelé mohli mít o tento film. Neříkejte jim, co jste viděli. Děkujeme vám za ně." Protože nechci skončit v pekle, budu se držet jen základních informací o zápletce, aniž bych prozradil její vyústění. 

Film, adaptovaný z knižní předlohy dvojice Boileau-Narcejac (mj. také předloha k Vertigu /1958/), se z velké části odehrává v prostředí internátní školy a zaměřuje se na zvrácený milostný trojúhelník. Krutý ředitel školy Michel Delassalle (Paul Meurisse) je ženatý s křehkou majitelkou instituce Christinou (Véra Clouzot), ale mezitím nepokrytě udržuje poměr s jednou z učitelek, Nicole (Simone Signoret). Mezi ženami se ale postupně vytvoří pouto, které je přivede k myšlence zabít bezcitného tyrana. Častý noirový motiv dokonalé vraždy má v tomto případě překvapivé vyústění, které není radno prozrazovat. 

Clouzot celý film režíruje velmi metodicky a chladně. Používá omezenou a nekomunikativní naraci, která se v závěru ukazuje jako maximálně efektivní. Skvěle funguje obsazení - zejména slizký Meurisse jako ohavný ředitel, jeho nemocná manželka v podání režisérovy skutečné životní partnerky Véry a nejslavnější z trojice, Simone Signoret, v roli málo čitelné Nicole. 

Snímek měl obrovský mezinárodní ohlas a jeho inovativní reklamní kampaň ovlivnila spoustu dalších projektů, včetně Wilderova Svědka obžaloby (Witness for the Prosecution, 1957) a Hitchcockova Psycha (1960). Po 70 letech od uvedení jde o vyhledávanou a často citovanou klasiku, která je dostupná například na DVD a blu-rayi od Criterion Collection. 

Režie: Henri-George Clouzot
Produkce: Henri-George Clouzot (Filmsonor, Vera Films)
Scénář: Jérôme Géronimi a Henri-George Clouzot podle knihy Pierrea Boileaua a Thomase Narcejaca 
Kamera: Armand Thirard
Hudba: Georges Van Parys
Výprava: Léon Barsacq
Střih: Madeleine Gug
V hlavních rolích: Simone Signoret, Véra Clouzot, Paul Meurisse, Charles Vanel, Jean Brochard a další

Distribuce: Cinédis
Premiéra: 29. ledna 1955

Odkazy:
IMDb
CSFD
Allmovie

Lid vs. O'Hara

The People Against O'Hara
USA, 1951, 102 min.

Film v režii Johna Sturgese (Mystery Street, Jeopardy, z nenoirových titulů například Sedm statečných, Velký útěk) vznikl jako adaptace románu Eleazara Lipského, který se mimo psaní živil jako prokurátor a právník. V knižní předloze spojil své dva profesní zájmy a vytvořil příběh věhlasného právníka Jamese Curtaynea (Spencer Tracy), kterého jeho dlouholetá specializace na kriminální případy psychicky vyčerpává, a nakonec u něj vede k vytvoření závislosti na alkoholu. Curtayne se přeorientuje na méně vysilující občanské právo, ale na naléhání chudých známých se ujme zdánlivě beznadějného případu mladého muže obviněného z loupeže a vraždy. Curtayne však mnohokrát chybuje, v zoufalství se dopustí podplácení svědka a nakonec celou kauzu prohraje. 

Film je na jednu stranu zamotaným krimi příběhem, který se několikrát vyvine nečekaným způsobem a pro diváky může působit až nepřehledně. Vedle toho jde ale taky o mimořádně působivou studii stárnoucího muže, který na vysokou právní hru už jednoduše nestačí. V tomto ohledu jde o nečekaně neúprosný film se silným závěrem, který nepřináší žádnou naději ani vykoupení. Obsazení Spencera Tracyho se v tomto ohledu jeví jako velmi šťastné, protože podporuje silný účinek díla. Herec, většinou spojený s autoritativními a morálně zásadovými postavami, zde hraje slabého a zlomeného člověka, který vyvolává soucit. Další postavou, jež si jistě vyslouží diváckou účast, je Curtayneova dcera Ginny (Diana Lynn), která kvůli péči o otce zanedbává vlastní život a postupně přichází o naději na štěstí. 

Kameraman John Alton volí v úvodu a závěru filmu temnější, expresivnější stylizaci, ale uprostřed převládá světlejší styl využitý mimo jiné k nasnímání autentických lokací New Yorku, kde se štáb zhruba polovinu natáčecí doby pohyboval. Snímek se ve své době dočkal solidní divácké i kritické odezvy a pro společnost MGM skončil skromným ziskem 22 000 dolarů. 

Režie: John Sturges
Produkce: William H. Wright (MGM)
Scénář: John Monks Jr. podle románu Eleazara Lipského
Kamera: John Alton
Hudba: Carmen Dragon
Výprava: Cedric Gibbons, James Basevi
Střih: Gene Ruggiero
V hlavních rolích: Spencer Tracy, Pat O'Brien, Diana Lynn, John Hodiak, Eduardo Ciannelli, Jay C. Flippen a další

Distribuce: MGM
Premiéra: 4. září 1951

Odkazy:
IMDb
CSFD
Allmovie
AFI