Samuraj – 50 rokov vplyvnej cool kriminálky

Le Samouraï

1967, FR, 105 min.

„Neexistuje väčšia samota než samota samuraja, snáď iba tiger v džungli je osamelejší... Možno...“ (Bušidó)

Na jeseň minulého roka uplynulo päť dekád od premiéry zásadnej neo-noirovej kriminálky veľkého amerikanofila Jeana-Pierrea Melvillea. Ako jeho opus magnum ovplyvnil žáner a prečo si vyslúžil legendárnu nálepku „biblia hnutia cool“?

TEXT OBSAHUJE SPOJLERY

Jef Costello je nájomný zabijak. Profesionál, ktorý „nikdy neprehráva... nikdy.“ Na otázku „Kto je?“ odpovedá: „Nepamätám si.“ A na dotaz „Prečo?“ zasa profesionálne: „Zaplatili mi.“ Mĺkvy Jef s chladným, no prenikavým pohľadom je vlk samotár, prísne verný svojmu modus operandi a rituálom, ktoré definujú jeho kódex: je vždy elegantne oblečený (oblek, kravata, baloniak); svoj klobúk si vždy starostlivo nasadí a skladá z hlavy či rúk len v prostredí, kde sa cíti bezpečne (zvyčajne len vo svojom byte); decentné hodinky nosí na pravej ruke, spravidla s ciferníkom dole, aby mohol nenápadne sledovať čas; nepije alkohol, a keď si výnimočne objedná whiskey, zaplatí za ňu, ale ani sa jej nedotkne; tesne pred samotným zlikvidovaním svojho cieľa si stále nasadí biele rukavičky.

Samuraj sa nesocializuje, jeho vzťahy s okolím sú rýdzo nutne pracovného charakteru (viď automechanika a kartovú partiu, s ktorými ledva prehodí slovo). Je citovo vyprahnutý, bez priateľov. Jefovou jedinou spriaznenou dušou, ktorá rozumie jeho samote, je snáď len kanárik. Svojim nepokojným správaním ho stále upozorní, ak sa v jeho skromne zariadenom byte deje niečo podozrivé. Klietka s kanárikom je zároveň metaforou uväznenia, predstavujúca existenciálnu paralelu k Jefovi, ktorý je väzňom svojho „povolania“, svojho životného poslania, ktorému prispôsobuje svoj asketický, priam asexuálny spôsob život. Ženy ho nezaujímajú, už dávno ich vymenil za zbraň a peniaze.

Bezprostredne po zavraždení svojho najnovšieho cieľa – majiteľa nočného klubu Martey's, je Jef videný tamojšou černošskou pianistkou. O pár desiatok minút na to je zadržaný a vypočúvaný na polícii s mnohými ďalšími, ktorí zodpovedajú pomerne všeobecnému popisu. Samuraj je však pripravený: má chirurgicky presné alibi, ktoré si dopredu dohodol so svojou milenkou Jane. Ba čo viac, formálne ho identifikuje len jeden zo šiestich svedkov z klubu. Navyše, pianistka ako kľúčový svedok mu krivou výpoveďou záhadne pomôže, čím sa Jef dostáva na slobodu. Prechováva k nemu isté sympatie, alebo ho len chce prenechať napospas nespokojnému, anonymnému objednávateľovi?

Mimochodom, o jeho lojálnej milenke Jane (vo svojom vôbec prvom filme ju hrá Nathalie Delon, toho času Delonova manželka), ktorá mu ochotne poskytne alibi, veľa nevieme. Tušiť však, že majú za sebou istú minulosť, kvôli ktorej k nemu ešte prechováva možno posledné zvyšky citov. Teraz sa však správa ako prostitútka, no stále k Jefovi vzhliada a poskytuje mu podporu. Možno väčšiu, než si zasluhuje. Možno väčšiu, než o akú vôbec stojí. Táto marginalizácia ženských postáv je pre režiséra typická. Ženy v jeho silne mužských svetoch nemajú priestor. (A to je tiež možno dôvod, prečo sú „melvillovky“, ako aj ostatné francúzske noiry, emočne chladnejšie než klasické americké filmy noir.)

