Chicago Deadline (1949)

Chicago Deadline 

USA, 1949, 87 min.

Protřelého novináře Eda Adamse (Alan Ladd) přivede práce na reportáži do činžovního domu v chicagské čtvrti South Side, kde je shodou okolností v tentýž moment nalezena mrtvola mladé ženy. Adams sebere její adresář a, aniž by o něm řekl policii, začne s jeho pomocí pátrat po dívčině minulosti. V sérii rozhovorů a vzpomínkových retrospektiv se nám následně odhalují její komplikované osudy. Ukáže se, že Rosita Jean d'Ur, jak zní její jméno, byla zapletená s celou škálou pochybných individuí. Čím více Ed zjišťuje, tím hlouběji propadá fascinaci ženou, kterou nikdy nepotkal. 

Chicago Deadline kombinuje motivy, které známe z proslulejších noirů - například Laury (1944; posedlost - někdy jen zdánlivě - mrtvou ženou), Zabijáků (The Killers, 1946; útržkovité vyprávění poskládané ze svědectví více osob) či Esa v rukávu (Ace in the Hole, 1951; místy až fanaticky jednající novinář, který svým jednáním brzdí oficiální policejní pátrání). Bohužel výsledek ani zdaleka nedosahuje komplexnosti výše uvedených klasik. Důvodů je několik. Donna Reed svým typem asociuje spíše hodnou holku odvedle a nedisponuje potřebnou aurou tajemnosti (kterou má asi evokovat jméno její postavy). Těžko také uvěřit, že byla zapletená s tolika muži od zazobaných boháčů po nebezpečné gangstery. Film je navíc - na rozdíl od Zabijáků nebo Občana Kanea (The Citizen Kane, 1941), který je založený na podobném principu - dost mechanický. Ed se přesouvá od jednoho jména z adresáře k druhému a filmu dominují nepříliš poutavé, upovídané scény.

Výjimkou je závěrečná konfrontace v rozlehlé patrové garáži, která do filmu vnáší alespoň nějakou změnu a akci. Mému zážitku nakonec uškodila i hodně špatná obrazová a zvuková kvalita, ve které je film dostupný. Je dost možné, že zhlédnutí v kině na velkém plátně by vedlo k úplně jinému dojmu. Ostatně jako kameraman na Chicago Deadline pracoval vyhlášený John F. Seitz, který nasnímal například Pojistku smrti (Double Indemnity, 1944) nebo jiný noir se stoicky chladným Alanem Laddem v hlavní roli Revolver na prodej (This Gun for Hire, 1942). Ve vedlejší roli Rositina bratra můžete poznat sympatického Arthura Kennedyho.

Film se v roce 1966 dočkal remaku pod šíleným názvem Fame Is the Name of the Game. Podle některých zdrojů mělo jít o historicky první snímek celovečerní stopáže vyrobený výhradně pro televizní užití. V roce 1968 následoval seriál The Name of the Game, který na stanici NBC vydržel tři roky. 

Režie: Lewis Allen

Produkce: Robert Fellows (Paramount)

Scénář: Warren Duff podle románu Tiffany Thayer

Kamera: John F. Seitz

Hudba: Victor Young

Výprava: Hans Dreier, Franz Bachelin

Střih: LeRoy Stone

V hlavních rolích: Alan Ladd, Donna Reed, June Havoc, Irene Hervey, Arthur Kennedy a další

Distribuce: Paramount

Premiéra: 2. listopadu 1949

Odkazy

IMDb

CSFD

Allmovie

8. ročník Noir Film Festivalu ovládnou milenci na útěku

1. TISKOVÁ ZPRÁVA (10. 6. 2020)

Příznivce Noir Film Festivalu jistě potěší, že jeho organizátoři navzdory současné, kultuře nepřející době a opatřením proti šíření pandemie nemoci COVID-19 uspořádají 8. ročník v plánovaném termínu od 20. do 23. srpna 2020 na tradičním místě za hradbami Křivoklátu.

Noir Film Festival je komorní žánrová přehlídka odehrávající se v historických sálech hradních prostor o kapacitě 40–100 míst a na horním nádvoří o kapacitě 170 míst, tudíž je festivalový tým schopen akci realizovat i za současných hygienických omezení. Finální podobu programu organizátoři přizpůsobí případným dalším změnám v uvolňování stávajících opatření a definitivní verzi zveřejní v pátek 10. července.

