Laura (1944)

Laura

USA, 1944, 88 min.

Ke klasikám se těžko něco píše, protože stačí trochu zasurfovat po netu a vidíte, že to udělala spousta lidí před vámi a mnohem lépe, než by se to nejspíš kdy podařilo vám. To jsem si znovu uvědomil jen pár chvil po třetím zhlédnutí Laury, filmu noir, kde skvělé řemeslo, charismatičtí herci a jakési nedefinovatelné kouzlo úspěšně zamaskují více než podivný vztah tvůrců k něčemu, čemu jsme se naučili říkat selský rozum. Ale možná právě to je ten důvod, proč se na tenhle 65 let starý film i dnes tak příjemně dívá.

Roger Ebert ve své skvělé recenzi definuje logické slabiny snímku: „Film noir je známý svými spletitými zápletkami a svévolnými zvraty, ale i v žánru, který nám dal Maltézského sokola, si tohle zaslouží medaili. V Lauře máme: detektiva, který nikdy nejde na policejní stanici; podezřelého, který je pozván, aby se připojil při vyslýchání dalších podezřelých osob; hrdinku, která je po většinu filmu mrtvá; muže šíleně žárlícího na ženu, ačkoliv ani na chvíli nevypadá, že by mohl být heterosexuál; romantického hrdinu, kterým je přihlouplý balík z Kentucky, pohybující se v manhattanské smetánce, a vražednou zbraň, která je policistou vrácena do skrýše se slovy „stavím se pro ni ráno“. Jediná nahá scéna zahrnuje žárlivého muže a policistu.“

Laura získala Oscara za nejlepší kameru, ale rozhodně to není jediná její silná stránka – takhle působivé postavy, vybroušené dialogy, nečekané zvraty a hlavně omamnou, noirově snovou atmosféru jinde hned tak nenajdete. Ústřední melodie Davida Raksina se stala hitem a později ji nazpíval třeba i sám Frank Sinatra. Jeho verzi berte jako moje poslední lákadlo na tenhle výjimečný film.

Produkce a režie: Otto Preminger
Scénář: Jay Dratler, Samuel Hoffenstein, Elizabeth Reinhardt podle románu Very Caspary
Kamera: Joseph LaShelle
Hudba: David Raksin
Střih: Louis R. Loeffler
Hrají: Gene Tierney, Dana Andrews, Clifton Webb, Vincent Price a další
Distribuce: Twentieth Century-Fox Film Corporation
Premiéra: 11. října 1944

Odkazy:
CSFD
IMDB
Dr. Macro - zde najdete ve formátu mp3 i přepracování Laury pro rádio s originálním filmovým obsazením!

Veronica Lake: anděl filmu noir

Veronica Lake, jedna z nejkrásnějších hereček klasického Hollywoodu, je dnešním divákům známa spíše prostřednictvím role Kim Basingerové ze snímku Curtise Hansona L. A. – Přísně tajné z roku 1997. Basingerová, která byla za tuto roli oceněna Oscarem, zde ztvárnila prostitutku stylizovanou právě do podoby legendární hollywoodské krásky. 

Veronica Lake, vlastním jménem Constance Frances Marie Ockleman, se narodila v New Yorku do středostavovské rodiny. Oba její rodiče byli evropského původu – matka byla Irka a otec měl nizozemsko-německé kořeny. Veronica byla jejich jediné dítě. Datum jejího narození se v mnoha zdrojích liší. Někdy se mylně uvádí (jako například na IMDb) rok 1919, na což kriticky upozorňuje životopisec Jeff Lenburg, který v její biografii s názvem Peekaboo: The Story of Veronica Lake (1983; 2001) uvádí jako správný rok 1922. Většinu svého dětství Veronica prakticky prožila pouze ve společnosti matky, otec musel kvůli svému zaměstnání (byl námořníkem) hodně cestovat, a když jí bylo deset let, tragicky zemřel. Lenburg píše, že svého otce vlastně ani moc neznala. Její dětství a následně i dospívání nebylo příliš poklidné. Neustále revoltovala proti přísné výchově v katolické škole a jako problematické se jevilo i časté stěhování rodiny, které neustalo ani poté, co se matka znovu vdala. Rodiče se snažili vzpurnost a drzé chování své dcery, které označovali za nevyzpytatelné, řešit prostřednictvím psychiatrů. Ani ti si s ní moc nevěděli rady, a tak jí nakonec diagnostikovali paranoidní schizofrenii. ...více zde

Film Noir Classics

Pokud sháníte ideální vánoční dárek pro noirového fanouška, máte už vystaráno. British Film Institute připravil kolekci čtyř klasických filmů noir, která se počínaje 16. listopadem začne prodávat například prostřednictvím britské mutace Amazonu. Dárkový set je tvořen trojicí filmů (mého oblíbence) Otty Premingera Fallen Angel, Whirlpool a Where the Sidewalk Ends a doplněna je snímkem příznačně se odehrávajícím v Londýně - Dassinovým noirem Noc a město. Cena byla pro předprodej stanovena na 18 liber (při aktuálním kurzu něco kolem 550 korun), zdá se tedy, že není co řešit. A i ten obal se bude v polici krásně vyjímat.

