Hollywood Story
USA, 1951, 76 min.
Prostředí filmového průmyslu není v noirech z kraje 50. let až tak výjimečné - vzpomeňme na Wilderův Sunset Blvd. (1950), Na opuštěném místě (In a Lonely Place, 1951) Nicholase Raye nebo o něco pozdější Velký nůž (The Big Knife, 1955) Roberta Aldriche. Jak si všiml Steven Cohan ve své nedávné knížce Hollywood by Hollywood: The Backstudio Picture and the Mystique of Making Movies, bylo to právě v tomto období, kdy Hollywood začal opouštět filmy o aspirujících herečkách a jejich cestě ke slávě a namísto nich preferoval znepokojivější příběhy o továrně na sny a lidech, kteří v ní pracovali.
To platí i pro relativně nenápadný snímek Universalu Hollywood Story, pod kterým je režijně podepsán William Castle. Scénář dvou Fredericků – Kohnera (rodáka z Teplic) a Bradyho – byl inspirován nechvalně proslulým a nikdy nevysvětleným případem vraždy režiséra Williama Desmonda Taylora z roku 1922. Zatímco však Taylor byl nalezen mrtvý ve svém bytovém komplexu v centrálním Los Angeles, v Castleově filmu byla vražda spáchána přímo ve filmovém ateliéru, což Hollywoodu dává ještě temnější odstín.
Film se odvíjí jako detektivka (typu whodunit) s jasně definovaným okruhem více či méně výstředních podezřelých. Ozvláštňujícím prvkem je jednak zmíněné filmové prostředí a jednak skutečnost, že k vraždě došlo už před dvaceti lety (i zde došlo k posunu oproti Taylorově případu, neboť film vraždu datuje do roku 1929). Cílem vyšetřujících je tedy zejména rozplést síť vztahů a motivací, na které se už za tu dobu nahromadila silná vrstva prachu.
Podobně jako v Sunset Blvd. tvůrci mimo jiné reflektují úpadek Hollywoodu v poválečném období, k čemuž dobře posloužilo i natáčení v donedávna opuštěných ateliérech Charlieho Chaplina na La Brea Avenue (v těch samých, kde v 50. letech opakovaně pracoval i Hugo Haas). Film sice nejspíš vznikl jako reakce na úspěch Wilderovy ostré hollywoodské satiry, ale ani zdaleka se nemohl opřít o tak precizně napsané dialogy či propracovanou syžetovou výstavbu. Castle a spol. například také využívají voice-over, ale ten zde patří vedlejší, dramaticky nezajímavé postavě a nedaří se mu vyvolat napětí ani vzbudit zvědavost. Kritik Bosley Crowther zase nebyl spokojený s odůvodněním, proč se vlastně vraždu nepodařilo vyšetřit už před oněmi dvaceti lety. Jak napsal ve své recenzi pro New York Times, "policie musela být v roce 1929 strašně líná". Úplně marný je potom závěr, který jako by se do snímku dostal z úplně jiného žánru (stačí snad, když zmíním klíčové slovo "svatba").
Diváka tak mohou těšit alespoň různé odkazy na historii i (tehdejší) současnost Hollywoodu. Hlavní hvězdou filmu je Richard Conte, který v něm hraje fiktivního producenta Larryho O'Briena fascinovaného tajemnou vraždou. Joel McCrea ale hraje sám sebe a v dalších menších rolích lze rozpoznat hvězdy němé éry jako třeba Helen Gibson, Francise X. Bushmana nebo Betty Blythe. Zajímavou funkci má ve filmu legendární Fantom opery (The Phantom of the Opera, 1925) s Lonem Chaneym, který je použit jako součást diegeze, ale autorsky je namísto Rupertu Julianovi připsán smyšlenému Franklinu Ferrarovi. Název Hollywood Story je příznačný také z toho důvodu, že snímek extenzivně využívá ikonické lokace jako Roosevelt Hotel, Graumanovo čínské kino nebo klub Trocadero (přestože postavy se dostanou i mimo oblast Los Angeles, konkrétně do misie v San Juan Capistrano).
Režie: William Castle
Produkce: Leonard Goldstein (Universal-International)
Scénář: Frederick Kohner a Frederick Brady
Kamera: Carl E. Guthrie
Hudba: Joseph Gersherson
Výprava: Bernard Herzbrun, Richard H. Riedel
Střih: Virgil W. Vogel
V hlavních rolích: Richard Conte, Julie Adams, Richard Egan, Henry Hull, Fred Clark a další
Distribuce: Universal
Premiéra: červen 1951