Milenci na útěku

Už nyní je však zřejmé, že hlavními hrdiny 8. ročníku NFF budou milenci na útěku. Noir by totiž nebyl noirem, kdyby v něm zločin nebyl zapříčiněn amour fou – šílenou láskou, která pohání padlé noirové protagonisty v jejich zběsilém útěku před strážci zákona, jejich minulostí, a především před vlastním osudem. Výběr pětice amerických snímků o milencích na útěku ze 40.–70. let 20. století poodhalí proměny, kterými film noir v průběhu let prošel a které postihly i archetypální postavy a způsoby, jakými byly jejich příběhy vyprávěny.

Ve výběru nebude chybět celovečerní debut Nicholase Raye Žijí v noci (1948) či noirová klasika Blázni do zbraní (1950). Bez neohrožených psanců Annie & Barta by totiž nebyli Bonnie a Clyde ze stejnojmenného filmu (1967) Arthura Penna, který přispěl k pádu tehdejšího hollywoodského modelu cenzury, ani Kit a Holly ze Zapadákova (1973) v režii Terence Mallicka, nebo ve Zvláštním uvedení promítaní Takoví normální zabijáci (1994) Micky a Mallory v neúprosném pohledu Olivera Stonea.

Anthony Mann & John Alton

V retrospektivě se představí vizuálně vytříbená díla režiséra Anthonyho Manna a kameramana Johna Altona, kteří ve své autorské spolupráci posunuli noirový styl na vyšší úroveň. Dokladem toho jsou tematicky pestré snímky jako docu-noir o vládních agentech v utajení T-Men (1947), noirově laděné historické drama o Velké francouzské revoluci Hrůzovláda (1949), noirový western Ďáblova brána (1950) a temné drama o Špinavé dohodě (1948) s uprchlým vězněm převracející archetyp femme fatale na homme fatal – osudového muže. Tuto čtveřici doplní raný noir Anthonyho Manna Zoufalci (1947) zařazený do hlavní programové sekce.

Zločin podle Patricie Highsmith

Další pětice filmů dá nahlédnout do znepokojivého světa americké spisovatelky Patricie Highsmith, jež ve svých kriminálních psychologických thrillerech zkoumala odvrácenou stránku lidské psychiky. Jejím nejznámějším výtvorem se stal navenek okouzlující, leč uvnitř chladnokrevný vrah Tom Ripley, jemuž svou tvář propůjčili herci jako Alain Delon (V plném slunci, 1960) či Matt Damon (Talentovaný pan Ripley, 1999). Chybět v programu nemůže Alfredem Hitchcockem zfilmovaný románový debut Patricie Highsmith Cizinci ve vlaku (1950), který bude ve večerní projekci pod širým nebem uveden v pátek 21. 8.

Pocty Kirku Douglasovi, Claire Trevor a Burtu Lancasterovi

Speciální hold organizátoři vzdají hollywoodské legendě Kirku Douglasovi, jenž letos v únoru zemřel v úctyhodném věku 103 let, a to projekcí Podivné lásky Marty Iversové (1946), v níž herecky debutoval po boku zkušené Barbary Stanwyck a tehdy ještě neznámé Lizabeth Scott. V tradičních poctách hollywoodským hercům ikonicky spjatým s filmem noir, po nichž bývají pojmenovány hlavní interiérové sály festivalu, budou letos vyzdviženi Claire Trevor jako femme fatale z chandlerovské adaptace Sbohem buď, lásko má (1944) a Burt Lancaster v jedné ze svých životních rolí vlivného amorálního novináře ve Sladké vůni úspěchu (1957). Snímek, kterým se v Hollywoodu uvedl britský režisér Alexander Mackendrick, vyjde při příležitosti uvedení na Noir Film Festivalu, ve spolupráci s Art4Film, na Blu-ray disku vůbec poprvé v ČR, a naváže tak na loňské vydání Hitchcockovy Rebeccy (1940) a předešlých vydání festivalových DVD s československými snímky Hra bez pravidel (1967) a Třicet jedna ve stínu (1965).

Ceny festivalových pasů a vstupenek, tipy na ubytování a další informace jsou k nalezení na festivalovém webu www.noirfilmfestival.cz a sociálních sítích (Facebook, Twitter).