Street of Chance (1942)

Street of Chance

USA 1942, 74 min.

Muž je na ulici zraněn z domu padající sutí. Po probuzení si nepomatuje, proč se nachází právě v této části města a iniciály na klobouku a pouzdru na cigarety mu taky nic neříkají. Když se vrátí domů, zjistí, že byt je prázdný a manželka se už před nějakou dobou odstěhovala. Sama, protože ji údajně opustil. Navíc po něm někdo jde. Prozrazovat víc ze zápletky se nesluší, v odhalování „zapomenuté“ minulosti hlavního hrdiny je hlavní kouzlo snímku.

Problém je bohužel v tom, že úvod nabízí tolik cest, kam se příběh může dále vyvíjet, ale autoři si vybrali tu spíš tuctovou a slibný noir plný tajemna a pochyb se přepne do detektivky, do značné míry postrádající kouzlo a napětí úvodu. Závěr leccos vylepší, ale dočkáme se taky neuvěřitelné scény, kdy hrdina vyslýchá starou babičku, která může komunikovat pouze mrkáním. V jednu chvíli totiž opustí zcela logickou metodu kladení uzavřených otázek (ano/ne) a začne přeříkávat celou abecedu a babička ho mrknutím má zastavit, když narazí na správné písmeno. Ano, jsou chvíle, kdy se vám chce mlátit hlavou do zdi.

Scénář vychází z románu Cornella Woolriche, jehož dílo je inspiračním zdrojem mnoha noirů, dvou Truffautových snímků a dokonce Hitchcockova Okna do dvora! Co se hereckého obsazení týče, Burgess Meredith (trenér Mickey ze série o Rockym) moc šarmu nepobral, stejně tak Claire Trevor nepatří k mým oblíbeným noirovým děvám. Street of Chance není úplnou ztrátou času, ale potenciál tu byl mnohem větší.

Režie: Jack Hively
Produkce: Sol C. Siegel
Scénář: Garrett Fort podle románu Cornella Woolriche
Kamera: Theodor Sparkuhl
Hudba: David Buttolph
Střih: Arthur P. Schmidt
Hrají: Burgess Meredith, Claire Trevor, Louse Platt a další

Distribuce: Paramount Pictures
Premiéra: 3. října 1942

Odkazy
CSFD
IMDB

Cause For Alarm! (1951)

Cause For Alarm!
USA 1951, 74 min.

Žena v domácnosti (Loretta Young) je týraná svým nemocným mužem, o kterého se stará. Manžel podléhá chorobným představám, že ho jeho choť spolu s lékařem plánují zabít, píše dopis státnímu zástupci a pod polštářem schovává pistoli. V okamžiku, kdy chce manželku zastřelit, sám umírá a zmatená chuděra se vydává na strastiplnou cestu za dopisem, který ráno předala místnímu pošťákovi. Na tenhle den dlouho nezapomene.

Tay Garnett (Pošták zvoní vždycky dvakrát) natočil tento zjevně béčkový komorní noir údajně za pár dní a snadno se tomu věří. Garnett vizuálně nečaruje, ale paranoiu utrápené manželky vystihl dobře. Zatímco první polovina ubíhá zvolna, od klíčového zvratu smrti manžela nabírá film na tempu a napětí. Prostředí klidného slunného předměstí dobře kontrastuje s dramatem hlavní postavy, pro kterou se každý, malým klukem od vedle počínaje, ředitelem pošty konče, stává nepřítelem. Film se měl líbit i samotnému Francoisi Truffautovi, což je myslím spolehlivé doporučení.

Na závěr malý drb z IMDB: producent a scénárista Tom Lewis (jinak manžel hlavní hvězdy filmu) chtěl obsadit do hlavní role Judy Garlandovou. Youngové se to ale nelíbilo, a tak si najala právníka, který nezbednému manželovi vysvětlil, že ji diskriminuje, protože je jeho žena. A tak tu roli nakonec dostala. Typické noirové varování – na ženský bacha! J

Režie: Tay Garnett

Produkce: Tom Lewis

Scénář: Larry Marcus, Mel Dinelli a Tom Lewis

Kamera: Joseph Ruttenberg

Hudba: André Previn

Střih: James E. Newcom

Hrají: Loretta Young, Barry Sullivan, Bruce Bowling a další

Distribuce: MGM

Premiéra: 30. března 1951

Odkazy:

