USA, 1948, 87 min.
Jak uvádějí autoři klasické publikace Film Noir: An Encyclopedic Reference to the American Style, kvality Berlin Expressu do značné míry souvisejí s využitím autentických exteriérů rozbombardovaného Frankfurtu a Berlína: "Kulisy kdysi pulzující společnosti - rozsápané do haldy sutin a zbořených snů - filmu propůjčují až existenciální rozměr." (1) Štáb vedený režisérem Jacquesem Tourneurem získal povolení k natáčení od americké, britské i sovětské okupační armády a Berlin Express se stal - spolu se Zahraniční aférou (A Foreign Affair, 1948) Billyho Wildera - jednou z prvních hollywoodských produkcí realizovaných v poválečném Německu (natáčelo se v létě 1947). Využitím reálných lokací se film přidal jednak k cyklu německých Trümmerfilme, které tematizovaly nutnost obnovy a morální očisty válkou zdecimovaného národa, jednak k vlně amerických docu-noirů, které po roce 1945 zpopularizovala zejména společnost Twentieth Century-Fox. Příslušnost k druhé skupině stvrzuje i přítomnost hlasu extradiegetického vypravěče, který diváka provází příběhem a uvádí jej do historických souvislostí.
Film vypráví napínavý příběh několika lidí, které spojí cesta vlakem z Paříže do Berlína. V tomto "berlínském expresu" dojde k neúspěšnému pokusu o atentát na dr. Bernhardta (Paul Lukas), který se po válce stal symbolem naděje na sjednocení Německa. Poselství o nutnosti spolupráce mezi různými skupinami Němců i napříč národy (zastoupeni jsou Američané, Britové, Rusové i Francouzi) je filmem předkládáno velmi explicitním způsobem a právě tato didaktičnost bývá filmu často vyčítána. Film však podkopává nohy sám sobě: snaží se nás přesvědčit o tom, že jen v jednotě stovek a tisíců osob je síla, zároveň je však příběh postaven na premise, že budoucnost celého německého národa závisí na jediném člověku. Kolem Bernhardta je budován jakýsi kult osobnosti, který mi nepřijde zcela slučitelný s demokratickými ideály, které film zdánlivě propaguje.
Berlin Express má jen málo společného s předchozím Tourneurovým noirem Pryč od minulosti (Out of the Past, 1947). V první třetině může připomenout "vlakové thrillery" jako The Narrow Margin (1952) nebo The Tall Target (1951). Později se ovšem více přimkne ke zmiňované kvazidokumentaristické poetice, kterou ostatně signalizovala již úvodní sekvence nasnímaná na ikonických místech Paříže. V dramatických momentech tvůrci "přepínají" do expresionističtějších poloh - například ve scénách odehrávajících se v doupěti nacistických rozvracečů; tuto strategii zpopularizoval již přelomový Dům na 92. ulici (The House on 92nd Street, 1945) Henryho Hathawaye.
 |
| Paříž... |
 |
| ...Frankfurt... |
 |
| ...a Berlín. |
Berlin Express rozhodně není dokonalý film, ale stojí za vidění pro svou nepopiratelnou dokumentární hodnotu, netypické obsazení Roberta Ryana a Merle Oberon i pro způsob, jakým reflektuje některé problémy a výzvy své doby. Jedná se například o jeden z posledních amerických snímků před definitivním nástupem studené války, který s nadějí pohlíží na možnost spolupráce mezi USA a Sovětským svazem.
(1) SILVER, Alain, WARD, Elizabeth (eds.). Film Noir. An Encyclopedic Reference to the American Style. New York: The Overlook Press, 1992, str. 20.
Režie: Jacques Tourneur
Produkce: Bert Granel (RKO)
Scénář: Harold Medford, Curt Siodmak
Kamera: Lucien Ballard
Hudba: Frederick Hollander
Výprava: Albert S. D'Agostino, Alfred Herman
Střih: Sherman Todd
V hlavních rolích: Robert Ryan, Merle Oberon, Charles Korvin, Paul Lukas, Robert Koote a další
Distribuce: RKO
Premiéra: 1. května 1948
Odkazy
IMDb
CSFD
Allmovie
Žádné komentáře:
Okomentovat