Kontakt pro média: Jana Bébarová | jana@noirfilmfestival.cz | 

Cornered (1945)

Cornered

USA, 1945, 103 min.

V prosinci 1945, téměř přesně rok po premiéře vynikající chandlerovské adaptace Sbohem buď, lásko má (Murder, My Sweet, 1944), vstoupil do kin film Cornered, na kterém se podílel totožný základní štáb jako na slavnějším předchůdci: produkci měl na starosti Adrian Scott, scénář napsal John Paxton, hlavní role se ujal Dick Powell, za kamerou stál Harry J. Wild a režii obstaral Edward Dmytryk. Přesto jde o dvě velmi odlišné látky: zatímco Sbohem buď, lásko má je detektivka drsné školy, ve své podstatě apolitická (a i proto nestárnoucí), v Cornered se tvůrci pustili do aktuálního tématu, které muselo ve své době rezonovat, ale dnes může mít přesně opačný efekt.

Dick Powell, původně muzikálový a komediální herec, v roli kanadského válečného veterána pokračuje v redefinici svého hvězdného obrazu. Jako Laurence Gerard je cynický, drsný a odhodlaný. Přestože nejde o detektiva ani policistu, je jeho příběh koncipován jako pátrání. Gerard se po skončení války dozvídá, že jeho francouzská novomanželka byla jako členka odboje popravena na příkaz tajemného Marcela Jarnaca. Stopy jej zavedou nejdříve do Švýcarska a poté přes oceán do exotického Buenos Aires. Právě tam se totiž skrývají bývalí nacisté, kteří by byli v Evropě vydáni spravedlnosti.

Námět pochází už z válečných let a původně pojednával o snaze hlavního hrdiny najít a potrestat vraha svého bratra. Scénář ale doznal podstatných úprav mimo jiné s tím, jak se válka chýlila ke konci. Natáčení skončilo jen pár dnů po svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki a film se tak dostal do kin už v době celosvětového míru.

Úvodní scény filmu mají až reportážní nádech, který se ale po přesunu děje do Argentiny vytratí. 

Na rozdíl od Sbohem buď, lásko má tady jde o noir spíše jen okrajově. Film nemá klasickou kriminální zápletku, ale na druhou stranu nechybí tísnivá atmosféra a množství skrytých identit a podrazů (místy děj může působit nepřehledně, což člověk u válečného dramatu z nějakého důvodu promíjí s většími obtížemi než u detektivky, kde je spletitost vnímána jako součást žánrové hry). Kameraman Harry J. Wild se několikrát vytasí s působivým svícením nebo obrazovou kompozicí, většinou ale jen recykluje postupy známé ze zmíněné Chandlerovy adaptace. Cornered zkrátka nepředstavuje tak precizně vycizelovanou a originální práci jako Sbohem buď, lásko má. 

Efekt nápadně připomínající jeden z úvodních záběrů ve Sbohem buď, lásko má.

Postava válečného zločince Jarnaca je obklopena tajemstvím. Když se s ním konečně setkáme, je jeho obličej ponořen v hlubokém stínu. 

Teprve po chvíli vystoupí směrem vpřed a my mu (spolu s Gerardem) můžeme poprvé pohlédnout do tváře.

Titulek s Jarnacovým hereckým představitelem se objevuje až na konci. 

Jeho potenciál zaujmout roste s tím, jak dobře se orientujete v dobových - filmových i politicko-společenských - souvislostech. Těžko lze například přecenit fakt, že za tímto po válce palčivě aktuálním, jednoznačně antifašistickým titulem stojí skupina tvůrců v čelem s producentem Scottem a režisérem Dmytrykem, kteří se v druhé polovině 40. let stali terčem ostré kampaně namířené proti komunistům a jejich sympatizantům z řad pracovníků filmového průmyslu. 

Režie: Edward Dmytryk

Produkce: Adrian Scott (RKO)

Scénář: John Paxton, John Wexley

Kamera: Harry J. Wild

Hudba: Roy Webb

Výprava: Carroll Clark, Albert S. D'Agostino

Střih: Joseph Noriega

V hlavních rolích: Dick Powell, Walter Slezak, Micheline Cheirel, Morris Carnovsky, Jack La Rue, Edgar Barrier, Luther Adler a další

Distribuce: RKO

Premiéra: 25. prosince 1945

Odkazy

IMDb

CSFD

Allmovie