Wikipedia

IMDB

CSFD

Panika v televizi

Ve čtvrtek dopoledne se televizní reprízy dočká film noir Elii Kazana Panika v ulicích (1950). Snímek, natočený výhradně v reálných exteriérech New Orleans, se na přelomu 40. a 50. let zařadil do skupiny kvazidokumentárních noirů, jejichž tvůrci opustili stísňující prostory studiových ateliérů a vydali se do autentického prostředí amerických ulic. Do hlavní role lékaře bojujícího s nebezpečným plicním morem byl proti typu obsazen Richard Widmark, roli padoucha si naopak vychutnal Jack Palance. Film byl oceněn Oscarem za nejlepší scénář. Na obrazovkách ČT bohužel půjde v dabované verzi.

Panika v ulicích

ČT1 - čtvrtek 29.10. - 9:00 - 92 min. - český dabing

Old Shatterhand's Top 10

Vybral jsem teda deset, ale je to málo, chtělo by to aspoň dvacet. Seřazený to mam podle roku výroby, podle oblíbenosti si tím pořadím nejsem moc jistej, to bych seřadil asi každej den jinak.

Zabíjení (The Killing, Stanley Kubrick, 1955)
Rvačka mezi muži (Du Rififi Chez les Hommes, Jules Dassin, 1955)
Lovcova noc (The Night of the Hunter, Charles Laughton, 1955)
Noc a město (Night and the City, Jules Dassin, 1950)
Where the Sidewalk Ends (Otto Preminger, 1950)
Bílý žár (White Heat, Raoul Walsh, 1949)
The Big Clock (John Farrow, 1948)
Sorry, Wrong Number (Anatole Litvak, 1948)
Smrtelný hřích (Leave Her to Heaven, John M. Stahl, 1945)
Vysoko v horách (High Sierra, Raoul Walsh, 1941)

Proč jsem vybral právě tyhle filmy? Protože mam rád když je noir pořádně napínavý, má spád a ani vteřinu nenudí (Zabíjení, Bílý žár, The Big Clock, Sorry, Wrong Number, Vysoko v horách), nebo když je hlavní hrdina totálně v hajzlu, pořád se to zhoršuje a nemůže z toho ven (Noc a město, Where the Sidewalk Ends) a nebo když je ve filmu nějaká charismatická záporná postava na kterou se nazapomíná (Lovcova noc, Bílý žár, Smrtelný hřích). 

Pošťák vždycky zvoní dvakrát (1946)

The Postman Always Rings Twice
1946, USA, 108 min.

Objevují se nám zde hlasy (viďte mládeži), že prý je Pošťák, jeden z nejklasičtějších filmů noir, poněkud přeceňovaný. Zasunul jsem tudíž po letech DVD do přístroje, abych osvěžil paměť a mohl vás malověrné přesvědčit o opaku. A tady jsou hlavní důvody, proč mám pravdu:

Pošťák má snad úplně všechno, co definuje film noir: na začátku vyrovnaného a relativně šťastného hlavního hrdinu, který po setkání s femme fatale přestane vnímat svět kolem sebe a upře se jen na to, jak ji získat a poté udržet. Posedlost mu brání v rozlišování dobra a zla, což je problém nejen hlavních hrdinů, ale i vedlejších postav (s výjimkou manžela, který je pro jistotu úplně mimo). Film klade silný důraz na osudovost a „prokletost“ lásky hlavních postav. Vražda, která je má osvobodit, jim přináší jen zkázu. Dějem nás provází hrdinův voiceover.

Velmi dobrá adaptace hard-boiled klasiky Jamese M. Caina (doporučuji!) ukazuje, že noir se nemusí spoléhat jen na atmosféru, ale i skvěle vystavěný příběh, plný nečekaných (ale ne nesmyslných) zvratů. Pošťák disponuje i výtečně napsanými postavami, silnou, byť možná trochu literární pointou a vyšperkovanými dialogy. Díky kvalitní předloze to není film jen o stylu, což se o většině noirů rozhodně říci nedá.

Režie Taye Garnetta na sebe až na výjimky (skvostný vstup hlavní hrdinky na scénu a její odchod) neupozorňuje, jde o klasický hollywoodský neviditelný styl, který dává dostatek prostoru hercům. Garfieldovi jeho rozervanost a umanutost stoprocentně věříte, stejně jako Hume Cronynovi sebejistého právníka, který zvládne zřejmě úplně všechno. Centrem filmu je ale (skoro) celou dobu v andělsky bílé oblečená Lana Turner, která není tou úplně typickou femme fatale, mrchou zkaženou až do morku kostí. Její Cora je často jen nešťastná holka, která se pokusí vzít osud do vlastních rukou (za což následuje trest). Cora se divákovi celou dobu mění před očima – chvíli je vyzývavě flirtující panička, poté osudově zamilovaná žena, posléze vraždu plánující potvora atd. - a člověk musí neustále přehodnocovat svůj názor na ni. Lana T. všechny tyhle proměny zvládá s naprostým přehledem herečky, která právě dostala svou životní roli.

Remaky a jiná zpracování stejné předlohy nezmiňuji záměrně – není mi nic vzdálenějšího než italský neorealismus a přesexovaná verze s Nicholsonem Cainovi nerozumí ani za mák (ač jí zábavnost neupírám).

Co dodat? Vy, kteří hodnotíte za méně než pět hvězdiček z pěti, dejte Poštákovi ještě jednu šanci. On taky zvoní dvakrát. J

Režie: Tay Garnett
Produkce: Carey Wilson (MGM)
Scénář: Harry Ruskin a Niven Busch podle románu Jamese M. Caina
Kamera: Sidney Wagner
Hudba: George Bassman
Střih: George White
Hrají: Lana Turner, John Garfield, Hume Cronyn a další

Distribuce: MGM
Premiéra: 2. května 1946

Odkazy

IMDB
CSFD
Dr. Macro´s

Pickup (1951)

Pickup
1951, USA, 78 min.

Na přelomu 40. a 50. let obcházel Hugo Haas americká studia s právy na zfilmování (alespoň v ČSR) ceněného románu krajana Josefa Kopty Hlídač č. 47. Nikomu se však do riskantního projektu nechtělo, a tak se Haas rozhodl film natočit ve vlastní produkci. Za skromných podmínek (rozpočet asi 85 000 dolarů a desetidenní natáčecí plán) tak vznikl snímek Pickup, Haasův americký režijní debut, kterým odstartoval celou šňůru podobně laděných noirových melodramat.

Na rozdíl od dřívější verze od Josefa Rovenského (1937) a pozdější adaptace Filipa Renče (2008) Haas zasadil příběh do Spojených států (sám hraje titulní postavu českého emigranta Jana Horáka, železničního hlídače) a zřetelně se inspiroval vlnou amerických filmů noir - například snímkem Pošťák vždycky zvoní dvakrát (1946), jehož fabuli Pickup částečně kopíruje. Spřízněnost najdeme i v pojetí hlavní ženské postavy: už první fetišistický záběr na Bettyiny dlouhé nohy dává vzpomenout na představení hrdinky Garnettovy noirové klasiky v podání Lany Turner. Betty (Beverly Michaels) je typickou femme fatale, která si pro peníze bere stárnoucího muže, zatímco fyzicky prahne po jeho mladším a pohlednějším kolegovi. Zhoubnost takového milostného trojúhelníku je však nakonec zlehčena závěrem, v němž se oba muži usmiřují a Betty odchází zpět do města (pravděpodobně pokračovat v lovu na muže). Nařknutí z misogynie (viz poslední záběr, z něhož explicitně vyplývá, že pes je "lepší" než žena) by se tvůrci nemohli divit...

Navzdory skromným natáčecím podmínkám se Haas v několika scénách projevuje jako zručný režisér - především v momentech, kdy chytrou prací se zvukovou stopou navozuje subjektivní pocity hlavního hrdiny, který přišel o sluch. Často dokonce umí omezení využít ve svůj prospěch - hloubkové kompozice (které při natáčení šetří čas)  nikdy nepůsobí samoúčelně či náhodně,  naopak výborně zesilují napěti mezi trojicí hlavních protagonistů. Snímek se nakonec dočkal slušného úspěchu - zakoupila jej distribuční větev společnosti Columbia a Haas si vydělal dost peněz na to, aby ve své dráze solitérského režiséra-producenta-herce mohl pokračovat.

Režie: Hugo Haas

Produkce: Hugo Haas, Leon Chooluck (Hugo Haas Productions, Forum Productions)
Scénář: Arnold Phillips, Hugo Haas; podle předlohy Josefa Kopty

Kamera: Paul Ivano

Hudba: Harold Byrns

Střih: W.L. Bagier

Výprava: Rudi Feld

Hrají: Hugo Haas, Beverly Michaels, Allan Nixon, Howland Chamberlain, Jo-Carroll Dennison a další

Distribuce: Columbia Pictures

Premiéra: 24. července 1951

Odkazy

IMDB

Allmovie

Bebacek's Top 10

Pro mě je top 10 málo, ale snad mi to Mildred, Norma, Claude a ostatní odpustí..

Caged (John Cromwell, 1950)

Gun Crazy (Joseph H. Lewis, 1950)
Noc a město (The Night and the City, Jules Dassin, 1950)
Objížďka (Detour, Edgar G. Ulmer, 1945)
Pickup On South Street (Samuel Fuller, 1953)
Pojistka smrti (Double Indemnity, Billy Wilder, 1944)
Pryč od minulosti (Out of the Past, Jacques Tourneur, 1947)
Secret Beyond the Door (Fritz Lang, 1948)
Smrtelný hřích (Leave Her to Heaven, John M. Stahl, 1945)
Sorry, Wrong Number (Anatole Litvak, 1948)

Poster noir

Staré hollywoodské filmy a noiry zvlášť mám rád nejen pro ně samotné, ale i pro ty nádherné malované plakáty. Platí zde rozhodně heslo: čím míň peněz, tím nápadnější plakát. Výsledkem jsou pak šílené koláže plné dramatu, zbraní, vnadných žen a hesel, která nás upozorňují na šoky, teror, napětí, násilí, záhady atd.

Ženy se buď dramaticky předklánějí, polehávají nebo se aspoň protahují, aby byly náležitě zachyceny jejich přednosti, případně (často v rámci jednoho plakátu – to pak vidíme hrdinku vlastně dvakrát) se s hrdinou líbají nebo perou. Když už nic, tak mají aspoň nohu přes nohu a kouří.

Když muži nelíbají hlavní hrdinky či se s nimi neperou, zaručeně mají v ruce aspoň zbraň. V nejhorším případě se zavile dívají do dáli. Cigareta v koutku úst není na škodu.

Kdybych měl vybrat nejoblíbenější noirové plakáty, budou to ty jednoduché – určitě Gilda (Rita Hayworth s těmi jejími slavnými vlasy a cigaretou), Siodmakovi Zabijáci (černé šaty Avy Gardner tulící se k Lancasterovi a červené pozadí), no a nejvíc mě bere zase Rita, tentokrát ve Wellsově Dámě ze Šanghaje – vlasy má ostříhané, ukazuje nám zadek a hláška v levé polovině „I told you… you know nothing about wickedness“ nemůže člověka nechat chladným.

Jaký je váš oblíbený noirový plakát?

Doporučené linky:

Back Alley Noir - desítky nebo spíš stovky plakátů

Dr. Macro´s High Quality Movie Scans - název hovoří jasně

Film Noir Photos - všechno možné, do odkazu jsem dal plakáty noirů Hugo Haase! (mimochodem, jestli někdo máte jeho americké filmy, nejen ty co uvedla Česká televize, ozvěte se mi prosím).

Rogue's Top 10

Ani já nebudu příliš nepředvídatelná. Na vybrané desítce se podepisují všechny podivnosti mého filmového vkusu i má zatíženost na béčka. U klasických noirů se projevuje vyhledáváním rychlé akce, tvrďáckých chlapců, krásných femme fatale, dusné atmosféry velkoměst, dýmu cigaret, overvoicu z budoucnosti a špatných konců.

A ať jsem originální alespoň trochu, tak podle oblíbenosti:

1. Set-Up (Podvod, r. Robert Wise, 1949)
2. Killers (Zabijáci, r. Robert Siodmak, 1946)
3. Gilda (r. Charles Vidor, 1946)
4. Big Clock (r. John Farrow, 1948)
5. D.O.A. (24 hodin do smrti, r. Rudolph Maté, 1950)
6. Sunset Blvd. (Sunset Blvd., r. Billy Wilder, 1950)
7. Killing (Zabíjení, r. Stanley Kubrick, 1956)
8. Kiss me Deadly (r. Robert Aldrich, 1955)
9. Ministry of Fear (Ministerstvo Strachu, r. Fritz Lang, 1944)
10. Gun Crazy / Deadly Is the Female (r. Joseph H. Lewis, 1950)

Hlavním oblíbencem je pro mě jednoznačně Robert Mitchum (po kterém následuje Burt Lancaster, William Holden, Sterling Hayden, Robert Ryan, Richard Widmark a Ray Milland), noirové ženy se pak dělí na dvě skupiny - Veroniku Lake a ty druhé (ze kterých mám největší úchylku na Avu Gardner a Ritu Hayworth).

Vybrané filmy byly vybrány, protože...

1. v trivialitě je síla
2. mě nikdy tolik nezajímalo, jak to dopadne
3. všichni milujeme, jak to udělá s těma vlasama
4. scénář a gradace nemá chybu
5. originalita se cení a čas běží rychleji než Edmond O'Brien
6. lepší voiceover neexistuje
7. Kubrick byl génius
8. Spillane nikdy nebyl tak opravdový a Pulp Fiction by neměla svůj kufřík
9. tohle je pravý důvod, proč by měl být Lang vynášen do nebes
10. Bonnie and Clyde se dřív jmenovali Annie Starr a Bart Tare

Mejlova noirová Top 10

Nechám to bez komentáře. Snad jenom poznámka, že jsem vybíral pouze z klasických noirů, tzn. z filmů natočených v USA ve 40. a 50. letech.

