Původní stránky o filmu noir kompletně v češtině

13. listopadu 2009

They Won't Believe Me (1947)

They Won't Believe Me
1947, USA, 80 min.

Larry Ballentine (Robert Young) je souzen pro vraždu své kolegyně z práce a milenky Verny (Susan Hayward). V sérii retrospektiv (s Larryho vysvětlujícím komentářem) se dozvídáme, co k jeho zatčení vedlo. Ballentine se oženil pro peníze, manželství s Grettou (Rita Johnson) však bylo příliš svazující, a tak začal hledat povyražení u milenek - nejprve u Janice (Jane Greer) a poté u Verny. Druhá jmenovaná jej dokonce přiměla k rozhodnutí opustit manželku a nechat se rozvést. Na cestě do Rena však dochází k autonehodě, při které Verna umírá a Larry nechává policii v mylném domnění, že na uhel spálené tělo patřilo Grettě. Po návratu domů však nachází Grettu rovněž mrtvou - spáchala sebevraždu. V této chvíli bezpáteřní Larry znovu potkává Janice. A vyprávění ještě stále není u konce.

Film se opírá především o skvěle napsanou hlavní postavu skrz na skrz prohnilého Larryho (výborný, proti typu obsazený Robert Young). Ačkoliv se fakticky žádného zločinu (respektive vraždy, za kterou je souzen) nedopustil, jeho jednání je v každé minutě filmu zcela odsouzeníhodné. A snad nejvíce ve chvíli, kdy nad Verninou smrtí neprojeví ani stín lítosti a místo toho se jí snaží využít k tomu, aby se zbavil Gretty. Nesoulad mezi literou zákona (nevinen) a morální odpovědností za uplynulé události a smrt dvou žen (jednoznačně vinen) je skvěle vyjádřen ironickým a nečekaným závěrem, který by bylo hřích prozradit.


Nutno ovšem podotknout, že co do zkaženosti nezůstávají ženské postavy o moc pozadu. Majetnická Gretta zneužívá svého bohatství a snaží se už dávno mrtvé manželství zachránit tím, že Larryho připoutá k sobě a svým penězům (v noiru se častěji setkáváme s opačnou verzí - kdy se vězenkyní ve vztahu stává žena). Verna má asi nejblíž ke klasické femme fatale, když touží po zakázaném muži a po penězích, zásahem osudu však končí tragickou smrtí. Janice působí jako nejnevinnější z trojice, ale zdání tentokrát klame. Za její náklonností k Larrymu jsou totiž skryté úmysly...

Pro režiséra Irvinga Pichela se jednalo spíše o ojedinělý exkurz do noirového teritoria, větší zkušenosti s ním měla producentka Joan Harrison, spojená například s Robertem Siodmakem nebo později s Alfredem Hitchcockem. Společně dali vzniknout vynikajícímu, ale neprávem zapomenutému filmu, který si prostě nesmíte nechat ujít.

Režie: Irving Pichel
Produkce: Joan Harrison (RKO)
Scénář: Jonathan Latimer; podle námětu Gordona McDonella
Kamera: Harry J. Wild
Hudba: Roy Webb
Střih: Elmo Williams
Výprava: Albert S. D'Agostino, Robert Boyle
Hrají: Robert Young, Susan Hayward, Jane Greer, Rita Johnson, Tom Powers, George Tyne a další

Distribuce: RKO
Premiéra: 16. července 1947

Odkazy

3 komentáře:

  1. pet hvezdicek? sakra sakra. bych rekl, ze se o vikendu podivam, ale uz ted asi nestiham. tak pristi tyden. :)

    OdpovědětSmazat
  2. Jo, musel jsem...to cekani uz bylo prilis dlouhe. Jinak se mi libi, ze poslednich pet prispevku napsalo pet ruznych lidi. Nadhera.

    OdpovědětSmazat
  3. Vidim, ze u Edy je tyden opravdu dlouhy, kdyz uz je unor a on stale tento film nevidel :)

    OdpovědětSmazat