Kdybyste měli jmenovat nejzásadnější z klasických filmů noir, určitě by mezi nimi nechyběla Gilda (1946) Charlese Vidora. Ta nescházela ani na seznamu edice BFI Classics. Pod drobnohled si ji v loňském roce vzal Melvyn Stokes, který vyučuje historii filmu a americké dějiny na University College London a který je mimo jiné autorem knihy Griffith's 'The Birth of a Nation': A History of 'the Most Controversial Motion Picture of All Time' (2007).
Ve své publikaci se Stokes v první řadě pokouší objasnit, proč měla Gilda tak velký vliv na ostatní filmaře a filmové badatele (jak v úvodu podotýká, za posledních čtyřicet let vznikl o Vidorově snímku nespočet studií). Z velké míry proto přibližuje kontext, ve kterém byla Gilda natočena, neboť film jako takový chápe jako produkt specifické doby.
Stokes studii otevírá zajímavým (leč samozřejmě ne objevným) postřehem, že postavu, která filmu propůjčila své jméno, spatříme až více než čtvrt hodiny po jeho začátku. A že Macreadyho věta "Gilda, are you decent?", která ji uvede na plátno, předznamenává ústřední otázku, která je s její postavou spjata. Autor v úvodu rovněž poukazuje na paralely s Curtizovou Casablancou (1942) a fakt, že Gilda byla vnímána jako odpověď Columbie na hit studia Warner Brothers - se zásadním rozdílem, že v Gildě nejsou postavy tolik ušlechtilé, respektive jsou přímo amorální. (str. 11)
Samozřejmě nešlo obejít tolik diskutovanou otázku homoerotismusu ve Vidorově filmu - Stokes několikrát odkazuje na studie Richarda Dyera a zmiňuje vyjádření Glenna Forda v jenom z rozhovorů ze v 70. let, kdy přiznal, že s Georgem Macreadym věděli, že budou hrát homosexuály. Na dalších stranách Stokes sleduje kritické přijetí snímku a jeho intertextuální citace ve filmech jiných režisérů (všichni například pamatujeme na Vykoupení z věznice Shawshank).
V druhé kapitole nazvané "Making Gilda" reflektuje proces obsazování rolí a vyjádření Production Code Administration (zajímavé jsou ukázky cenzurních zásahů do písně "Put the blame on Mame", která musela být oproti původní verzi značně upravena). Kapitola "Rita Hayworh as Gilda" shrnuje hereckou kariéru Rity Hayworth, její styl herectví a práci na roli (její nejlepší záběr byl údajně druhý, maximálně třetí) a rovněž se letmo věnuje jejímu osobnímu životu (v době natáčení procházela těžkým obdobím - nedávno se stala matkou a zároveň se rozcházela s Orsonem Wellesem). Z citací dobových kritických ohlasů, které k snímku až na výkon Hayworth nebyly příliš příznivé, jasně vyplývá, že úspěch Gildy stál právě a jen na ní. Stokes podrobuje hereččinu nejslavnější postavu, jejímuž stínu nikdy neunikla, analýze a zevrubně, záběr po záběru, rozebírá její "striptýzovou" scénu.
"Men went to bed with Gilda and woke up with me."
(Rita Hayworth)
Poslední tři kapitoly náleží detailní analýze filmu (za obrazové přílohy krásných a velice dobře zvolených screenshotů), jeho interpretaci a přiblížení kontextu doby, ve kterém byl uváděn do kin.
Dobrá zpráva je, že necelých sto deset stran textu zvládnete přečíst za jedno odpoledne (či večer), aniž byste si předem museli snímek oživit v paměti další projekcí. Ostatně, kdo by si nepamatoval Gildu?
STOKES, Melvyn. Gilda. London: British Film Institute, 2010. s. 122.
Žádné komentáře:
Okomentovat