The Brasher Doubloon (1947)

The Brasher Doubloon
USA, 1947, 72 min. 

The Brasher Doubloon byl vždy na mém noirovém wishlistu, ale dlouho se mi jej nedařilo sehnat. Jedná se o adaptaci Chandlerova románu Vysoké okno, pod kterou je podepsaný rozhodně ne nezajímavý exulantský režisér John Brahm. Na rozdíl od jiných marlowovských filmů byl až donedávna v podstatě nedostupný - a ani teď není k dispozici v ideální obrazové a zvukové kvalitě. Snad se Twentieth Century Fox osmělí a brzo jej vydají na DVD - film by si to rozhodně zasloužil. 

Do 72 minut stopáže je vměstnána solidní porce dějových zvratů: Philip Marlowe (George Montgomery) je na přání bohaté vdovy paní Murdockové (Florence Bates) povolán k případu odcizené zlaté mince. Během pátrání naráží na pestrou plejádu podezřelých - od psychicky narušené sekretářky Merle (Nancy Guild), přes rozmazleného synáčka Leslieho (Conrad Janis) až po nebezpečné gangstery, pro které je násilí a vydírání na denním pořádku. O tři mrtvoly později se zdá, že Marlowe konečně celé záhadě přišel na kloub.

Ze všech postav, které nám film postupně prezentuje, je Marlowe tou nejméně zajímavou. V podání George Montgomeryho je proslulý detektiv necharismatickou a dokonce až fádní postavou, které straníme spíše ze zvyku a nutnosti. Naopak obsazení vedlejších aktérů se povedlo - od excentrické paní Murdockové až po násilnického Vanniera se jedná o groteskní postavy, typické obyvatele noirového světa.

Ještě pozoruhodnější je však Brahmův snímek po stylové stránce: režisér uplatňuje množství noirových trademarků, aniž by na ně ovšem samoúčelně upozorňoval či je nadužíval. Jedná se tedy o vizuálně propracovaný a výrazný film, ale rozhodně ne o "barokní" noir ve stylu Orsona Wellese. Brahm například omezuje užití hudby na minimum - hraje většinou jen během přechodů z jedné lokace do druhé. Ve spolupráci s kameramanem Lloydem Ahernem (např. Siodmakův Pláč města) se mu podařilo vytvořit klaustrofobickou atmosféru, kterou vyvolávají výrazné (a vlivem větru často se pohybující) stíny žaluzií nebo stromů, asymetrické obrazové kompozice, subjektivní kamera (skupina zlosynů shlížejících na ležícího Marlowa) a střídmě užívané velké detaily obličejů všech groteskních postaviček. Do noirového cyklu dále The Brasher Doubloon pomáhá začlenit Marloweův voiceover (“How I hate the summer winds. They come in suddenly off the Mojave Desert, and you can taste the sand for days.”) a typická ikonografie včetně ošuntělých kanceláří, temných losangeleských uliček a blikajících neonových nápisů. 

I přes nedostatky (nevýrazný protagonista, kondenzace 250stránkové předlohy do 72minutové stopáže) si Brahmův noir nezadá s jinými filmovými adaptacemi Chandlerových detektivek. 

Režie: John Brahm

Produkce: Robert Bassler (20th Century-Fox)

Scénář: Dorothy Hannah, Dorothy Bennett, Leonard Praskins; podle románu Raymonda Chandlera

Kamera: Lloyd Ahern

Hudba: David Buttolph

Výprava: James Basevi, Richard Irvine

Zvuk: Eugene Grossman, Harry M. Leonard

V hlavních rolích: George Montgomery, Nancy Guild, Conrad Janis, Roy Roberts, Fritz Kortner ad.

Distribuce: 20th Century-Fox

Premiéra: 6. února 1947

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD

Fullerovy Vary

Noirový fanoušek má další důvod jásat - ani letos na něj totiž dramaturgové tuzemských festivalů nezapomněli. Loni to byla celá sekce na LFŠ, tento rok nás čeká několik noirových a noirem inspirovaných titulů v rámci retrospektivy Samuela Fullera, která bude ozdobou 46. ročníku karlovarského festivalu (1.-9. července). Těšit se můžeme mj. na Pickup on South Street (1953), Shock Corridor (1963) nebo The Naked Kiss (1964). Více zde. 

The Great Piggy Bank Robbery (1946)

Čekání na další příspěvek na blogu si můžete zkrátit animovanou groteskou z dílny Warner Bros., kterou Bordwell s Thompsonovou označují za "surrealistickou parodii na film noir."

Noirová hádanka (2.)

POZNEJ NOIR :)

Noirová hádanka

vitekpe mě dnes oslovil se zajímavou otázkou. Poslal mi tuto ukázku z filmu Watching The Detectives (2007), kde v čase 5:55 sledují jeden klasický film noir. Poznáte, který to je? :-) Já myslím, že jsem to na 99% uhodla. V  diskuzi si můžeme porovnat tipy :)

Jeopardy (1953)

Jeopardy 
USA, 1953, 69 min.

