Pryč od minulosti (1947)

Out of the Past

USA, 1947, 97 min.

Zapomenout na minulost a začít nový život v zapadlém městečku nezaručuje, že se minulost opět nevynoří z husté mlhy. Nelehké pátrání soukromého detektiva Jeffa Baileyho dostane do různých koutů světa, aby mohl konečně pryč od minulosti.

Jeff Bailey je nenápadný majitel pumpy v malém městečku v Kalifornii, kde se nějakou dobu pokouší vést nový život. Jednoho dne se k němu přihlásí hazardní hráč Whit Sterling. V tu chvíli cítí Jeff horkou půdu pod nohama. Ještě před rokem byl soukromým detektivem, jehož si právě Whit najal na sledování své milenky Kathie Moffatové. Ta zmizela někde v Acapulcu s jeho 40 000 dolary.

Robert Mitchum se představil v roli Jeffa jako zvláštní neotřelý typ drsného chlapíka s nedbalou mluvou, ležérním vystupováním a zvláštní chůzí. Proplul filmem s naprostou elegancí klasického hrdiny svého žánru. V roli záporáka Mitchumovi sekundoval Kirk Douglas a jako femme fatale se představila krásná (chápejme noirovsky krásná, tzn. nebezpečně nádherná blondýna) Jane Greer, kterou známe i z dalších Mitchumových snímků. Oceňuji na filmu přesnou charakteristiku postav, žádná nevyčuhuje a definitivně žádná nepřebývá, což se podaří ve scénáři málokdy. Textu nejde taky nic vytknout, samotné dialogy tikají jako švýcarské hodinky.

Jediný problém pro mě představuje několik konců během 100 minut. Minimálně 3x se podařilo Tourneurovi ukončit svůj film. Možná šlo o nový druh dějového zvratu, ale na mě tento pokus působil rušivě. Také by se dalo uvažovat o určitě epizoditě. Tak či onak, Pryč od minulosti dělá čest filmu-noir a je naprosto nezbytné si na něj některý z blízkých večerů udělat čas.

Režie: Jacques Tourneur

Produkce: Warren Duff

Scénář: Daniel Mainwaring

Kamera: Nicholas Musuraca

Hudba: Roy Webb

Střih: Samuel B. Beetley

Hrají: Robert Mitchum, Jane Greer, Kirk Douglas

Distribuce: RKO Radio Pictures

Premiéra: 13. listopadu 1947

Odkazy:

IMDB

CSFD

Noir of the Week

Zmizení (2005)

Brick
2005, USA, 105 min.

"Filmy o teenagerech často vycházejí z nevyřčené premisy, že střední škola je něco méně závažného než svět dospělých. Když je ale vaše hlava uzavřená v tomto mikrokosmu, stává se toto období tím nejzávažnějším ve vašem životě."

Scenárista a režisér Rian Johnson si vzal vlastní tezi k srdci a jako svůj celovečerní debut natočil temný noirový příběh zasazený do prostředí (ne)typické americké střední školy (tedy jakési "antiprcičky"). Brendan (Joseph Gordon-Levitt) je inteligentní a samotářský student, jenž se s pomocí jediného kamaráda pustí do pátrání po své bývalé přítelkyni, která je evidentně ve velkém maléru. Brendan postupně proniká do komplikované sítě středoškolského podsvětí, kterému vládne obávaný drogový dealer The Pin (v české verzi Drak; Lukas Haas), obklopený bandou bodyguardů v čele s Tugem (Rambo; Noah Fleiss). V příběhu dále hrají klíčovou roli krásná a zámožná Laura (Nora Zehetner), narkoman Dode (Noah Segan) a zejména jedna cihlička kvalitního heroinu.

Johnson v podstatě vůbec nečerpá z noirové estetiky a ikonografie, inspiraci spíše hledal ve způsobu vyprávění a archetypálních postavách klasického filmu noir: hlavní hrdina je tak středoškolskou verzí hard-boiled detektiva, který sice stojí na straně práva a spravedlnosti (pokud vůbec existují), pro ránu ale nejde daleko. Při svém pátrání je konfrontován s všudypřítomnou zkažeností, kterou zastupují především kulhající drogový dealer The Pin, jeho "gorila" Tug a půvabná Laura, která, jak závěrečná konfrontace s Brendanem ukáže, je ze všech nejhorší (prostě typická femme fatale). Za geniální tah lze považovat zasazení příběhu do školního prostředí - za fasádou spořádané instituce se skrývá naprostá prohnilost a beznaděj, proti nimž jsou zástupci vedení školy (a kdokoliv další včetně Brendana) zcela bezbranní.

