Anglická verze recenze je dostupná zde / English version of the review is available here
„Beautiful hunk of a man“. Přezdívka, která by seděla na řadu mužských idolů Hollywoodu, nejčastěji však byla spojována se jménem Victora Maturea (1913–1999), urostlého bruneta, ve kterém se snoubila melancholie se smyslností obdobně jako v Robertu Mitchumovi (1917–1997), o jehož herectví se taktéž často psalo ve spojitosti s pojmy „sleepwalking“ a „underplaying“.
„Beautiful hunk of a man“. Přezdívka, která by seděla na řadu mužských idolů Hollywoodu, nejčastěji však byla spojována se jménem Victora Maturea (1913–1999), urostlého bruneta, ve kterém se snoubila melancholie se smyslností obdobně jako v Robertu Mitchumovi (1917–1997), o jehož herectví se taktéž často psalo ve spojitosti s pojmy „sleepwalking“ a „underplaying“.
Pokud je Mature dnešnímu diváku něčím známý, pak díky rolím ve filmech noir a biblických eposech, ke kterým jej jeho středomořský vzhled a stavba těla jaksi předurčovaly. Přestože nechci nikterak pochybovat o jeho nesporných hereckých kvalitách, taková ikona klasického Hollywoodu, jakou dnes představují jeho generační souputníci Kirk Douglas, Burt Lancaster či zmiňovaný Robert Mitchum, se z něj nestala. O nesmrtelnosti jeho odkazu tedy hovoří spíše jen jeho nejskalnější obdivovatelé, kteří jeho filmy s jistou dávkou subjektivity nutně nadhodnocují.
Tak je tomu i v případě hercovy monografie, která začátkem tohoto roku vyšla v nakladatelství McFarland. Její autor James McKay je přesně typem nadšeného fanouška, který sice ve čtenářích dokáže vzbudit entuziasmus, ale jeho úsudky je třeba brát s rezervou. To ostatně demonstruje již jeden z jeho úvodních výroků, že mnoho z šestapadesáti filmů, které Victor Mature během své kariéry natočil, jsou dnes stále vysoce ceněné klasiky. (str. 1) Toto tvrzení může snadno zpochybnit každý, kdo se jen letmo podívá na hercovu filmografii.
Jak jsem již psala, Mature největší slávu získal díky biblickým eposům. Žánr „mečů a sandálů“ se však postupem let stal anachronismem a filmy jako Samson a Dalila, Roucho, Egypťan Sinuhet, Demetrius a Gladiátoři či Hannibal dnes díky své těžkopádnosti jen stěží někoho strhnou tak, jako například divácky stále velmi atraktivní filmy noir. Přestože si Mature zahrál hned v několika velmi pozoruhodných noirových snímcích (Podsvětí Šanghaje, I Wake Up Screaming, Polibek smrti, Pláč města), ty stále tvoří jen zlomek jeho filmografie. Vedle ojedinělé spolupráce s Johnem Fordem (Můj miláček Klementýna) či Anthonym Mannem (The Last Frontier) rovněž neměl tolik štěstí na přední hollywoodské režiséry a pokud točil s věhlasnými tvůrci (Jacques Tourneur, Frank Borzage), tak spíše v období jejich slabších chvil. Dá se až považovat za umění, že McKay o tolika (pod)průměrných produkcích, s nimiž je Matureovo jméno spojeno, dokáže psát tak vznešeně a vlídně. Jeho obhajoba zapadlých a dle jeho slov často nedoceněných snímků je nicméně vcelku sympatická a v podstatě i záslužná, neboť o řadě z nich by se jinak nejspíš nepsalo.
Dvousetstránková publikace tedy kromě úvodní biografie a závěrečného soupisu rozhlasových her, v nichž Mature účinkoval, sestává z encyklopedických hesel chronologicky popisujících celou hercovu filmografii. Klíč pro výběr titulů založený na herecké účasti konkrétní osoby je ovšem do jisté míry problematický a nepříliš funkční. McKay se kontinuálně snaží najít spojitosti mezi hercovými rolemi a zachytit jejich vývoj, což dále obohacuje o sérii anekdotických příhod a recenzentsky zabarvených komentářů. Je otázkou, zda by v případě takového konceptu knihy nebylo smysluplnější pokusit se o analytičtější výklad Matureova hereckého stylu.
