USA, 1947, 72 min.
The Brasher Doubloon byl vždy na mém noirovém wishlistu, ale dlouho se mi jej nedařilo sehnat. Jedná se o adaptaci Chandlerova románu Vysoké okno, pod kterou je podepsaný rozhodně ne nezajímavý exulantský režisér John Brahm. Na rozdíl od jiných marlowovských filmů byl až donedávna v podstatě nedostupný - a ani teď není k dispozici v ideální obrazové a zvukové kvalitě. Snad se Twentieth Century Fox osmělí a brzo jej vydají na DVD - film by si to rozhodně zasloužil.
Do 72 minut stopáže je vměstnána solidní porce dějových zvratů: Philip Marlowe (George Montgomery) je na přání bohaté vdovy paní Murdockové (Florence Bates) povolán k případu odcizené zlaté mince. Během pátrání naráží na pestrou plejádu podezřelých - od psychicky narušené sekretářky Merle (Nancy Guild), přes rozmazleného synáčka Leslieho (Conrad Janis) až po nebezpečné gangstery, pro které je násilí a vydírání na denním pořádku. O tři mrtvoly později se zdá, že Marlowe konečně celé záhadě přišel na kloub.
Ze všech postav, které nám film postupně prezentuje, je Marlowe tou nejméně zajímavou. V podání George Montgomeryho je proslulý detektiv necharismatickou a dokonce až fádní postavou, které straníme spíše ze zvyku a nutnosti. Naopak obsazení vedlejších aktérů se povedlo - od excentrické paní Murdockové až po násilnického Vanniera se jedná o groteskní postavy, typické obyvatele noirového světa.
Ještě pozoruhodnější je však Brahmův snímek po stylové stránce: režisér uplatňuje množství noirových trademarků, aniž by na ně ovšem samoúčelně upozorňoval či je nadužíval. Jedná se tedy o vizuálně propracovaný a výrazný film, ale rozhodně ne o "barokní" noir ve stylu Orsona Wellese. Brahm například omezuje užití hudby na minimum - hraje většinou jen během přechodů z jedné lokace do druhé. Ve spolupráci s kameramanem Lloydem Ahernem (např. Siodmakův Pláč města) se mu podařilo vytvořit klaustrofobickou atmosféru, kterou vyvolávají výrazné (a vlivem větru často se pohybující) stíny žaluzií nebo stromů, asymetrické obrazové kompozice, subjektivní kamera (skupina zlosynů shlížejících na ležícího Marlowa) a střídmě užívané velké detaily obličejů všech groteskních postaviček. Do noirového cyklu dále The Brasher Doubloon pomáhá začlenit Marloweův voiceover (“How I hate the summer winds. They come in suddenly off the Mojave Desert, and you can taste the sand for days.”) a typická ikonografie včetně ošuntělých kanceláří, temných losangeleských uliček a blikajících neonových nápisů.
I přes nedostatky (nevýrazný protagonista, kondenzace 250stránkové předlohy do 72minutové stopáže) si Brahmův noir nezadá s jinými filmovými adaptacemi Chandlerových detektivek.
Režie: John Brahm
Produkce: Robert Bassler (20th Century-Fox)
Scénář: Dorothy Hannah, Dorothy Bennett, Leonard Praskins; podle románu Raymonda Chandlera
Kamera: Lloyd Ahern
Hudba: David Buttolph
Výprava: James Basevi, Richard Irvine
Zvuk: Eugene Grossman, Harry M. Leonard
V hlavních rolích: George Montgomery, Nancy Guild, Conrad Janis, Roy Roberts, Fritz Kortner ad.
Distribuce: 20th Century-Fox
Premiéra: 6. února 1947
Odkazy
od Brahma vrele doporucuju Lodgera a Hangover Square. sice se odehravaji pocatkem 20. stoleti, ale jinak jsou to noiry jako hrom. EdaS (nevim zpameti heslo):)
OdpovědětVymazatChudak Eda musi psat jako anonym :) Na Brahma se chystam uz delsi dobu. Po filmovce se na neho vrhnu!
OdpovědětVymazatnemůžu to nikde sehnat. poradí mi někdo? :)
OdpovědětVymazatHeslo nalezeno! :)
OdpovědětVymazatJá bych ti rád poradil, ale sám už nevím, jak jsem k tomu přišel. Můžu ale třeba předat - zítra budeme v Praze.
psal jsem vam obema na csfd. sraz mozny. :)
OdpovědětVymazatkonečně viděno i z mé strany a musím říct, že jsem spíš zklamaná. je to teda hlavně tím, že jsem si nejdřív přečetla Chandlerovu předlohu, která je standardně dějově zamotaná a člověk by si u ní měl dělat poznámky, aby neztratil nit. Na knížce mě bavilo, jak se ze začátku tváří, že to bude detektivka s femme fatale a pak se ukáže, že je to vlastně takový McGuffin. Hlavně taky postava Merle je v knize popsána líp - tady se jí ta vyšinutost a závěrečné náhlé uzdravení moc věřit nedá. A jak psal Mejla, Montgomeryho Marlowe je vážně hodně nevýrazný a některé jeho chvaty jsou fakt směšné :-)
OdpovědětVymazat