Vztahy mezi postavami a jejich motivace k činům jsou mnohdy velmi nejasné, doporučuju proto minimálně dvojí zhlédnutí, případně bloček na poznámky. Johnson totiž stvořil komplikovaný svět připomínající labyrint, v němž není lehké se hned napoprvé zorientovat. Nízkorozpočtový film (rozpočet přibližně půl milionu dolarů) s výborným minimalistickým soundtrackem se dočkal slušného ohlasu na nejrůznějších festivalech a s přehledem si na sebe vydělal. Ve svém druhém režijním pokusu se Johnson od filmu noir odklonil k "podvodnickému filmu" (rozporuplně přijatí Bratři Bloomovi). Vůbec bych se ale nezlobil, kdyby se k filmu noir ještě někdy vrátil..

Režie: Rian Johnson

Produkce: Ram Bergman, Mark G. Mathis (Bergman Lustig Productions)

Scénář: Rian Johnson

Kamera: Steve Yedlin

Hudba: Nathan Johnson

Výprava: Jodie Lynn Tillen

Hrají: Joseph Gordon-Levitt, Nora Zehetner, Lukas Haas, Noah Fleiss, Matt O'Leary, Noah Segan, Meagan Good, Emilie De Ravin a další

Distribuce (USA): Focus Features

Premiéra: 7. dubna 2005

DVD (ČR): 29. ledna 2007 (Magicbox)

Odkazy

IMDB

Allmovie

ofic. stránky filmu

Shock (1946)

Shock
USA, 1946, 70 min

Bizarní kombinace mysteriózního noiru, Vincenta Price a hororového blázince začíná velmi slibně: když Janet Stewart (Anabel Shaw) čeká na svého muže Paula (Frank Latimore) v hotelovém pokoji, stane se svědkem vraždy. Nervově se zhroutí a na pomoc je zavolán hotelový psychiatr (!), který je zároveň vrahem. Janet je převezena na kliniku, kde kromě již zmiňovaného vraha/psychiatra (Vincent Price) úřaduje i jeho milenka/zdravotní sestra (Lynn Bari).

Po skvělém rozjezdu však přichází útlum - 'hlavní' postava leží zdrogovaná na lůžku, moc se toho neděje a jen se řeční. Snímek následující hodinu zachraňuje žánrová nekonzistence, která přináší několik čistě hororových scén (útěk pacienta) a odvádí pozornost od mizerného scénáře. I tak se ale těch 70 minut zdá občas docela dlouhých.

Obsazení je skvělé. Vincent Price společně s nekorunovanou béčkovou královnou Lynn Bari vytváří záporácký dvojblok, kterému neustále spící hrdinka a její manžel nemůžou konkurovat. Divák tak nefandí dobru, ale spíš vyčkává, kdy se hororově stylizovaný Price opět objeví na plátně. Zároveň je role zlého muže v bílém plášti hezkým předznamenáním jeho budoucí kariéry.

Ve čtyřicátých letech vzniklo mnoho filmů ovlivněných Freudovou psychoanalýzou, pohrávajících si s tématem lidského nevědomí (Notorious, Spellbound, Dark Mirror, Secret Beyond the door...). Dnes, po více šedesáti letech, jsou všechny místy směšné, Shock nevyjímaje (a medicína není exaktní věda, ale umění). Navíc nedostatek peněz sálá každým záběrem, kamera je průměrná, což k jménu Josepha MacDonalda (Niagara, Dark Corner, Call Northside 777) úplně nesedí a Alfred L. Werker (He Walked by Night) se taky dvakrát nevytáhl.

Ačkoliv film osciluje mezi hitchcockovským noirem (femme fatale, bezvýchodná situace hlavní hrdinky, snová sekvence), hororem (prostředí blázince, bouřka) a nudou, je jeho sledování veskrze příjemné.

Režie: Alfred L. Werker
Produkce: Aubrey Schenck
Scénář: Eugene Ling
Kamera: Joseph MacDonald
Hudba: David Buttolph
Střih: Harmon Jones
Hrají: Vincent Price, Lynn Bari, Anabel Shaw, Frank Latimore

Distribuce: Twentieth Century Fox Film Corporation
Premiéra: 10. ledna 1946
Odkazy:
CSFD
IMDB

Cizinec (1946)

The Stranger

USA, 1946, 95 min.

Vyšetřovatel Wilson pátrá krátce po druhé světové válce po uprchlém Franzi Kindlerovi, nacistovi odpovědném za genocidu Židů. Případ ho dovede do connecticutského maloměsta, kde se Kindler skrývá jako oblíbený středoškolský učitel a čerstvý novomanžel Charles Rankin. Hra kočky s myší může začít. Kindler se ale rozhodně nevzdává.

Je škoda, že se Orson Welles nenarodil později. Kdyby tvořil v dnešní době, mohli jsme si užívat jeho režisérské sestřihy aspoň na DVD. Na druhou stranu, možná že by na své snímky ani nesehnal peníze, těžko říct. Fakt je, že stěží najdete podobně zásadního tvůrce, kterému by producenti tolik mršili jeho díla. S radostí jsem během dvou dnů slupnul Wellesovy příspěvky k noirovému žánru a nedá mi to se o pár postřehů nepodělit. Na začátek zvolím titul nejtuctovější a vlastně logicky při uvádění v kinech nejúspěšnější. Nebo jinak – film, který nejen pokryl své náklady, ale dokázal producentům přinést i nějaký zisk, což byla u Wellese věc opravdu nezvyklá.

Přehlednost a přímočarost svědčí o tom, že Welles hodně stál o to, aby dokázal, že umí natočit divácky úspěšný film. Proto se taky bude Cizinec nejspíš víc líbit fanouškům noiru obecně než fanouškům Orsona Wellese. Nedočkáme se žádných velkých vizuálních orgií ve stylu Dámy ze Šanghaje nebo Doteku zla, ale velmi solidně odvyprávěného, standardně vystavěného thrilleru, který baví. A může za to hlavně Orson Welles – herec, který je stejně přesvědčivý jako zdánlivě milující manžel a maloměstský učitel nebo jako vraždící nacistická bestie zahnaná do kouta. „Columbovsky vlezlý“ (díky, Rogue) Edward G. Robinson (dosazený studiem místo Wellesem preferované Agnes Moorehead) odvádí svůj typický nadstandard, stejně jako do poslední chvíle v nevinu svého manžela věřící Loretta Young (i když její role by si zasloužila rozšířit).

Cizinec je také první film, který zobrazuje záběry z koncentračních táborů. Těžko to z dnešního pohledu hodnotit – na jednu stranu to jde chápat jako nepříliš etickou snahu o dodání větší vážnosti čistě zábavnému, stylizovanému filmu, na stranu druhou je dobré některé věci připomínat pořád. Ovšem ukazovat prohnilost padoucha tím, že si během telefonního hovoru kreslí hákový kříž, to musel velký Orson nejspíš myslet jako vtip. Aspoň doufám. Smál jsem se stejně, jako když hrdinný vojín Zoller během boje vyrýval svastiku v Tarantinově skvostných Hanebných panchartech.

Aby nedošlo k omylu, při veškeré střednoproudnosti filmu, i zde producenti stříhali - prý něco mezi 20 až 30 minutami. Každopádně Cizinec je buď vhodným pozvolným „úvodem do studia“ mimořádného režiséra, anebo (jak říkají jiní) je nejlépe si ho nechat až na konec. Mimochodem sám Welles tenhle film prý vůbec rád neměl…

Režie: Orson Welles
Produkce: Sam Spiegel
Scénář: Anthony Veiller, Victor Trivas, Decla Dunning
Kamera: Russell Metty
Hudba: Bronislau Kaper
Střih: Ernest J. Nims
Výprava: Perry Ferguson
Hrají: Edward G. Robinson, Loretta Young, Orson Welles

Distribuce: RKO Radio Pictures
Premiéra: 25. května 1946

Odkazy:
CSFD
IMDB

A Lady Without Passport (1950)

A Lady Without Passport 
1950, USA, 74 min.

V lednu 1950 vstoupil do amerických kin snímek Gun Crazy, příběh o dvojici milenců-zabijáků na útěku režírovaný Josephem H. Lewisem. Režisér se v následujících letech pokusil několikrát své mistrovské dílo překonat, již nikdy se mu to však nepodařilo. Jedním z nejzajímavějších pokusů je jeho následující film, noir s názvem A Lady Without Passport (rovněž 1950), který na svého slavnějšího předchůdce několikrát odkazuje - nejzřetelněji v závěrečné sekvenci odehrávající se ve floridských močálech.