Ako komentuje objednávateľ vraždy, po zadržaní sa z neho stáva zranený vlk. Aj keď svoj cieľ odstránil bez zanechania stopy, bol predsalen zadržaný. A i napriek nepriestrelným, dvojitým alibi je v hľadáčiku vytrvalého a prefíkaného inšpektora s nálepkou podozrivého č. 1. Preto sa pre svojho objednávateľa stáva nepohodlným a štvanou zverou. Samuraj v labyrinte parížskeho metra šikovne kľučkuje, aby unikol inak dobre zorganizovanej polícii (Melville je detailista nielen ak ide o štýl postavy, ale aj v prípade policajných procedúr), no jeho osud je už dávno spečatený. Prijíma nový kontrakt a jeho cieľom sa stáva samotná pianistka. Tragický, no štýlový fatalizmus je zavŕšený džentlmenským gestom a záverečnou scénou v džezovom klube, do ktorého ide na istú smrť...

Pre dnes už 82-ročného Alaina Delona ide bezpochyby o jednu zo životných rolí. Jeho prejav je extrémne minimalistický (kamenná tvár, uhrančivý pohľad, minimum replík, úsporné gestá), no maximálne presvedčivý. Veríte mu každý jeden pohľad či úsečnú repliku. Je to koncentrované herectvo založené predovšetkým na hraní očami. Išlo o prvý z troch spoločných filmov, ktoré nakrútili so Jeanom-Pierreom Melvilleom, priekopníkom francúzskej gangsterky a známym milovníkom amerického filmu noir a americkej kultúry ako takej. Ďalšími ich počinmi boli Osudový kruh (1970) a Policajt (1972), režisérov vôbec posledný film.

Melville nakrúcal kriminálky ovplyvnené americkým filmom noir s dôrazom na „cool koncept“ (pred Samurajom najmä Práskač so Jeanom-Paulom Belmondom). Samuraj je poctou filmu noir a jeho kľúčovou inšpiráciou je postava Ravena (Alan Ladd), hitmana na úteku z raného noiru Revolver na prodej (This Gun for Hire, 1942). Delon sa na Ladda nielenže v tvári podobá, ale evokuje ho i úsporným prejavom a typicky noirovým outfitom (klobúk, dvojradový plášť). Navyše, kým Raven mal domáceho miláčika v podobe mačky, Jef zasa spomínaného kanárika. Dlhá otváracia scéna pofajčievania v ponurom byte ako aj akcia na železničnom moste, kde Jef dôjde k zraneniu, je tiež evokáciou klasiky Franka Tuttlea.

Samuraj prenáša klasické noirové témy a motívy (samotu, zradu a pomstu, hitmana na úteku) nie do farebného (to by bolo prisilné tvrdenie), ale do šedého sveta. Farebnou vyprahnutosťou vyznieva ako pomyselný medzistupeň medzi čiernobielym a farebným materiálom. Ulice Paríža neboli snáď nikdy sivšie. Štylizované odfarbenie prostredia symbolizuje Jefovu dušu, interiéry aj exteriéry priam korešpondujú s jeho smutnými, sivo-modrými očami (ktoré sú zasa odrazom jeho chladnej duše). Od Jefovho sparťanského bytu a prostredia policajnej stanice, cez parížske uličky a hotely, až po rekvizity a kostýmy – všetko je prísne ladené do chladných, sivých či béžových odtieňov.

