Kniha Spencera Selbyho The Worldwide Film Noir Tradition je ve své podstatě soubor seznamů. Autor si vytkl za cíl předložit dosud nejkompletnější noirovou filmografii zahrnující nejen kanonické filmy z USA, ale i dosud málo známé a diskutované tituly z jiných zemí. Hned na úvod Selby upozorňuje, že se nebude zabývat definicí filmu noir, což je jen jedno z mnoha kontroverzních rozhodnutí, s nimiž se v knize setkáme. Nikde se totiž nedočteme, podle jakého klíče byly filmy vlastně vybrány. Po dvoustránkovém úvodu následuje pouze několik (nekomentovaných) citátů z publikací jiných autorů a pak se jde přímo na věc.
Nejdelší seznam tvoří (nepřekvapivě) americké filmy noir. Zde je důležité zmínit, že Selby se omezuje pouze na klasické noirové období, které vymezuje léty 1940 a 1965. Celkem autor napočítal 796 klasických noirů. Z nich potom vyabstrahoval kánon 250 snímků, který v jedné z příloh dále zredukoval na 50 "mistrovských děl". V jedné z mála poznámek objasňujících Selbyho postoje se dočteme, že posuzování "noirovosti" jednotlivých snímků je otázkou "síly, míry a významu". (s. 18) To napovídá, že kategorii filmu noir vnímá jako rozvolněnou a nestálou - s pevným středem a nestabilními okraji.
Jaké filmy autor do přehledu amerických noirů vlastně zařazuje? Jeho výběr je nepochybně výrazně inkluzivní, tzn. že obsahuje řadu snímků, u nichž lze o začlenění do noirového cyklu výrazně pochybovat. Ukázat si to můžeme na příkladu Huga Haase. Selby uvádí nejen Pickup, Podivné okouzlení, Jinou ženu a Hit and Run ale i Dívku na mostě, Ženu bližního tvého, Návnadu a Zadrž ten úsvit. Zatímco u první čtveřice bych noirovou nálepku dokázal akceptovat, u té druhé bych vehementně oponoval. A podobně se to má s desítkami dalších filmů (namátkou V přístavu Elii Kazana, Invaze lupičů těl Dona Siegela nebo Men in War Anthonyho Manna).
Na americký seznam navazují přehledy britského (338 filmů) a francouzského (177) noiru. Společnost jim pak dělá seznam filmů noir z dalších dvaceti sedmi zemí. Z Československa Selby vybral pouze tři tituly - Fričův 13. revír, Vávrův Krakatit a Blumenfeldovu Terezu.
V přílohách najdeme ještě seznamy dvaceti šesti barevných noirů, vybraných předchůdců noirového cyklu (z let 1919-1939), 2x30 mistrovských děl z Británie a Francie a selektivní bibliografii.
A co čekat od záznamů k jednotlivým filmům? Kromě názvu a roku uvedení do kin Selby uvádí zestručněné filmografické údaje (režie, scénář, kamera, hudba a několik jmen z obsazení), délku v minutách a jedno- až dvouvětou dějovou synopsi.
Kniha je podle mě určena převážně noirovým maniakům, které neuspokojují existující (a svým záběrem skromnější) referenční přehledy. Rovněž si dokážu představit, že může dobře posloužit festivalovým dramaturgům. Za publikací sice stojí desítky let práce a tisíce zhlédnutých filmů, většině čtenářů to ale může být celkem jedno. Zvlášť, když prodejní cena na
Amazonu aktuálně činí téměř 60 dolarů.
SELBY, Spencer. The Worldwide Film Noir Tradition. Ames : SINK Press, 2013. 320 stran.