Lewis měl tentokrát k dispozici slabší scénář (Dulton Trumbo, který se podílel na Gun Crazy, by jistě odvedl lepší práci): film sleduje snahu amerického agenta v přestrojení rozbít gang pašeráků, operující na Kubě. Při této akci se agent zamiluje do beženkyně, která zoufale touží po americkém azylu. V cestě jim však stojí nebezpečný pašerácký boss, který se nehodlá jen tak vzdát. Podobnou zápletku mají i další filmy noir ze stejného období - například Border Incident Anthonyho Manna nebo Panika v ulicích Elii Kazana. Zatímco zmiňovaní tvůrci při zpracovávání tématu pašeráctví tíhli k "realismu" a dokumentárnímu stylu, Lewis postupoval opačným způsobem - jeho film je vizuálně velmi stylizovaný, místy až expresionistický a surreálný. (1)

Z filmu vyčnívá několik invenčně natočených scén - úvodní konfrontace jednoho z pašeráků se "zákazníkem", která končí autonehodou a smrtí druhého jmenovaného (první záběr sekvence - a celého filmu - má téměř 50 vteřin a je snímán skrze okno automobilu); úmyslné ztroskotání pašeráckého letadla na břehu řeky a jeho následná evakuace, při které je zastřelen další člověk (tato sekvence je pro změnu nasnímána z perspektivy pilota amerického letounu, který pašeráky sleduje); a pochopitelně již zmiňovaná závěrečná přestřelka v močále zahaleném hustou mlhou.

A Lady Without Passport je další ukázkou, jak zručným a pozoruhudným režisérem Lewis byl. Snímek sice není žádným mistrovským dílem (zamrzí například nevyužitá Hedy Lamarr v hlavní roli), noiroví fandové si však zcela jistě přijdou na své.

(1) viz SILVER, Alain, WARD, Elizabeth (eds.). Film Noir: An Encyclopedic Reference to the American Style. New York: The Overlook Press, 1992. s. 168.

Režie: Joseph H. Lewis

Produkce: Samuel Marx (Samuel Marx Production)

Scénář: Howard Dimsdale, Cyril Hume; podle námětu Lawrence Taylora

Kamera: Paul C. Vogel

Hudba: David Raksin

Střih: Frederick Y. Smith

Výprava: Cedric Gibbons, Edward Carfagno

Hrají: Hedy Lamarr, John Hodiak, James Craig, George Macready, Steven Geray, Bruce Cowling a další

Distribuce: MGM

Premiéra: 3. srpna 1950

Odkazy

IMDB

Allmovie

Magicbox jede

Když už tu byla řeč o vánočních dárcích, mám tu další tipy. Koneckonců máme taky i Mikuláše nebo státní svátek v listopadu (my si třeba nadělujeme na Upálení Jana Husa, takže proč ne).  A vůbec, dárky si můžeme dávat každý den! Proč si neudělat radost, když nám to Magicbox umožňuje?

Od 4. 11. nabízí na dvd filmy jako Langův Byl jsem lynčován (Fury, 1936) se Spencerem Tracym, klasiky s Jamesem Cagneym Bílý žár (White Heat, 1949) a Bouřlivá dvacátá léta (The Roaring Twenties, 1939) v režii Raoula Walshe a dále třeba filmy s noirovými královnami: melodramatickou Humoresku (Humoresque, 1946) s Joan Crawford od Jeana Negulesca, Wylerův List (Letter, 1940) s Bette Davis a Podivnou lásku Marty Iversové (The Strange Love of Martha Ivers, 1946) s Barbarou Stanwyck. 

O 14 dní později, 18.11., se pak můžete těšit (zvláště ti, co zde v anketě hlasovali pro Humphrey Bogarta) na další noir v režii Williama Wylera, Hodiny zoufalství (The Desperate Hours, 1955).

Všechna dvd jsou dostupná za přijatelných 299,-Kč.

Desert Fury (1947)

Desert Fury 
1947, USA, 92 min.