Zo Samuraja sa stal zásadný francúzsky neo-noir, ktorý ovplyvnil zástup žánrových pokračovateľov. Hlavne svojim minimalistickým prístupom k postave titulného antihrdinu a „konceptom cool“ (Jefov módny protokol a rituály). Tento sústredený herecký prejav a jednu dejovú líniu si ako medzi prvými požičal dnes už tiež kultový Řidič (The Driver, 1978) Waltera Hilla. Postava Jefa Costella neskôr ovplyvnila i mnoho zabijakov s vlastným morálnym kódexom: Jeffreyho Chowa z hongkongskej gangsterky The Killer (1989), Jarmuschovho Ghost Doga (1999) a z menšej časti aj Clooneyho hitmana z Američana (2010). S nadsázkou napísané, nebyť Delonovho stoického výkonu, ani mlčanlivý Ryan Gosling v Drive (2011) by nebol taký cool! Melville a Delon proste vytvorili pred 50 rokmi nadčasový prototyp štýlového mĺkveho antihrdinu. Oldschool, ale stále cool!

Michal Šmajda

Réžia: Jean-Pierre Melville

Produkcia: Raymond Borderie, Eugène Lépicier

Scenár: Jean-Pierre Melville, Georges Pellegrin

Kamera: Henri Decaë

Hudba: François de Roubaix

Strih: Monique Bonnot

Výprava: François de Lamothe

Hrajú: Alain Delon, François Périer, Nathalie Delon, Michel Boisrond, Catherine Jourdan, Carlo Nell, Adrien Cayla-Legrand, Robert Favart a ďalší.

Premiéra: 25. 10. 1967

Odkazy

CSFD

IMDB

Allmovie

Ve Zlíně vzniká severská kriminálka

Zlínští filmaři nelení. V produkci studentů UTB totiž ve městě vzniká Cornelia – hořká, seversky laděná kriminálka. Část nákladů přitom hradí sami budoucí diváci prostřednictvím internetové kampaně.

Film je příběhem mladého poručíka Adama Tománka. Ten vyšetřuje případ podvodného převedení krachující firmy Cornelia na bílého koně. Šťastně ženatý příslušník hospodářské kriminálky pracuje na případu se svým tchánem. Avšak když Tománek pojme podezření, že krásná Monika, se kterou shodou náhod podvedl svou ženu Adélu, má s případem něco společného, pustí se do vyšetřování na vlastní pěst.

Ambiciozní film Cornelia je autorským projektem Radima Svobody. Mladý student pracuje jako scenárista pořadů České televize a podílel se například na natáčení seriálu Rapl. Scénář k připravovanému filmu přitom psal více než rok a půl. Na realizaci spolupracoval se specialisty z Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS).

Ale krom policistů a samotného případu hraje významnou úlohu i současný Zlín. Svobodův tým se chce s městem pomocí filmu rozloučit. Jde totiž o jejich závěrečnou práci na Univerzitě Tomáše Bati.

„Je to náš poslední filmový zářez předtím, než nás sežere šoubyznys,“ píší studenti na serveru Hithit, kde vybírají peníze na realizaci svého vysněného filmu, „takové srdíčko, co po sobě ve Zlíně zanecháme, a zároveň vizitka, kterou se budeme prezentovat na praxi.“

Část rozpočtu už zafinancoval nadační fond FILMTALENT Zlín, avšak produkce filmu si žádá další zdroje na techniku a odměny hercům. „Přispěvatelům se chceme odvděčit. Proto jsme připravili několik odměn, kterými můžeme alespoň symbolicky vyjádřit náš dík,“ říká Anna Jelínková, produkční filmu.

Kampaň na Hithitu poběží téměř do konce ledna. Studentům můžete vyjádřit podporu na adrese www.bit.ly/corneliafilm

iShorts uvedou 11 krátkých filmů noir a výstavu noirových obrazů od Nikolaje Lesyka

Osudové okamžiky zločinu, zhoubné vášně, nihilistických myšlenek, temných vizí a vypravěčské hravosti budou v chystaném pásmu krátkých hraných a animovaných filmů k vidění už příští středu 10. ledna 2018 ve 20:30 v pražském kině Bio Oko, kde bude exkluzivně uvedena i výstava obrazů akademického malíře Nikolaje Lesyka s názvem "Magie noirové noci", jíž zapůjčil její majitel Michal Šmajda (událost zde). Týden následující, konkrétně 16. a 17. ledna pásmo uvedou kina ve Zlíně, Ústí nad Labem, Plzni, Veselí nad Lužnicí, Jablonci nad Nisou a Slavkově u Brna.

