USA, 1948, 87 min.
Moonrise zpracovává časté téma amerických kriminálních filmů, a sice předurčenost jedince k páchání zla. Hlavním hrdinou snímku je mladý muž Danny Hawkins (Dane Clark) žijící pod tíhou minulosti v podobě psychologického traumatu: když byl ještě malé dítě, dopustil se jeho otec vraždy, za kterou byl následně popraven. Danny musí snášet šikanu okolí a zároveň se vyrovnávat s vlastními úvahami nad možnými dědičnými predispozicemi ke kriminálnímu jednání. Dannyho nejčernější myšlenky se potvrdí, když dosáhne rané dospělosti a jednoho večera v afektu (ale zároveň v sebeobraně) zabije člověka. Následuje nevyhnutelný útěk před policií, v rámci nějž se však naskytne i naděje na vykoupení.
Další snímek z žebříčku 25 nejlepších filmů noir podle Eddieho Mullera (uzavírá v něm první desítku) má zajímavou pre-produkční historii, neboť o látku projevila zájem celá řada tvůrců, než se nakonec dostala k producentovi Charlesi Feldmanovi, který její realizací pověřil zasloužilého režiséra Franka Borzageho. Ještě v listopadu 1946 však například Garson Kanin námět zvažoval jako ideální hereckou příležitost pro Johna Garfielda a jen o několik měsíců později se v tisku objevila zpráva, že film natočí William Wellman a hlavní roli ztvární James Stewart. Vedle Garfielda a Stewarta byli jako kandidáti pro ústřední roli zmiňováni i Burt Lancaster nebo Alan Ladd.
Volba Borzageho do pozice režiséra byla klíčová pro určení poetiky celého díla. Moonrise obsahuje mnoho ozvuků jeho dřívější tvorby, včetně jeho vrcholných melodramat z konce 20. let (mj. V sedmém nebi či Anděl ulice). Film se svým důrazem na motiv vykoupení a nádechem sentimentality vymyká z většiny dobové noirové produkce a jeho jinakost je dále podpořena i stylem.
V době, kdy již noirovému cyklu dominovala kvazidokumentární estetika založená na natáčení v městských exteriérech a realistickém svícení, přichází Borzage s přesně opačnými postupy. Celý film byl nasnímán v ateliérech společnosti Republic Pictures a dominuje mu vyhrocená romantizující stylizace založená na přiznaně artificiálních dekoracích, reprezentujících jižanský venkov, a výrazném low-key svícení. V podstatě celý film se odehrává v noci a ve velmi stísněných prostorech, bez ohledu na to, zda jde o interiérové či exteriérové scény. Hlavního hrdinu pronásledují opresivní stíny a ze všech stran jej něco, nebo někdo, utiskuje. Styl tímto způsobem ilustruje Dannyho pocity a stavy mysli. Jinými slovy, snímek neodráží žádnou důvěrně známou verzi reality, nýbrž hrdinovu rozpolcenou, ztrápenou duši.
 |
| Několik snímků z úvodní sekvence. |
Nejvíce sebeuvědoměle si styl filmu počíná v úvodních sekvencích, které zachycují popravu Dannyho otce a útržky z Dannyho dětství a dospívání. Ovšem i zbytek filmu se vyznačuje vypjatou stylizací, která musela v době premiéry v roce 1948 působit na jednu stranu odvážně, na stranu druhou však i archaicky, neboť tímto způsobem se již podobné látky netočily. Dnes - s odstupem mnoha desítek let - se Moonrise jeví jako pravděpodobně poslední vrchol Borzageho kariéry. V druhé polovině 40. let však byl film vnímán spíše jako anachronismus a kritika ani diváci jej nepřijali. Borzageho kariéra se z tohoto úderu již nevzpamatovala: k režii se tvůrce dostal až po dlouhých sedmi letech a do své smrti v roce 1962 stihl dokončit pouze tři televizní pořady a dva filmy určené do kin.
 |
| Až v samém závěru tvůrci od vyhrocené stylizace upouštějí a zdánlivě nekonečnou noc střídá prosluněný den. |
Moonrise je ve veřejném vlastnictví a lze jej zhlédnout například na YouTube.
Režie: Frank Borzage
Produkce: Charles F. Haas (Charles K. Feldman Group Productions)
Scénář: Charles F. Haas, podle románu Theodora Strausse
Kamera: John L. Russell
Hudba: William Lava
Výprava: Lionel Banks
Střih: Harry Keller
V hlavních rolích: Dane Clark, Gail Russell, Ethel Barrymore, Allyn Joslyn, Rex Ingram a další
Distribuce: Republic Pictures
Premiéra: 1. října 1948
Odkazy
IMDB
CSFD
Allmovie
článek na Senses of Cinema
Žádné komentáře:
Okomentovat