Na rozdíl od monografie Glorie Grahame z téhož nakladatelství (psali jsme o ní zde) se McKayova kniha více blíží klasickému životopisu a je čtenářsky vstřícnější – zatímco Robert J. Lentz synopse filmů rozvádí na několik stran, McKay si vystačí se stručným nástinem děje v jednom odstavci a nezahlcuje text často zbytečně podrobnými odbočkami k režisérským osobnostem a jejich dílu. Na druhou stranu však jeho povšechná sdělení ve stylu „kdo byl kdo“ nejsou z hlediska informační hodnoty dostačující a po přečtení knihy se dost možná přistihnete přitom, že vlastně nevíte, o čem u jednotlivých filmů psal. Nejzajímavější proto možná paradoxně zůstává úvodní dvacetistránková biografie, v níž autor popisuje hercovo rodinné zázemí a jeho cestu ke slávě.
Závěrem na mysl přichází otázka, komu je vlastně taková publikace určena. Vzhledem k takto úzce vymezenému tématu spíše obdobně nadšeným filmovým dobrodruhům a objevitelům zapadlých filmů. Určitě neurazí ani žádného fanouška filmu noir, kterému Matureovo charisma učarovalo.
McKAY, James. The Films of Victor Mature. Jefferson : McFarland & Company, 2013. 205 str.
Knihu si můžete objednat zde.
Jak jsem již psala, Mature největší slávu získal díky biblickým eposům. Žánr „mečů a sandálů“ se však postupem let stal anachronismem a filmy jako Samson a Dalila, Roucho, Egypťan Sinuhet, Demetrius a Gladiátoři či Hannibal dnes díky své těžkopádnosti jen stěží někoho strhnou tak, jako například divácky stále velmi atraktivní filmy noir. Přestože si Mature zahrál hned v několika velmi pozoruhodných noirových snímcích (Podsvětí Šanghaje, I Wake Up Screaming, Polibek smrti, Pláč města), ty stále tvoří jen zlomek jeho filmografie. Vedle ojedinělé spolupráce s Johnem Fordem (Můj miláček Klementýna) či Anthonym Mannem (The Last Frontier) rovněž neměl tolik štěstí na přední hollywoodské režiséry a pokud točil s věhlasnými tvůrci (Jacques Tourneur, Frank Borzage), tak spíše v období jejich slabších chvil. Dá se až považovat za umění, že McKay o tolika (pod)průměrných produkcích, s nimiž je Matureovo jméno spojeno, dokáže psát tak vznešeně a vlídně. Jeho obhajoba zapadlých a dle jeho slov často nedoceněných snímků je nicméně vcelku sympatická a v podstatě i záslužná, neboť o řadě z nich by se jinak nejspíš nepsalo.
Dvousetstránková publikace tedy kromě úvodní biografie a závěrečného soupisu rozhlasových her, v nichž Mature účinkoval, sestává z encyklopedických hesel chronologicky popisujících celou hercovu filmografii. Klíč pro výběr titulů založený na herecké účasti konkrétní osoby je ovšem do jisté míry problematický a nepříliš funkční. McKay se kontinuálně snaží najít spojitosti mezi hercovými rolemi a zachytit jejich vývoj, což dále obohacuje o sérii anekdotických příhod a recenzentsky zabarvených komentářů. Je otázkou, zda by v případě takového konceptu knihy nebylo smysluplnější pokusit se o analytičtější výklad Matureova hereckého stylu.
 |
| Victor Mature v I Wake up Screaming |
Závěrem na mysl přichází otázka, komu je vlastně taková publikace určena. Vzhledem k takto úzce vymezenému tématu spíše obdobně nadšeným filmovým dobrodruhům a objevitelům zapadlých filmů. Určitě neurazí ani žádného fanouška filmu noir, kterému Matureovo charisma učarovalo.
McKAY, James. The Films of Victor Mature. Jefferson : McFarland & Company, 2013. 205 str.
Knihu si můžete objednat zde.
