Rok se s rokem sešel...

...a je tu opět 20. říjen, den, kdy náš blog slaví narozeniny. Letos už třetí! Takže mu do dalších 365 dní zase přejeme všechno nej a doufáme, že jeho texty vás budou i nadále těšit a obohacovat.

Za FNB zdraví
Mejla & Bebáček (& Bogie se sokolem)

"Film Noir!" v Deutsches Filmmuseum

Udělat si během (babího) léta výlet do Frankfurtu nad Mohanem se noirovým fanouškům skutečně vyplatilo. Od konce června do uplynulého říjnového víkendu byla totiž v tamním Deutsches Filmmuseum k vidění pozoruhodná a pro řadu laiků bezesporu inspirativní výstava s názvem Film Noir! věnovaná námi tolik oblíbené etapě ve filmové historii.

panel před vstupem do expoziční místnosti

Kurátorský záměr představit film noir jako jeden z nejdůležitějších filmových stylů se ukázal jako velmi nápaditý a funkční. Namísto řady panelů popsaných textem, který se v muzeích beztak jen málokomu chce číst od začátku do konce, se ve Frankfurtu rozhodli nechat mluvit za sebe samotné filmy. Dominantami rozlehlé místnosti v třetím patře muzea, kde se film noir se vším všudy na necelé čtyři měsíce zabydlel, se tedy stala projekční plátna, na kterých se promítaly promyšleně seskládané a tematicky koncipované ukázky z desítek noirů. Sledovat jste je mohli zpoza marlowovských stolků s elegantními psacími stroji a stolními lampičkami se zeleným stínítkem, popřípadě z ikonických miniobýváčků s koženými pohovkami a křesílky (pokaždé v jiném barevném provedení, ale vždy s odpovídající dávkou šera).

fotit se sice nesmělo, ale co bychom pro vás neudělali

Jednoduchý, ale přitom efektní design výstavy zaujal okamžitě po vstupu do expoziční místnosti. V řádně potemnělé noirové atmosféře zářily vertikálně rozvěšené dlouhé bílé tkaničky, které účelově evokovaly geometricky přesné stíny benátských rolet. V první části expozice z nich kurátoři dokonce na boční stěně účinně vytvořili panorama noirového města, do jehož činžovních domů funkčně zasadili televizní obrazovky, jež chronologicky v průřezu jednotlivých dekád filmové historie promítaly ukázky ze snímků, které vizuální styl filmu noir ovlivnily nebo se jím posléze nechaly inspirovat (od německého expresionismu a až po Blade Runnera či Sin City).

Další tematické sestřihy představily jednotlivé noirové konvence a postupy - práci kamery, atypické kompozice a svícení, narativní strategie (užití flashbacků, voiceoveru) nebo tradiční prostředí a postavy. Jako doplňkové materiály pak posloužily vystavené originální scénáře, storyboardy, plakáty (anglické i německé) a fotosky. 

vstupní hala muzea

I stálá expozice muzea ovšem stojí za návštěvu (nakonec jsme se k ní další den uchýlili při úprku z rušného knižního veletrhu), zejména její první část zaměřující se na vývoj filmové technologie, kde je ke zhlédnutí a praktickému ozkoušení vystavena řada předchůdců filmové techniky, a kde se snadno přenesete do hravých dětských let. Kromě všech zoetropů, latern magik, kinoskopů atp. si rovněž můžete zahrát před zeleným plátnem nebo si na vlastní kůži vyskoušet různé varianty filmového svícení či práci střihače.

noirová hádanka č. 11 :-)

Ve spodním patře se rovněž nachází kinosál, kde se pravidelně promítá nespočet zajímavých titulů. Takové muzeum bychom zkrátka Němcům mohli jenom závidět a můžeme jen doufat, že se jednou dočká realizace i u nás. Jestli tedy někdy budete mít cestu kolem Frankfurtu, určitě nevynechejte návštěvu městské části Sachsenhausen u jižního břehu řeky Mohan, kde se v těsném sousedství řady dalších muzeí nachází i to filmové.

Více k noirové výstavě v Deutsches Filmmuseum najdete zde.

TOP 10 Michala Šmajdy

Double Indemnity (1944) – ukážkový film noir, ktorému nechýba absolútne nič: inak kladný hrdina uchyľujúci sa k zločinu, vypočítava femme fatale, zápletka s „dokonalým zločinom“, retrospektíva, flashbacky, voice-over, skvelo zahratá vedľajšia figúrka (Robinson), zvrat, ponurá atmosféra (dážď, výrazné tiene žalúzií), osudový tragický koniec. Dokonalé!

Laura (1944) – cynická detektívka, ktorej iróniou sršiace dialógy či monológy by si zaslúžili vytesať do kameňa.

Leave Her to Heaven (1945) – Na tú dobu farebná noirová rarita. Premyslený a napínavý scenár, sýte technicolorové farby a mrazivá Gene Tierney (asi najzlomyseľnejšia femme fatale v dejinách filmu!).

Detour (1945) – kráľ medzi B-čkovými titulmi, ktorý predstavil jedného z najväčších smoliarov strieborného plátna a jednu z najkrajších fatalistických bodiek v rámci tohto čierno-bieleho univerza.

The Big Sleep (1946) – veľmi svojská klasika. Takže prečo? Jednou vetou by sa dalo: lebo božský Bogart, ktorý sa pre rolu Philipa Marlowa priam narodil. Aj keď Hawks ignoroval viaceré noirové postupy a vydal sa vlastnou cestou, dá sa tvrdiť, že tri základné piliere postavil na výbornú, a to štýlových hercov, vyšperkované dialógy a pravú čiernu atmosféru. Film noir je najmä o štýle a Hlboký spánok ním priam prekypuje.

Sorry, Wrong Number (1948) – efektnejšiu a napínavejšiu flashbackovú mozaiku som vo filme noir nevidel.

Sunset Blvd. (1950) – počin zásadný aj mimo noirového teritória (funguje ako kritika Hollywoodu či film o filme), no z „čiernych“ komponentov jednoznačne vyhráva skvostný voice-over. Štipľavý a trefný.

In a Lonely Place (1950) – najlepší noirový kúsok od Nicholasa Raya. Snímke vládne Bogart, ktorý sa predstavuje v úplne inej polohe, než ho poznáme. Žiaden ironický klaďas, ktorý je nad vecou a má vždy eso v rukáve. Jeho Dixon je hrubej, násilníckej povahy a čo je dôležité: nejednoznačný. Potešil najmä psychologický dôraz na túto postavu.

The Big Heat (1953) – noirová cesta pomsty par excellence. Jedna z najnásilnejších noiroviek: násilie síce nie je zobrazené explicitne, no jeho následky cíti divák azda rovnako nepríjemne.

Touch of Evil (1958) – jeden z vrcholov, ktorý nemožno obísť. Alebo, bez Orsona Wellesa to jednoducho nejde.

Ďalších 5 noirov: Mildred Pierce, The Woman in the Window, Strangers on a Train, Pickup on South Street, The Night of the Hunter.