V témže roce, kdy šlo do kin temné, noirem inspirované sci-fi Alexe Proyase Dark City (1998, u nás uvedeno jako Smrtihlav), vydal Eddie Muller stejnojmennou knihu s podtitulem The Lost World of Film Noir. Nedávno byla publikována znovu v povedené reedici a já mohu s radostí konstatovat, že díky Mullerovi i dalším už nejde o svět nenávratně ztracený, ale z velké části znovuobjevený. Muller k tomu přispěl patrně největší měrou - nejde jen o (již dvojí) vydání knihy, která si pokaždé dokázala získat velkou dávku pozornosti (dva měsíce od vydání má na Amazonu stále štítek nejprodávanějšího bestselleru v kategorii Movie Guides & References). Jde také o jeho každoroční festival Noir City, časopis, který už neexistuje jen jako e-zin, ale má svou tištěnou verzi, nebo aktivity na poli restaurování a zpřístupňování filmů noir z USA i odjinud.
Ale zpět ke knize. Dark City má originální koncept, kdy film noir je představen prostřednictvím řady kapitol pojatých jako části imaginárního města. Muller nás bere na prohlídku, která vede ze Sinister Heights přes Hate Street až po Losers' Lane a odtud prostřednictvím Thieves' Highway někam ještě dál. Každá čtvrť, ulice nebo budova potom slouží k pojmenování nějakého motivu nebo typu postavy charakteristického pro film noir.
Muller je pravděpodobně největší odborník na film noir na světě (vedle aktivit v rámci neziskové organizace Film Noir Foundation stíhá moderovat vlastní pořad Noir Alley pro stanici TCM) a Dark City na každé stránce jasně dokládá jeho encyklopedické znalosti zařazených filmů i tvůrců a tvůrkyň stojících za jejich vznikem. Text se navíc velmi dobře čte - skoro jako nějaký hard-boiled román od Chandlera nebo Caina. Muller často používá kriminální slang a každou kapitolu začíná atmosférickým beletristickým úvodem, kde mohl zužitkovat své zkušenosti z psaní fikce (o jeho debutovém románu The Distance jsme psali zde).
Po technické stránce je knížka na vysoké úrovni - má pevné desky a kvalitní papír, na kterém vynikne množství černobílých i barevných ilustrací.
Pokud bych měl na Mullerův text nahlédnout kriticky, vytkl bych mu přílišnou popisnost (kterou zmiňují i některé ohlasy na Goodreads). Autor často podrobně převypravuje děj a při tom prozrazuje i překvapivé twisty a pointy. Popis umožňuje pojmenovat časté typy postav nebo hlavní motivy v diskutovaných filmech, ale chyběla mi větší (analytická) pozornost vizuálnímu stylu nebo narativním postupům.
Jako filmový historik jsem měl potom problém s tím, že Muller často uplatňuje romantizující pohled na osobnosti filmových režisérů (nebo scenáristů), které vidí jako auteury ve věčném boji s intelektuálně podřadnými cenzory nebo studiovými bossy. Faktografické chyby nejsou časté a většinou vyplývají z upřednostnění nějakého zažitého mýtu před teprve nedávno odhalenými fakty. Například jako rodiště Edgara G. Ulmera je místo Olomouce uvedena Vídeň a rozpočet jeho slavné Objížďky je mylně stanoven na 30 000 dolarů, přestože to byl asi čtyřnásobek (jak dokázal třeba Noah Isenberg).
To jsou ale všechno drobnosti. Dark City představuje skvělý přehled pro nezasvěcené i dobrý doplněk k serióznějším, akademickým pracím a zaslouženě se těší velkým prodejům.
P.S.: Kdyby vás to zajímalo, konec klasického filmu noir Muller spatřuje v Hitchcockově Psychu, konkrétně v momentu, kdy je Marion brutálně zavražděna. Příchod Normana Batese podle něj signalizuje začátek jiné éry.
MULLER, Eddie. Dark City: The Lost World of Film Noir. Philadelphia: Running Press, 2021. 272 stran. K dostání například na Amazonu.
