USA, 1955, 114 min.
14. května 1955, čtyři dny před oficiální premiérou Líbej mne až k smrti (Kiss Me Deadly, 1955), padla poslední klapka jiného snímku režírovaného Robertem Aldrichem, Velkého nože. Film vznikl v Aldrichově nezávislé produkci jako adaptace stejnojmenné divadelní hry Clifforda Odetse z roku 1949. (V hlavní roli původní broadwayské inscenace se představil John Garfield.)
Po zhlédnutí Velkého nože se asi jen málokdo ubrání názoru, že se jedná o jakési vyrovnávání účtů mezi Aldrichem (respektive Odetsem) a hollywoodským studiovým systémem. Hlavním protagonistou příběhu je herecká hvězda Charles Castle (Jack Palance), který v těžké životní situaci podlehne tlaku "shora" a navzdory nesouhlasu manželky Marion (Ida Lupino) podepíše novou sedmiletou smlouvu se studiovým bossem Stanleym Hoffem (Rod Steiger). Zástupci hollywoodské mašinérie v čele s Hoffem a jeho pobočníkem Smileym Coyem (Wendell Corey) jsou vykresleni jako bezpáteřní obchodníci, kteří neváhají sáhnout k těm nejodsouzeníhodnějším praktikám, jakými jsou vydírání či dokonce vražda.
Aldrich i Odets patřili mezi levicově smýšlející umělce a jejich postoje jsou z filmu jasně patrné. Není proto divu, že se Velký nůž dostal pod palbu kritiky zejména lidí z branže, kteří se obávali negativní publicity. Geoffrey Shurlock ze Správy Produkčního kodexu (PCA) formuloval oficiální stanovisko Hollywoodu, když tvůrcům sdělil: "Člověk přirozeně nabývá přesvědčení, že si tímto filmem sami zaneřádíme hnízdo, jak se říká. Odsouzení našeho průmyslu je natolik zřejmé a nekompromisní, že v jeho důsledku jsme všichni vykresleni jako falešní pokrytci. Pokud se ukáže, že výsledný snímek skutečně bude šířit takové negativní postoje, budeme čelit velmi vážným PR problémům." /1/
To, že film nakonec prošel schvalovacím procesem PCA, bylo podle mého názoru způsobeno dvěma hlavními faktory. Zaprvé, snímek nás vlastně nevyzývá ke zobecnění toho, co sledujeme. Ve své podstatě prezentuje osobní drama jednoho muže (který je náhodou hercem), který se dostává do konfliktu s jiným mužem (který je náhodou filmovým producentem). Důležité je rovněž i to, že postupně jsou ve filmu rozehrány i další témata a konflikty - například mezi Charlesem a jeho manželkou. A zadruhé, moc Správy Produkčního kodexu v polovině 50. let výrazně upadala a Shurlockův úřad se stále většími obtížemi prosazoval dodržování hollywoodského Produkčního kodexu (což ve Velkém noži odráží i otevřené zpracování motivu sebevraždy, který byl dlouho tabuizován). Roli mohlo sehrát i to, že film vznikal v Aldrichově nezávislé produkci a distribuován byl společností United Artists, která v 50. letech opakovaně bránila právo filmařů svobodně zpracovávat tzv. kontroverzní témata.
Bohužel, z produkčního hlediska je film patrně zajímavější než z hlediska formálního. Na rozdíl od Líbej mne až k smrti je Velký nůž poměrně předvídatelný a statický, což je pochopitelně dáno hlavně charakterem předlohy. Aldrich a kameraman Ernest Laszlo se pokoušejí tuto "divadelnost" překlenout například užíváním výrazných rakurzů nebo netradičních obrazových kompozic nasnímaných za pomoci širokoúhlých objektivů. Výsledek je ovšem uspokojivý jen částečně. Mnohem větší pozornost na sebe zaslouženě strhávají herecké výkony Jacka Palance, Idy Lupino a především Roda Steigera. Ani jim se však nedaří přetavit téměř 115minutovou stopáž v záživnou podívanou. Když hollywoodský film o Hollywoodu, tak raději Město iluzí (The Bad and the Beautiful, 1952) nebo Zrodila se hvězda (A Star Is Born, 1954).
/1/ citováno v katalogu Amerického filmového institutu: http://afi.com/members/catalog/DetailView.aspx?s=&Movie=51444 .
Režie: Robert Aldrich
Produkce: Robert Aldrich (Associates and Aldrich)
Scénář: James Poe, podle divadelní hry Clifforda Odetse
Kamera: Ernest Laszlo
Hudba: Frank DeVol
Výprava: William Glasgow
Střih: Michael Luciano
V hlavních rolích: Jack Palance, Ida Lupino, Wendell Corey, Rod Steiger, Jean Hagen, Shelley Winters, Everett Sloane a další
Distribuce: United Artists
Premiéra: 25. listopadu 1955
Odkazy
