Původní stránky o filmu noir kompletně v češtině

11. února 2010

The Great Flamarion (1945)

The Great Flamarion
USA, 1945, 73 min.

V produkci Williama Wildera natočil Anthony Mann svůj v pořadí druhý film noir The Great Flamarion (1945). Do hlavní role varietního umělce, jehož na scestí přivede krásná a zrádná femme fatale, obsadil Ericha von Stroheima, pro noirové filmy netypického herce. Kromě Mannova snímku se Stroheim později objevil pouze v noiru producentova bratra, Billyho Wildera, Sunset Blvd. (1950).


The Great Flamarion je jedním z noirů tematizujících dokonalý zločin. V mnoha ohledech by se dal přirovnat právě k filmu bratra producenta Williama Wildera, Pojistce smrti (Double Indemnity, 1944). Umírající muž retrospektivně vypráví svůj příběh, jenž zahrnuje okouzlení svůdnou femme fatale, následné zapletení se do zločinu a strmý pád, na jehož konci jej čeká smrt.

Po "gotickém" noiru Strangers in the Night (1944), jemuž dominovala psychicky narušená žena s vražednými sklony, nás Anthony Mann zavádí do světa varietních umělců. Příběh se točí kolem misantropického kabaretiéra, legendárního Velkého Flamariona (Erich von Stroheim), který po Státech cestuje se svou populární pistolnickou estrádou, v níž mu asistuje slabošský alkoholik Al (Dan Duryea) a jeho krásná manželka Connie (Mary Beth Hughesová), která se nejen pro Flamariona stane osudovou ženou. 


Connie si totiž kolem prstu omotává všechny přítomné muže a jako správná femme fatale to umně hraje na všechny strany. Aby se zbavila manžela Ala a mohla žít s jiným estrádním umělcem Eddiem (Steve Barclay), využije svého neodolatelného šarmu na misogynického Flamariona, se kterým začne plánovat Alovu vraždu. Povede se jim provést dokonalý zločin?

Mannův snímek oplývá řadou geniálních, pečlivě prokomponovaných obrazových kompozic, dlouhých záběrů a jízd kamery pracujících s hloubkou pole (např. úvodní záběr trvá přes minutu a půl!). Efektivně začleňuje do mizanscény řadu zrcadel, která postavy vizuálně zdvojují za účelem vyjádření jejich psychického stavu či převahy nad ostatními. Obratně využívá motivu zbraně jakožto jasného sexuálního (falického) symbolu. Za zmínku stojí i užití Flamarionova voiceoveru, jehož prostřednictvím komentuje děj i své pocity.



Režie: Anthony Mann
Produkce: William Lee Wilder a Republic Pictures
Scénář: Anne Wigtonová podle povídky The Big Shot Vicki Baumové
Kamera: James Spencer Brown, jr.
Střih: John F. Link
Hudba: Alexander Laszlo
Hrají: Erich von Stroheim, Dan Duryea, Mary Beth Hughesová a další

Distribuce: Republic Pictures
Premiéra: 14. ledna 1945

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

3 komentáře:

  1. Vynikající film. Eda na CSFD píše, že není tak vizuálně propracovaný jako jiné Mannovy filmy, ale s tím nemůžu souhlasit. Možná není tak efektní jako filmy nasnímané Altonem, ale to neznamená, že by nebyl obrazově promyšlený a vytříbený. Přesně jak píše Bebáček - dlouhé záběry, rakurzy, zrcadla, svícení (práce se stíny a světelnými efekty) - to všechno je funkčně zakomponováno do celkové formy filmu. Mannovi ty skromnější produkce seděly, dokázal z mála vykřesat strašně moc. Je až k nevíře, že o patnáct let později točil rozmáchlé westernové (Cimarron) a historické velkofilmy, tak vzdálené béčkovým začátkům...

    OdpovědětVymazat
  2. jo, když se nehraje na efekt, tak já to nepoznám. :)

    OdpovědětVymazat