Když se řekne film noir, většině lidí se automaticky vybaví černobílá kamera, expresivní svícení, šerosvit, temné siluety postav apod. Představa klasického noiru v barvě (neo-noir, to je úplně jiná kapitola) nám přijde  naprosto bizarní a zcestná. Přesto existuje několik výjimek, které dokazují, že technicolorová přebujelost nutně nemusí být s typickou noirovou atmosférou a náladou nekompatibilní. Naopak k ní může vytvářet ironický kontrast - jako v případech snímků Niagara a Leave Her to Heaven. Nebo téměř zapomenutého filmu režiséra Lewise Allena Desert Fury (dále například Suddenly, Illegal, A Bullet for Joey).

Bohužel, skutečně krásné obrazové ztvárnění filmu je tak to jediné, co na něm lze bez výhrad ocenit (děj filmu se odehrává v Nevadě, státě, kterému dominují hory a pouště; rozsáhlé písečné plochy a skalnaté vrcholky často kontrastují s až kýčovitě azurovým nebem). Zápletka samotná je často k smíchu (místy nepochopitelné chování postav, o dialozích nemluvě), vůbec nejpodivnější jsou ale vazby mezi ústředními protagonisty. Vztah hlavní hrdinky Pauly k matce připomíná manželství s dominantním mužem (matka vede prosperující kasino, kouří jednu cigaretu za druhou, intimní momenty s dcerou prokládá hádkami a fackami), obávaný gangster Eddie, zodpovědný za smrt manželky, má zase nečekaně blízko k parťákovi Johnnymu, který se od něj nehne na krok a o jejich vztahu skutečně hovoří jako o svazku na celý život.

Homoerotickému čtení filmu napomáhá i chemie mezi postavami - mezi Eddiem a Johnnym to totiž opravdu jiskří mnohem víc než mezi jakýmkoliv heterosexuálním párem (mezi Eddiem a Paulou nebo Paulou a Tomem Hansonem v podání Burta Lancastera). Ostatně Lancasterův čestný a poctivý policista je asi nejméně zajímavou a nejhůře napsanou postavou filmu - neustále prochází ulicemi města, případně krouží po okresních silnicích, aby se vždy objevil ve správný čas na správném místě a pomohl vyřešit svízelnou situaci.

Pokud toužíte po ukázce povedeného barevného noiru, podívejte se raději jinde...

Režie: Lewis Allen

Produkce: Hal B. Wallis (Paramount Pictures)

Scénář: A.I. Bezzerides, Robert Rossen; podle románu Ramony Stewart

Kamera: Edward Cronjager, Charles Lang

Hudba: Miklós Rózsa

Střih: Warren Low

Výprava: Perry Ferguson

Hrají: Lizabeth Scott, Burt Lancaster, Mary Astor, John Hodiak, Wendell Corey, Kristine Miller a další

Distribuce: Paramount Pictures

Premiéra: 15. sprna 1947

Odkazy

IMDB

Allmovie

Murder by Contract (1958)

Murder by Contract
USA 1958, 81 min.

Jedno z nejzásadnějších noirových B-movies vzniklo během sedmi únorových dní roku 1958. Hlavním obdivovatelem a popularizátorem tohohle zapadlého nízkorozpočťáku je Martin Scorsese, který ho neúnavně zmiňuje v rozhovorech, zařazuje do seznamů Guilty Pleasures i otevřeně cituje ve svých filmech (viz tréninková scéna Taxi Drivera).

Roku, kdy Wellesův Touch of Evil oficiálně uzavřel jednu kapitolu noiru, odstartovalo Lernerovo Murder by Contract něco, co mělo přijít až mnohem později...

Claude (Vince Edwards) se rozhodne stát nájemným vrahem z téměř romantické pohnutky v podobě vysněného domku u Ohio River, na který si chce vydělat. Je najatý na vraždu korunního svědka v procesu proti svému zaměstnavateli a vypraví se do slunného L.A.. Svědek se však ukáže být svědkyní a problém je na světě. Řečeno slovy Clauda: ”I don’t like women. They don’t stand still. When they move, it’s hard to figure out why or wherefore. They’re not dependable. It’s tough to kill somebody who’s not dependable.”

Lernerovi díky nedostatku peněz nezbylo, než se soustředit na to opravdu důležité - divák není rozptylován vizuálními hrátkami a chytlavá minimalistická hudba Perryho Botkina na sebe nestrhává pozornost (a její variace je pro změnu ke slyšení v Departed).

Film se stal kultem především pro svou odlišnost od noirů 50. let. Claude je více než hrdinou klasického období předobrazem chladných hitmanů z nekorektních šedesátek a sedmdesátek (Get Carter, Killers, Le Samourai) a vyvrcholení jeho osudu přináší více otázek, než je běžné. Na filmu spolupracovalo několik znamých jmen v čele s dvorním Peckinpahovým kameramanem Lucienem Ballardem a Benem Maddowem (Asphalt Jungle), který se podílel na scénáři.