Kdybych měla snímek Johna Sturgese přirovnat k něčemu aktuálnímu, pak by to bez pochyby bylo 127 hodin od Dannyho Boyla. Jeden z ústředních protagonistů totiž taky neví, co by, dělá kraviny a pak to tak dopadá, že někomu někde uvízne končetina. Na rozdíl od Arona na tuto zapeklitou situaci není sám, ale na druhou stranu na něj mnohem víc tlačí čas. Otec, který kvůli nezbednému synkovi spadl z prohnilého mola a noha mu uvízla pod těžkou kládou, je odkázán na pomoc duchapřítomné manželky, která ho musí vyprostit ven dřív, než jej zcela pohltí stoupající voda přílivu. Jenže: háček je v tom, že čtyřicetikilová ženuška (Barbara Stanwyck) sama těžko uzvedne vodou nasátý kus dřeva a na opuštěné pláži se těžko dovolá pomoci. Zvlášť, když se ta opuštěná pláž nachází v Mexiku, kde (jak známo ze všech těch noirů), s větší pravděpodobností narazíte na uprchlého zločince z Ameriky, než na domorodce...

Takhle vypadá rodinná idylka v noiru

Název filmu mluví za vše. Jeopardy (=nebezpečí) číhá ze všech stran. Zpustlá, byť prosluněná mexická poušť s občasnými rozpadlými, ale oplocenými barabiznami vyvolává stejné konotace jako když teenageři z amerického hororu projíždějí jižanským zapadákovem a my víme, že za chvíli se stanou obětmi nějakého zdegenerovaného burana. 

Co dělá vizuálně zcela nenoirové Jeopardy pojednávající o letní dovolené jinak šťastné americké rodinky noirem je právě atmosféra: všudypřítomné napětí a strach z neznámého, který tu nejen na hrdiny, ale i na vás číhá z každého koutu. Krátká stopáž zaručuje opravdu svižné tempo vyprávění, které vás nenechá v klidu už jen díky občasně vloženému podvratnému motivu. Divák noirem poučený totiž od začátku v šťastně se tvářící rodince, pro kterou v noiru nikdy není místo, hledá nějaké to shnilé semínko. A od samého počátku jej vidí v otci od rodiny (Barry Sullivan), jehož potutelné výrazy ve tváři zavání typickou noirovou ambivalencí. Nedůvěra k jeho osobě vroste o to víc, když své milované vyloží z auta uprostřed země nikoho, která má k rodinné idylce trochu daleko. Opuštěná a nepříliš udržovaná rybářská chatka s polorozpadlým molem u moře nevyvolává úplně šťastné asociace ani v Helen (Stanwyck), jejíž pochybné myšlenky nám zpřítomňuje voiceover. 

Atmosféra jak na americkém jihu. Nikdy nevíte, kdo na vás vybafne na zpustlém dvorku plném harampádí

Mezitím, co čekáte, kdy se ze spořádaně se tvářícího otce konečně vyklube válkou poznamenaný šílenec s mačetou v ruce, přijde na řadu jiný vrah na útěku (Ralph Meeker), u kterého zoufalá Helen marně hledá pomoc, zatímco on si z ní udělá rukojmí. Když nervózní ženu začne vydírat a za přislíbenou pomoc pomalu umírajícímu muži si účtovat odměnu v naturáliích a typicky hrdá hrdinka Barbary Stanwyck mu na to poví "I'd do anything to save my husband. Anything.", přichází na řadu sexuální napětí a kouzlo klasického Hollywoodu, který vám explicitně nikdy neukáže nic, co byste si sami mohli domyslet, popřípadě dumat nad tím, jestli se to, co si myslíte, že se mohlo stát, opravdu stalo, nebo ne. "How far will a woman go...?"

Ironickou situaci hrdinů, jejichž výlet se změní v noční můru, navíc ztvrzuje mexická policie vykreslená jako banda nepřemýšlejících blbců, která neustále jezdí kolem, hledaného vraha má přímo před očima, ale ničeho si nevšimne a zoufalé Američany neustále upozorňuje, ať radši odjedou do města...

Jeopardy sice není kýžený noirový zázrak, ale nudit vás rozhodně nebude. Pokud máte třeba problém večer usnout, určitě mu dejte šanci.

Režie: John Sturges
Scénář: Mel Dinelli podle námětu Maurice Zimma
Produkce: Sol B. Fielding (Loew's)
Kamera: Victor Milner
Hudba: Dimitri Tiomkin
Výprava: William Ferrari, Cedric Gibbons
Střih: Newell Kimlin
Hrají: Barbara Stanwyck, Barry Sullivan, Ralph Meeker, Lee Aaker a další

Distribuce: MGM
Premiéra: 30. března 1953


Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie