Festivaly, kam se podíváš

V rámci již tradiční brněnské přehlídky Visions of Light bude ve čtvrtek 7. listopadu odpromítán noir Josepha H. Lewise The Big Combo (1955). Zatímco my jsme se na kokořínském festivalu neodvážili přijít s trefným českým ekvivalentem původního názvu, v kině Art snímek uveden jako Velká kombinace. I další lákadla přehlídky stojí za pozornost. Jmenovitě bych upozornil na Stroheimovu Královnu Kelly (7. listopadu, 17.00), Sturgesův Hřích Harolda Diddlebocka (7. listopadu, 19.00) a skvělý mysteriózní thriller Otty Premingera Hledá se Bunny Lakeová (8. listopadu, 17.00). Kompletní program a další nezbytné informace najdete zde.

A když už jsme u spojení noiru a filmových festivalů, zaznačte si do diářů: 2. ročník přehlídky Noir Film Kokořín se uskuteční ve dnech 14.-17. srpna 2014. Sledujte Facebook NFK nebo náš blog pro další novinky.

Pozvánka na promítání filmu Bezejmenné

Tvůrčí skupina Ovínění zve na promítání svého nového detektivního thrilleru nazvaného Bezejmenné, které se uskuteční v sobotu 2. listopadu ve zlínském Garážbaru na Lesní čtvrti.

Snímek vypráví o soukromém detektivovi Marku Tomsovi, který je najat chladně půvabnou ženou, aby zjistil, je-li jí její manžel nevěrný. Ovšem jak už to tak bývá, případ se poněkud zkomplikuje, a to dosti nečekaným způsobem.

Titulní píseň z tohoto snímku, k níž text napsali sami režiséři filmu Milan Cyroň a Tomáš Uher, si můžete poslechnout zde:

Voice in the Wind (1944)

Voice in the Wind
USA, 1944, 85 min.

Film noir bývá často spojován s tvorbou exilových tvůrců, zejména těch původem z německy mluvící Evropy. Pod řadou klíčových noirů jsou podepsáni režiséři jako Fritz Lang, Robert Siodmak, Otto Preminger nebo Edgar G. Ulmer. Další exulanti působili v rolích scenáristů (Walter Reisch), kameramanů (Karl Freund, Franz Planer), hudebních skladatelů (Franz Waxman, Miklos Rozsa), výtvarníků (Hans Dreier, Rudi Feld) nebo herců (Peter Lorre, Steven Geray ad.). Voice in the Wind z roku 1944 je ovšem mírou zapojení exulantů výjimečný.

Snímek vznikl v nezávislé produkci Arthura Ripleyho a Rudolpha (Rudolfa) Montera. Druhý jmenovaný dříve působil v Praze jako producent a právník a po svém příchodu do USA se rovněž uplatnil jako agent. Scénář napsal Friedrich Torberg, rakousko-československý spisovatel s vazbami na řadu židovských emigrantů, mj. na Huga Haase. I v dalších funkcích se uplatnili tvůrci původem z Evropy - výtvarník Rudi Feld (v titulcích filmu nesprávně uveden jako Rudy Feld), kameraman Eugen Schüfftan, jenž byl najat jako technický poradce, či herci Francis (František) Lederer a Rudolf Myzet, oba narození v Čechách.

Podle údajů Amerického filmového institutu se snímek s rozpočtem odhadovaným na velmi skromných 50 000 dolarů natáčel pouhých jedenáct dní v Talisman Studios v Hollywoodu. Štáb údajně pracoval v takovém časovém a finančním presu, že si nemohl dovolit natáčet veškeré scény více než jednou. Naopak postprodukce byla časově náročná a vyžádala si téměř čtyři měsíce. Snímek měla původně distribuovat společnost Producers Releasing Corporation, ale nakonec se dostal do portfolia United Artists. (Důvody se různí: podle jedněch zdrojů PRC film odmítla, protože byl příliš "umělecký"; jinde jsem se dočetl, že United Artists jednoduše přišli s lepší nabídkou a zvítězili tak v konkurenčním boji.)

Na filmu ovšem nefascinuje pouze jeho produkční historie. Formálně i tematicky vybočuje ze soudobé hollywoodské produkce jednak příklonem k postupům typickým spíše pro evropský film (např. poetický realismus), jednak příběhem explicitně se zabývajícím osudem exulantů. Hlavním hrdinou je koncertní pianista Jan Volný (Francis Lederer), který navzdory zákazu zahraje Smetanovu Vltavu, čímž rozhněvá nacistické pohlaváry, kteří jej podrobí brutálnímu mučení. Volnému se sice podaří uniknout, stane se z něj ovšem zlomený muž, který si ani není schopen vybavit vlastní jméno. Jeho tragédie je dovršena na ostrově Guadalupe, kam se dostane spolu s dalšími utečenci. 

Film vytváří atmosféru klaustrofobičnosti a bezvýchodnosti za pomocí retrospektivního vyprávění a low-key svícení. Řada obrazových kompozic byla dokonce natolik temná, že si recenzent deníku New York Times postěžoval, že na mnoha místech musel "namáhat oči, aby vůbec viděl, co se na plátně děje." Tento bezútěšný a pesimistický snímek - v roce 1945 nominovaný na Oscary za hudbu a zvuk - dosud nevyšel na DVD ani jiném nosiči. Aktuálně jej však lze zhlédnout na YouTube. 

Režie: Arthur Ripley
Produkce: Arthur Ripley, Rudolph Monter (Arthur Ripley-Rudolph Monter Productions)
Scénář: Friedrich Torberg (jako Frederick Torberg), Arthur Ripley
Kamera: Dick Fryer
Výprava: Rudi Feld
Hudba: Michel Michelet
Střih: Holbrook N. Todd
V hlavních rolích: Francis Lederer, Sigrid Gurie, J. Edward Bromberg, J. Caroll Naish a další

Distribuce: United Artists
Premiéra: 10. března 1944

Odkazy
IMDB
CSFD
recenze v New York Times

Soutěž o román Mildred Pierceová

Na konci srpna jsme na našem Facebooku informovali o vydání českého překladu hard-boiled románu Jamese M. Caina Mildred Pierceová nakladatelstvím MOTTO. Nyní máte jedinečnou příležitost zasoutěžit si o 3 výtisky výtečné knihy, kterou do češtiny přeložila Květa Palowska.

Stačí, když do konce tohoto týdne, tzn.do neděle 6. 10. (včetně), na e-mail jana.bebarova@gmail.com pošlete váš tip na to, která žijící česká herečka by podle vás byla ideální představitelkou Mildred Pierceové, kdyby se točila česká adaptace.

Z došlých odpovědí vybereme 3 výherce, které odměníme knihou.

UPDATE: Knihu od nás dostávají Dagmar Dvořáčková, Petra Pejchová a Petr Nagy, kteří nás nejvíce zaujaly svými následujícími tipy: Tereza Kostková, Jitka Čvančarová a Vanda Hybnerová.

Výhercům gratulujeme a všem dalším děkujeme za účast a tipy. Těšíme se na vaše soutěžní příspěvky při další podobné příležitosti.