FILM NOIR BLOG: Posedlá (1947)

21. října 2016

Posedlá (1947)

Possessed
USA, 1947, 108 min.

Curtis Bernhardt započal svou filmovou kariéru v rodném Německu, kde - ještě jako Kurt Bernhardt - realizoval například raný zvukový snímek Der Mann, der den Mord beging (1931) s Conradem Veidtem v hlavní roli nebo proslulý Tunel (1933) o pokusu vizionářského inženýra propojit Evropu a Ameriku podmořským tunelem. Po nástupu Hitlera k moci odešel do Francie, kde se navzdory jazykové bariéře rovněž dokázal prosadit. Úspěch slavil mimo jiné s dramatem Carrefour (1938), které se záhy dočkalo britského (Dead Man's Shoes, 1940) i amerického remaku (Crossroads, 1942). Hudební drama The Beloved Vagabond (1936) se pak stalo jeho jediným filmem natočeným v britské produkci. Další vývoj událostí ovšem Bernhardta přinutil k emigraci přes Atlantik.

Brzy po svém příchodu do Hollywoodu byl angažován společností Warner Bros., se kterou je jeho působení v americkém filmovém průmyslu spojeno nejtěsněji. Za umělecký vrchol Bernhardtovy hollywoodské kariéry je považováno krátké období mezi lety 1945 až 1947, kdy byla do kin uvedena série melodramatických a kriminálních snímků prokazujících zájem o lidskou psychologii a znalost freudovské psychoanalýzy. Vedle Conflictu (1945), který nabídl nezvykle zápornou úlohu Humphreymu Bogartovi (ač ten o ni příliš nestál), nebo neprávem opomíjeného snímku High Wall (1947) s Robertem Taylorem, který vznikl již po režisérově odchodu od Warner Bros. k MGM, do této ceněné, i když ne vždy komerčně úspěšné skupiny filmu patří i Posedlá v hlavní roli s Joan Crawford.

Film prostřednictvím několika rozsáhlých retrospektiv odhaluje příčiny toho, proč hlavní hrdinka Louise, ve stavu nepříčetnosti a fyzického vyčerpání, bloudila losangeleskými ulicemi ve snaze najít jistého Davida. Nemocné ženy se ujmou lékaři, kteří ihned aplikují léčbu s cílem ulevit její evidentně rozdrásané psychice.

Postavy Bernhardtových snímků z poloviny 40. let často trpí duševními otřesy či výpadky paměti, vypořádávají se s traumaty z minulosti nebo nějakým obsesivním nutkáním. Ve většině případů tedy nejde o zcela příčetné jedince a forma těchto filmů divákovi zprostředkovává jejich narušené subjektivní vnímání. Bernhardt vždy úzce spolupracoval se svými kameramany, aby mohl témata, ke kterým inklinoval, odpovídajícím způsobem vyjádřit prostřednictvím audiovizuálního stylu. V Posedlé - stejně jako ve spřízněných filmech High Wall a Uloupený život (A Stolen Life, 1946) - využívá například subjektivní kameru, nevyvážené obrazové kompozice a expresivní svícení, které divákovi zprostředkovávají duševní a emocionální stavy hrdinů a hrdinek. Často citovaná je úvodní sekvence Posedlé, která nejdříve ukazuje zmatenou Louise v odosobněných exteriérových záběrech (obr. 1 a 2 níže), a poté, co se jí ujmou lékaři, prezentuje její dezorientaci a bezmocnost prostřednictvím dlouhého subjektivního záběru, simulujícího pohled pacientky upoutané na lůžko (obr. 3–5). Později tvůrci zacházejí ještě dál, když Louisinu chorobnou žárlivost a s ní spojenou paranoiu ilustrují halucinační sekvencí, jejíž skutečný status je divákovi odhalen až zpětně.

obr. 1

obr. 2

obr. 3

obr. 4

obr. 5

Bernhardtovo psychologické drama se sice zaměřuje na jedinou protagonistku, od začátku však diváka ujišťuje o tom, že Louisin případ není zdaleka výjimečný. Psychiatr zmiňuje, že takových, jako je Louise, přijímají desítky, a za viníka tohoto stavu označuje společnost: "Civilizace je horší choroba než slabé srdce nebo tuberkulóza a není před ní úniku." Přestože to na první pohled nemusí být zcela zřejmé, Posedlá je velmi kritickým dílem, předkládajícím znepokojivý obraz americké společnosti bezprostředně po druhé světové válce.

Po Mildred Pierce (1945) a Humoresce (Humoresque, 1946) znamenala Posedlá další mimořádnou hereckou příležitost pro Joan Crawford, která nedlouho předtím u Warnerů úspěšně restartovala svou skomírající kariéru. Po Ceně Akademie za herecký výkon v titulní roli noirového melodramatu Michaela Curtize se tentokrát musela spokojit "pouze" s oscarovou nominací, když ji porazila Loretta Young. Herečka sama prohlásila, že se jednalo o nejobtížnější roli v její kariéře. V roli Louisina osudového muže se představil Van Heflin, další výrazné úlohy připadly zkušenému Raymondu Masseymu a naopak začínající Geraldine Brooks.