Hollywoodský režisér Zack Snyder, který stojí za snímky jako 300: Bitva u Thermopyl, Strážci – Watchmen, Muž z oceli, Batman vs. Superman či Liga spravedlnosti, natočil na svůj iPhone 7 během jednoho loňského víkendu krátký čtyřminutový snímek s názvem Snow Steam Iron, ve kterém nepadne jediné slovo, ale ze kterého noirová atmosféra přímo čiší: zatímco se sněhové vločky pomalu snáší na zkrvavené ulice New Yorku, pára halí noční můru zjevující se v úzkých uličkách...

Snow Steam Iron je mezi jedenácti tituly, které pro iShors do pásma lakonicky nazvaného „Film Noir“ vybrala Jana Bébarová, dramaturgyně Noir Film Festivalu, který si od roku 2013 vybudoval tradici mezi českými letními festivalovými událostmi. „Noir Film Festival má eklektickou dramaturgii, která se snaží poukazovat na různé podoby noiru, ne jen tu klasickou, jak ji známe z americké kinematografie 40. a 50. let minulého století,“ uvádí Bébarová. „A stejně tak eklektický je i výběr iShorts, takže se v něm na řadu dostane mj. postmoderně hravá, barevně přebujelá feministická vize Midnight Walk (2016) australské režisérky Mathilde Nocquet či postapokalyptické queer coming-of-age drama Goodbye Blue Sky (2017) talentovaného Američana Brandona Zucka.“

Goodbye Blue Sky

Midnight Walk

Pro noir příznačné prostředí nočního velkoměsta si diváci vychutnají v americkém krátkém filmu The Pavement (2015) či jihokorejském If I Had a Heart (2013). Na noční cestě „nikudy“ se ocitneme s novomanželským párem v jednom ze dvou uváděných amerických animovaných snímcích, Widow Motel (2012). V tom druhém s názvem The Red Tide (2012) naopak zavítáme do rybářského městečka v Massachusetts. Britský Camelot (2013) diváky zavede na předměstí Londýna, kde prim hrají pomluvy, zatímco rovněž britský kraťas Notes (2010) neopustí stísněné zdi pokoje spisovatele stiženého posedlostí plánováním. Jistou domácí komornost si zachovává i drama An Entanglement (2016) o zvláštním vztahovém trojúhelníku žena-nájemný vrah-manžel.

The Pavement

Do středoškolského prostředí sahá žánrově experimentující snímek Straight Down Low (2013), který byl na portálu shortoftheweek.com označen jako „něco mezi West Side Story a Maltézským sokolem“, a jehož režisér Zach Wechter se přiznal k inspiraci filmem Brick (2005), raným neonoirem Riana Johnsona, ze kterého aktuálně udělala hvězdu režijní práce na posledních Star Wars.

Celková délka projekce 114 minut. Projekce proběhne v originálním znění s českými a anglickými titulky. Program a promítací časy ve všech městech jsou dostupné zde.

Magie noirové noci

Žánr nebo styl? Každopádně nadčasový fenomén. Filmy noir daly světu výjimečnou pochmurnou atmosféru a šťavnatý temný vizuál založený na hře světla a tmy. Typická stínohra a siluety jsou natolik výtvarně vděčné, že nám přišlo zajímavé zachytit atmosféru noirové noci štětcem umělce. Vznikla tak sbírka obrazů (olejomaleb na plátně) na motivy klasického filmu noir 40. a 50. let 20. století. Autorem obrazů je akademický malíř Nikolaj Lesyk, který vystudoval malířství a architekturu na vysoké škole v ukrajinském Lvově. V rámci umělecké tvorby působil postupně v Amsterdamu, Římě, Benátkách, Paříži či Praze. V současnosti je jeho dlouholetým působištěm město Košice. 

Michal Šmajda, majitel sbírky

Michal Šmajda s jedním z obrazů Nikolaje Lesyka, který v roce 2016 daroval Noir Film Festivalu