Ačkoliv tu Murder by Contract vychvaluju, musím přiznat, že je zábavnější sledovat jeho vliv na pozdější filmy, než film samotný. Ale i tak - na béčko docela slušný výkon.

Režie: Irving Lerner
Produkce: Leon Chooluck
Scénář: Ben Simcoe za pomoci Benem Maddow
Kamera: Lucien Ballard
Hudba: Perry Botkin Jr.
Střih: Carlo Lodato
Hrají: Vince Edwards, Phillip Pine, Herschel Bernardi
Distribuce: Orbit Productions
Premiéra: December 1958

Odkazy:
IMDB
CSFD

Noir na Západě

V aktuálním listopadovém čísle internetového časopisu Bright Lights Film Journal si můžete přečíst studii nezávislé filmové kritičky Imogen Sary Smith o prolínání filmu noir a westernu. Článek nazvaný Past Sunset se věnuje "černým westernům" od Anthonyho Manna (Vzdálená země, Muž z Laramie), Roberta Wise (Blood on the Moon), Raoula Walshe (Pursued) nebo Andrého De Totha (Ramrod). Ve druhé části textu se autorka zaměřuje na filmy, které se sice odehrávají v západní části USA mimo hlavní metropole (často v prostředí pouště), za westerny by je ale označil málokdo - dojde tak například na Eso v rukávu Billyho Wildera nebo méně známý, v určitých kruzích však kultovní technicolorový noir Desert Fury. Článek je místy zbytečně popisný (zápletka Esa v rukávu je přece notoricky známá), jinak ale nabízí zajímavé a inspirativní čtení.

Cast a Dark Shadow (1955)

Cast a Dark Shadow
1955, Velká Británie, 83 min.

Snímek Cast a Dark Shadow začíná více než lákavě: velký detail na pištějící ženu // subjektivní pohled na  obludu-draka se svítícíma očima // kamera, stále suplující pohled ženy, se trhanými pohyby pohybuje vpřed, zatímco ze stěn temného tunelu vyskakují další příšery (ano, nacházíme se ve strašidelném hradu) // opět několik záběrů na ženin obličej prostříhaných se vstávajícími mrtvolami atd., když najednou kamera přesune svou pozornost na místo vedle ženy: tam sedí muž, který hrůzostrašným atrakcím nevěnuje žádnou pozornost, místo toho upřeně sleduje svou spolusedící // detail na jeho obličej, kterému dominuje pár svítících očí (jako dříve v případě první příšery) // až nyní se objevují první titulky oznamující jména hereckých protagonistů. Dokážete si představit lepší a výstižnější noirovou expozici?

Bohužel, příslib vizuálně podmanivé a expresivní podívané tvůrci nenaplní. První čtvrthodina sice nabízí velmi působivou scénu vraždy (hodně předčasné vyvrcholení filmu), dále je však snímek po vzoru své divadelní předlohy až příliš statický a užvaněný, což nemůže změnit ani závěrečná sekvence. Ta dává vzpomenout na povedený úvod, bohužel předlouhá střední pasáž vás stihla unudit natolik, že je vám vlastně jedno, co se na plátně/obrazovce děje.

Situaci částečně zachraňuje Dirk Bogarde v hlavní roli vypočítavého a chladnokrevného Teddyho Barea (tvůrci měli alespoň smysl pro humor). Úlohu vraha si očividně užívá, obdařil jej sebejistými gesty a chladnými pohledy a jeho herecký výkon je to jediné, co dělá úmornou střední pasáž (navíc plnou logických přehmatů) snesitelnější.

Režie: Lewis Gilbert

Produkce: Herbert Mason, Daniel M. Angel (Angel Productions)

Scénář: John Cresswell; podle divadelní hry Janet Green

Kamera: Jack Asher

Hudba: Antony Hopkins

Střih: Gordon Pilkington

Výprava: John Stoll

Hrají: Dirk Bogarde, Margaret Lockwood, Kay Walsh, Kathleen Harrison, Robert Flemyng, Mona Washbourne a další

Distribuce v UK: Eros Films

Premiéra: 20. září 1955

Odkazy

IMDB

Allmovie

Noir of the Week