Dotek zla (Touch of Evil, r. Orson Welles, 1958)
Gun Crazy (r. Joseph H. Lewis, 1950)
Laura (r. Otto Preminger, 1944)
Mildred Piercová (Mildred Pierce, r. Michael Curtiz, 1945)
Ministerstvo strachu (Ministry of Fear, r. Fritz Lang, 1944)
Pickup on South Street (r. Samuel Fuller, 1953)
Podvod (The Set-up, r. Robert Wise, 1949)
Pojistka smrti (Double Indemnity, r. Billy Wilder, 1944)
Smrtelný hřích (Leave Her to Heaven, r. John M. Stahl, 1945)
Sorry, Wrong Number (r. Anatole Litvak, 1948)

Sám jsem zklamaný z toho, že to je vlastně strašně předvídatelný výběr - žádné překvapení se nekoná. A taky to vypadá, že ty nejlepší noiry jsem viděl kdysi dávno, žádný z nedávno viděných do topky nepronikl. Proto bude někdy v budoucnu následovat další žebříček poskládaný z desítky nejopomíjenějších noirů, ten by už mohl být zajímavější.

EdaSova noirová Top 10

Jako první příspěvek na tento blog nabízím sebežroutsky přehled mých nejoblíbenějších filmů noir. Tahle desítka není rozhodně definitivní, ale myslím, že dostatečně reprezentuje to, co mě na tomhle žánru-nežánru tak strašně baví. Pořadí není vůbec důležité, takže to vezměme třeba podle abecedy.

1. The Big Heat (Velký zátah, r. Fritz Lang, 1953)

2. D.O.A. (24 hodin do smrti, r. Rudolph Maté, 1950)

3. Gilda (r. Charles Vidor, 1946)

4. Gun Crazy / Deadly is the Female (r. Joseph H. Lewis, 1950)

5. In a Lonely Place (r. Nicholas Ray, 1950)

6. The Lady from Shanghai (Dáma ze Šanghaje, r. Orson Welles, 1947)

7. Laura (r. Otto Preminger, 1944)

8. Leave Her to Heaven (Smrtelný hřích, r. John M. Stahl, 1945)

9. The Third Man (Třetí muž, r. Carol Reed, 1949)

10. The Woman in the Window (Žena za výlohou, r. Fritz Lang, 1945)

První a poslední jsou symbolicky filmy Fritze Langa, jehož noirová kolekce vůbec nabízí spoustu lahůdek. Tyto snímky nejsou možná tak vizionářské jako jeho mnohem víc oceňované dílo německé, ale jsou skvěle natočené, mají styl a ohromně baví.

Nejoblíbenějším noirovým hercem je pro mě Humphrey Bogart (aneb obrovský drsňák může mít i drobnou postavu), ale rád mám rozhodně taky třeba Glenna Forda, Danu Andrewse či Josepha Cottena.

Co se žen týče, mou noirovou jedničkou je (zatím) Gene Tierney – kdo by nechtěl mít doma její Lauru ze stejnojmenné klasiky, nebo na druhé straně kdo by nepřál co nejbolestivější smrt Ellen, hypersobecké vraždící potvoře z Leave Her to Heaven (hrozný český název ignoruji)? Hřích by byl taky nezmínit osudové ženy jako byly Rita Hayworth, Veronica Lake, Joan Bennett, Barbara Stanwyck, Gloria Grahame, Lauren Bacall a další.

Tímto vyzývám i další přispěvatele, aby se nebáli a seznámili nás se svou topkou.

Noir po japonsku

Na noc z úterý 27. na středu 28. října připravil druhý kanál České televize snímek Toulavý pes (Nora inu, 1949), pod nímž je režijně podepsán klasik japonské kinematografie Akira Kurosawa. Společně se svými oblíbenými herci Toshirem Mifunem (celkem 16 společných filmů) a Takashim Shimurou (22 společných filmů!) se tentokrát pustil do zkoumání noirové estetiky a vytvořil tak film, který mnozí označují za jeho první mistrovské dílo. Více o filmu zde.

