Der Film Noir

Pokud jste se zúčastnili právě skončeného třetího ročníku Noir Film Festivalu na hradě Křivoklát, možná jste se také dali do řeči se sympatickým noirovým nadšencem z Německa Matthiasem Merkelbachem. Ten již od roku 2010 provozuje webové stránky Der Film Noir a za tu dobu se mu na nich podařilo nashromáždit mnoho desítek filmových recenzí, zpráv a glos ze světa filmu noir. Upozorňuji zejména na jeho přehledně organizovaný katalog, který kromě filmografických údajů a výstižných anotací obsahuje údaje o dostupnosti daného filmu na DVD či Blu-rayi. Praktickým doplňkem je i "noirový obchod", v němž jsou posbírány všechny artikly z německého Amazonu - především knihy a DVD -, které by mohly fanoušky filmu noir zajímat. Matthias na svém webu odvádí skutečně výbornou práci, však si také vysloužil slova uznání od samotného Eddieho Mullera z Film Noir Foundation. Jestliže zvládáte číst německy, určitě jeho stránkám věnujte pozornost. A třeba mu i napište nebo zanechte komentář - na Křivoklátu jsem se přesvědčil, že o filmu noir diskutuje velmi rád a jeho znalosti jsou obdivuhodné. 

Až se vrátíš... (1947)

Až se vrátíš...
Československo, 1947, 81 min.

Kdo by to byl řekl, že jeden z "nejnoirovějších" československých filmů vůbec natočil Václav Krška, který se jinak do širšího povědomí zapsal šrámkovskými adaptacemi Měsíc nad řekou (1953) a Stříbrný vítr (1954) nebo životopisnými snímky o Bedřichu Smetanovi, Mikoláši Alšovi a Aloisi Jiráskovi. Krška ovšem měl i výrazně expresionistické polohy, což vedle psychologického dramatu Až se vrátíš... dokládá film jako Zde jsou lvi (1958) nebo netypický portrét houslového virtuosa Josefa Slavíka Housle a sen (1947).

Kaleidoskopické vyprávění snímku Až se vrátíš... se zaměřuje na obyvatele zanedbaného činžovního domu, který se má brzy bourat. Ačkoliv žádnou postavu nemůžeme prohlásit za skutečně dominantní, nejvíce prostoru se dostává staré paní Šachové (Otýlie Beníšková), která již rok čeká na to, až se její syn Vladimír (Václav Voska) vrátí z kriminálu. Tam jej dostala krádež peněz, které se dopustil kvůli krásné, ale vypočítavé tanečnici s uměleckým jménem Bobi-Lala (Ljuba Hermanová v roli typické femme fatale). Svodům této krásky podléhá i další nájemník pavlačového domu, hodinář Ruda Krejník (Jaromír Spal), který svým neuváženým jednáním ohrožuje své manželství s milující, ale nevzrušivou Marií (Jiřina Stránská). 

Téměř celý film se odehrává ve zchátralém pavlačovém domě na městské periferii. Prostředí působí nevábně a klaustrofobicky, což se následně promítá i v životech zdejších obyvatel. Zejména postava pokladního Drábka (Ota Motyčka) domu opakovaně spílá, označuje jej za "všivou díru" a obviňuje, že právě kvůli němu má jeho žena podlomené zdraví a všichni ostatní zkažené životy. Naději na únik pro všechny obyvatele představuje kabela s neznámým obsahem, kterou při sobě neustále nosí samotářská Šachová. Každý na ní má políčeno s představou, že se v ní skrývá celé jmění. Profesor Štěpán (Rudolf Walter) by s jeho pomocí chtěl realizovat výpravu do Amazonie, Drábek by nahradil 10 000 korun, které ztratil při výkonu povolání, hodinář Krejník by odjel s krásnou tanečnicí někam do ciziny... V závěru se však ukáže, že taška obsahuje jen několik předmětů sentimentální hodnoty a pár bankovek, které by na takové smělé plány rozhodně nestačily. Životy všech se i nadále ponesou ve znamení všedních strastí a nenaplněných snů.

Paralely ke klasickému filmu noir jsou podle mého názoru nepřehlédnutelné: femme fatale v podobě barové tanečnice a zpěvačky, která přivádí muže okolo na cestu zločinu; nemluvný hrdina, který uteče z nucených prací pro vězně a jako štvaná zvěř se skrývá v temných zákoutích; neutěšené prostředí periferie velkého města, které determinuje činy jeho obyvatel; fantazírování o lepším životě, které se však nikdy nepřemění v realitu... I stylově tvůrci využívají postupy typické pro film noir - v řadě scén se nápadně pracuje se stíny, které vytvářejí znepokojivé obrazce na tvářích postav, mnoho scén se odehrává v noci, poměrně časté jsou asymetrické obrazové kompozice či snímání přes předměty umístěné v předním obrazovém plánu. V závěrečných scénách znepokojivou atmosféru pomáhá zintenzivňovat blikající neonové světlo, které střídavě osvětluje části interiérů. Nevím, zda měl Krška diváckou zkušenost s alespoň některými americkými filmy noir, které se do našich kin mohly po válce dostat, nicméně podobnost s jejich poetikou je místy až zarážející. 

Několik screenshotů ukazujících využití blikajícího světla
z neonového nápisu (zobrazen na snímku uprostřed).

Film bohužel dosud nevyšel na DVD, takže jediná možnost ho vidět je při repríze v televizi. 

Režie: Václav Krška
Scénář: Václav Krška, Václav Řezác, podle námětu Evy Řezáčové
Kamera: Josef Střecha
Hudba: Eman Fiala
Střih: Jan Kohout
Výprava: Karel Škvor
V hlavních rolích: Otýlie Beníšková, Václav Voska, Jaromír Spal, Jiřina Stránská, Libuše Zemková a další

Premiéra: 23. ledna 1948

Odkazy
FDb
CSFD
IMDb