Původní stránky o filmu noir kompletně v češtině

25. dubna 2010

Hit and Run (1957)

Hit and Run
USA, 1957, 86 min.

"Haas (...) se stal jedním z nejhorších scenáristů-režisérů-herců na světě a zdál se odhodlaný věnovat celou svou kariéru špatným remakům snímku Pošťák vždycky zvoní dvakrát." (1) 
Zatímco v druhé části citace je kus pravdy (některé - ale zdaleka ne všechny - americké filmy Hugo Haase svou fabulí opravdu připomínají Cainovu literární předlohu a její následné filmové verze), s odmítavým hodnocením Haasovy kariéry prostě souhlasit nemůžu. Zvláště pro ty z nás, kteří mají slabost pro béčkovou estetiku a pokleslost, mohou filmy českého emigranta skýtat nejedno potěšení. 


Hit and Run do jisté míry kopíruje Pošťákovu ústřední zápletku: snahu dvou mladých milenců odstranit postaršího muže (v obou případech majitele čerpací stanice) a získat jeho majetek. V dalších fázích příběhu však dochází k podstatným obměnám: Julie (Haasova oblíbenkyně Cleo Moore, s níž natočil sedm filmů) není zrádnou a chtivou femme fatale, ale spíše slabou a naivní dívkou, která dlouho vzdoruje nadbíhání pohledného automechanika Franka (Vince Edwards) a na manželově vraždě nemá přímý podíl. Strůjcem  a vykonavatelem promyšleného plánu je výhradně Frank, mladý floutek bez úcty k autoritám. Můžeme jej tak vnímat jako reakci na vzrůstající kriminalitu mladých lidí v USA 50. let (viz filmy o problémové a rebelující mládeži apod.). Nejvýraznější zvrat filmu představuje příchod dvojčete zavražděného Guse Hilmera David (oba pochopitelně Hugo Haas), jehož existence byla naznačována prostřednictvím tajemných dopisů odesílaných z věznice v San Quentinu. 

Haasovi se vcelku daří v divákovi vzbuzovat pocity nejistoty, pro noir tak typické a určující. Nejdříve se snažíme dovtípit, co je obsahem Gusovy tajemné korespondence (jedna z mála noirově nasvícených scén ukazuje Guse pálícího dopisy v kotli), později se narace znovu ukazuje jako značně omezená, když nám zatajuje klíčové informace týkající se Davidovy (?) identity. Mimochodem, Haas si svou roli očividně užívá a zvláště v druhé půli je prostě neodolatelný.


Haas jen málokdy dokáže úspěšně překonat vlastní limitace (sklony k přílišné popisnosti a melodramatičnosti - např. skrze přehnaně doslovný hudební doprovod nebo nadbytečné detailní záběry, o dialozích nemluvě), přesto jeho filmy obsahují velmi zajímavé momenty (dobře využitý motiv dvojčat; chytlavá ústřední skladba; několik inscenačně povedených scén; přítomnost "evropského" humoru) a nejsou hodny takového odsouzení, jakého se jim mnohdy dostává (viz citace).

(1) LYONS, Arthur. Death on the Cheap. The Lost B Movies of Film Noir! New York: Da Capo Press, 2000. s. 71.
Režie: Hugo Haas
Produkce: Hugo Haas (Hugo Haas Productions)
Scénář: Hugo Haas; podle námětu Herberta O. Phillipse
Kamera: Walter Strenge
Hudba: Franz Steininger
Výprava: Rudi Feld
Střih: Stefan Arnsten
Hrají: Hugo Haas, Cleo Moore, Vince Edwards, Dolores Reed, Mara Lea a další

Distribuce: United Artists
Premiéra: 15. března 1957

Odkazy

5 komentářů:

  1. Cim dal vic se divim, jaktoze toho Haase jeste nikdo "neobjevil" a nepsal o nem - teda krome Milana.

    OdpovědětSmazat
  2. a proc se divis cim dal vic? :D

    OdpovědětSmazat
  3. dobre tedy - pro ty pomalejsi: cim vic o nem vim, tim vic se divim.

    OdpovědětSmazat
  4. A cim vic o nem Mejla svym poutavym zpusobem pise :)

    OdpovědětSmazat