Jezdci noci

They Drive by Night
USA, 1940, 92 min.

Jezdci noci Raoula Walshe bývají mezi noiry řazeni jen zřídka: například v noirové encyklopedii Silvera a Ursiniho jsou zmíněni jen dvakrát a to vždy v souvislosti s jiným snímkem. Otázku noirovosti ale tentokrát ponechám stranou a spokojím se s tvrzením, že jestliže film není právoplatným noirem, pak s ním alespoň řadu charakteristických rysů sdílí. Možná za nejistotu, kam Jezdce noci zařadit, může jejich žánrová nevyhraněnost. Během 92minutové stopáže těkají mezi truckerským filmem, melodramatem, thrillerem, soudním dramatem a dokonce komedií (postava pinballového maniaka). Kupodivu ale jako celek fungují více než uspokojivě. 

Walsh snímek natočil ve stejném roce jako známější Vysoko v horách (High Sierra), jež ovšem vstoupilo do kin až v lednu 1941. Oba filmy divákům představily dvojici Humphrey Bogart - Ida Lupino. Pro Jezdce noci je ale důležitější spojení Bogarta s Georgem Raftem, jenž, jak je známo, odmítl několik rolí, které z Bogarta udělaly hvězdu (Vysoko v horách, Maltézský sokol a údajně i Casablanca). I z toho důvodu překvapí, že filmu jasně dominuje Raft jako řidič náklaďáku Joe Fabrini, který to chce v životě někam dotáhnout. Je to právě on, kdo narativ aktivně posunuje vpřed (a to doslova), zatímco Bogart, hrající jeho bratra Paula, většinu času vyspává na sedadle spolujezdce a když se výjimečně posadí za volant, skončí to tragickou havárií.

účelné využití splitscreenu pro scénu telefonického hovoru
mezi Joem a jeho přítelkyní Cassie

Film prezentuje život truckerů jako plný nebezpečí a naopak postrádající základní jistoty, jakými jsou rodina, spánek, stálý příjem. Postavy se pokoušejí ze všech sil vymanit z nepříznivé situace, ale proti nim stojí řada překážek. V tomto ohledu je spřízněnost s některými pozdějšími noiry - například těmi režírovanými Julesem Dassinem (zejména Thieves' Highway) - zcela zřejmá. Sociální podtext Jezdců noci je mimo jiné patrný ve scéně, v níž si řidiči závistivě prohlížejí honosné sídlo podnikatele Carlsena: bazén, vrata s automatickým zavíráním... 

Do you believe in love at first sight?
It saves a lot of time.

V Jezdcích noci se objevují tři výrazné ženské postavy demonstrující různé archetypy závislé na stupni své "domestikace": Pearl Fabrini jakožto Bogartova manželka je typickou ženou v domácnosti toužící po rodinném životě. Cassie Hartley v podání Ann Sheridan do této fáze teprve spěje. V úvodu ji vidíme jako přidrzlou číšnici, nucenou snášet nejapné poznámky zákazníků, ale později ochotně přijímá roli po boku Raftova Joea. Ida Lupino naopak jakoukoliv domestikaci odmítá: protestuje proti oslovení "paní Carlsenová" a je ochotná využít všech prostředků, aby se ze svazujícího manželství se starším mužem vymanila (a jsme zpátky u motivu automatických vrat, která v jejím plánu sehrají důležitou roli). V závěru se ovšem ukazuje, že ani ona není zcela bezcitná. 

různé herecké polohy Idy Lupino
(a různá stádia příčetnosti její postavy Lany Carlsen)

Walshův film se prezentuje velmi dobrými hereckými výkony, svižnými dialogy a (nepřekvapivě) zručnou režií. Jedná se o nadprůměrný snímek nesoucí v sobě řadu rysů spojovaných se studiovým stylem Warnerů. Pokud máte jejich sociálně laděná dramata v oblibě, nemůžete být zklamáni.

Režie: Raoul Walsh
Produkce: Hal B. Wallis, Mark Hellinger (Warner Bros.)
Scénář: Jerry Wald, Richard Macaulay
Kamera: Arthur Edeson
Hudba: Adolph Deutsch
Střih: Thomas Richards
Výprava: John Hughes
Hrají: George Raft, Ann Sheridan, Ida Lupino, Humphrey Bogart, Gale Page, Alan Hale a další

Premiéra: 3. srpna 1940
Distribuce: Warner Bros.

Na DVD v ČR: 11. 2. 2004 (Warner)

Odkazy
IMDB
CSFD
Allmovie