Toulavý pes

ČT2 - úterý 27.10. - 00:10 - 122 min. - v originálním znění s českými titulky

(na DVD u nás vydaly Levné knihy 4. srpna 2006)

Film Noir: Bringing Darkness to Light (2006)

Součástí kolekce DVD Film Noir Classic Collection: Volume 3 je i hodinový dokumentární snímek Garyho Levy nazvaný Film Noir: Bringing Darkness to Light. Pro ty, co o tomto specifickém americkém filmovém žánru nebo cyklu filmů (chcete-li) z 40.-50. let nic nevědí, ale rádi by, je ideálním průvodcem. Pro fanoušky a nadšence je pak dezertem po chutném obědě. Leva ve svém dokumentu dává prostor k výpovědím filmařů, jako je Christopher Nolan či Paul Schrader (člověk žasne nad jejich erudovaností a současně je v depresi z toho, jak by asi v takovém interview uspěli čeští filmaři), ale ze záznamu promlouvá i sám Edward Dmytryk či proslulý noirový kameraman John Alton. Objeví se i klasikové z řad zasvěcených filmových historiků: Alain Silver, James Ursini a Eddie Muller.

Jeden po druhém podávají "svou" definici a představu o tom, co je film noir a současně reflektují, jak je noirové filmy v jejich tvorbě ovlivnily. Diváka nutně zaujmou již úvodní slova Jamese Ellroye: "Here's what film noir is to me. It's a righteous, generically American film movement that went from 1945 to 1958 and exposited one great theme. And that theme is: You're fucked." Jejich promluvy jsou doplňovány ukázkami z klasických noirových snímků, logicky především z těch, které vyšly v rámci dvou předchozích kolekcí Film Noir Classic Collection, tedy: Asfaltová džungle, Gun Crazy, Murder, My Sweet, Out of the Past, Podvod, Born to Kill, V osidlech noci, Křížový výslech, Dillinger a The Narrow Margin, a současně i ukázkami filmů z kolekce třetí: Border Incident, His Kind of Woman, Lady in the Lake, On Dangerous Ground a The Racket.

Režie: Gary Leva

Odkazy:

IMDb

Amazon.com

Nadílka od Magicboxu

Dobrá zpráva pro sběratele DVD. V rozsáhlém seznamu novinek a reedic od společnosti Magicbox je i několik filmů noir:  

- Detektivní příběh (1951) režiséra Williama Wylera s Kirkem Douglasem a Eleanor Parker v hlavních rolích

- (lehce přeceňovaná) klasika Taye Garnetta Pošťák vždy zvoní dvakrát (1946)

- dvojice filmů s Joan Crawford - Posedlá (1947) a Prokletí nepláčou (1950)

- a konečně režijní debut Lawrence Kasdana, neo-noir V žáru vášně (1981)

Zatímco zmiňované filmy ze 40. a 50. let se prodávají za 299,-, V žáru vášně pořídíte dokonce za velmi příznivých 149,-.

The Secret Fury (1950)

The Secret Fury
1950, USA, 86 min.

Na snímku Secret Fury, který se stal druhým režijním počinem Mela Ferrera, pozdějšího úspěšného herce, je nejzajímavější základní premisa: pianistka Ellen (Claudette Colbert) se má právě provdat za svou životní lásku, architekta Davida (Robert Ryan), když svatební obřad přeruší cizinec a všem přítomným v sále oznámí, že Ellen už vdaná je. Muži nejprve pochopitelně nikdo nevěří, postupně se ale začnou objevovat důkazy a svědci, kteří jeho verzi potvrzují. Situaci později zkomplikuje vražda, které je Ellen svědkem a ze které je sama obviněna. Hrdinka se tak začíná propadat do víru šílenství, z něhož ji může vysvobodit pouze její milovaný David. 

Pevně věřím, že každý, kdo má s noirem nějakou diváckou zkušenost, začne z propracované lsti na Ellen automaticky podezřívat postavu ztvárněnou Robertem Ryanem - jednoduše proto, že tento herecký "noirový král" (během třinácti let se objevil v patnácti filmech noir) je spjatý s postavami vyšinutých vrahů a maniaků (viz například Caught, Křížový výslech, V osidlech noci atd.). Můžeme tedy považovat za velmi vychytralý dramaturgický tah obsadit jej do role heroického zachránce - divákovi tak skutečný pachatel po celou dobu uniká a závěrečná pointa je skutečně překvapivá (o to méně však působí realisticky).

Na rozdíl od Ryana se Claudette Colbert objevovala v noirech jen sporadicky, větší prostor dostávala v (romantických) komediích a dramatech. V Secret Fury si však s ústřední postavou poradila výborně, její výkon v nelehké roli nikdy nesklouzne za hranici uvěřitelnosti. S postavou Ellen je rovněž spojen nejzajímavější moment filmu - subjektivní flashback, který odhaluje, co se stalo onoho dne, kdy měla být údajně poprvé provdána. Ferrer velmi funkčně užívá prolínaček a dvojexpozic k tomu, aby navodil snovou atmosféru a my diváci zůstali v nejistotě, zda se jedná o skutečnost či pouze o Elleninu představu. Jindy je však Ferrerova režie spíše mdlá a až příliš je nucena opírat se o herecké výkony.

Režie: Mel Ferrer

Produkce: Jack H. Skirball, Bruce Manning (Loring Theatre Corporation)

Scénář: Lionel Houser (námět Jack Leonard, James O'Hanlon)

Kamera: Leo Tover

Hudba: Roy Webb

Střih: Harry Marker

Výprava: Carroll Clark, Albert S. D'Agostino

Hrají: Claudette Colbert, Robert Ryan, Jane Cowl, Paul Kelly, Philip Ober a další

Distribuce: RKO

Odkazy

IMDB

Allmovie

Strangers in the Night (1944)

Strangers in the Night
1944, USA, 56 min.

Než na konci čtyřicátých let začal spolupracovat s kameramanským králem filmu noir Johnem Altonem, s nímž natočil řadu zásadních noirových filmů, věnoval se Anthony Mann režii béčkových muzikálů a mysteriózních thrillerů. Již ale v počátcích své tvorby dal Mann jasně najevo, jakým směrem se bude ubírat. Na jeho raných filmech můžeme vysledovat zájem o pochmurné příběhy a vizuální stránku filmu. Právě Strangers in the Night je z hlediska těchto aspektů asi nejzajímavějším počinem jeho prvopočáteční tvorby a zřetelně předznamenává Mannovy pozdější noirové kousky.

Strangers in the night jsou typickou béčkovou produkcí - Mann jej natočil za omezených podmínek nízkého rozpočtu, ve spolupráci s podřadnými herci a s jednoduchou narativní zápletkou. Z minima však dokázal vytřískat maximum - díky necelé hodinové stopáži film neztrácí na tempu, zaujme postavou psychomaniakální babky fixované na obraz své milované dcery (vůbec nevadí, že sám hlavní hrdina-voják je mdlý a suchopárný) a pobaví finálním rozuzlením. Pro milovníky béčkových noirů povinnost!

Režie: Anthony Mann
Produkce: Republic Pictures
Scénář: Bryant Ford a Paul Gangelin podle povídky Philipa MacDonalda
Kamera: Regie Lanning
Hudba: Morton Scott
Střih: Arthur Roberts
Výprava: Gano Chittenden
Hrají: William Terry, Virginia Grey, Helen Thimig, Edith Barrett


Odkazy:
IMDb
Allmovie

Projekt 100 2010

Asociace českých filmových klubů přinesla velmi příznivé zprávy - minimálně pro noirové fanoušky. Chystaný 16. ročník putovní přehlídky Projekt 100 by měl nabídnout kolekci klasických filmů noir. Konkrétní tituly zatím nebyly uvedeny, určitě ale bude na co se těšit. Vždyť příležítostí vidět noiry na velkém plátně je u nás minimum. Odtajněny zatím byly pouze dvě novinky - Muž z Londýna Maďara Bély Tarra (který ostatně z noirové estetiky značně čerpá) a britský snímek Fish Tank, úspěšně uvedený už na festivalu v Karlových Varech.

Na úvod

O filmu noir existují stovky stránek a blogů. Tak proč zakládat další? Jednoduchá odpověď: protože tento blog bude výhradně v čestině. Stále máme pocit, že u nás je film noir vnímán jako jakýsi klub pro zvané. Jen zlomek z českých filmových diváků se pravidelně uchyluje do noirových temných uliček, oprýskaných činžovních domů a zakouřených heren (stačí si projít například hodnocení na CSFD). Další důvod je stejně prozaický - film noir se neomezuje pouze na ty všeobecně známé a provařené tituly (jakkoliv to jsou výborné filmy; za všechny jmenujme Hluboký spánek, Pojistku smrti, Lauru nebo Maltézského sokola). Do početné noirové rodiny spadají i další desítky a stovky opomíjených "ačkových" titulů a zcela zapomenutých béček. Zapomenutých, ale v mnoha případech stejně pozoruhodných jako "klasiky" od Johna Hustona nebo Orsona Wellese. Ozvěny filmu noir pak můžeme najít nejen v americké postklasické kinematografii, ale i ve Francii, Japonsku nebo Indii. To všechno jsou oblasti, které se budeme snažit mapovat (s vědomím, že úplnosti a dokonalosti dojít nelze).

Hlavním cílem těchto stránek bude postupné vytváření jakéhosi noirového katalogu. O filmech budeme informovat v náhodném pořadí - podle našich aktuálních chuti a preferencí. Kromě toho se budeme snažit podávat aktuální zprávy například z DVD distribuce či z oblasti TV (zázraky se dějí a někdy si noir prokouše cestu i na televizní obrazovku). Pokud se najde alespoň jeden člověk, kterému tyto stránky pomohou propadnout kouzlu filmu noir, bude náš úkol splněn...