The Strange Affair of Uncle Harry (1945)

The Strange Affair of Uncle Harry
USA, 1945, 77 min

Závěrečný titulek žádající diváky o diskrétnost před těmi, kteří film ještě neviděli, mluví za vše. Takže abyste si Siodmakova Strýčka Harryho užili se vším všudy, budu se snažit nespoilerovat.

Teď ale k věci: noirů jsem už viděla dost, a tak z objevení takových "překvapení" mám vždy radost. Obzvlášť, když to překvápko přijde v podobě nečekané pointy. Nutno však zmínit, že závěrečný zvrat byl vlastně úlitbou cenzorním úřadům. Byl vybrán celkem z pěti (!) variant a ve své podstatě se naprosto odchyluje od zakončení původní předlohy. Většině se pravděpodobně líbit nebude a dost možná je i rozčílí, že hrdinův morální obrat z ušlápnutého bratříčka v chladnokrevného vraha vlastní sestry není až tak jednoznačný, nicméně pořád tu máme Freuda, že. Taktéž se ví o kritice rozboření původní narativní struktury, která stavěla na retrospektivním vyprávěním hrdiny. Každopádně pokud neznáte hru, která se filmu Roberta Siodmaka stala předlohou, asi vás tato skutečnost tolik mrzet nebude a finální rozuzlení vás prostě překvapit musí. Režisérova hra s divákem je tu totiž chytře skryta. Siodmakova nepotřeba na ni upozorňovat a diváka před ní varovat tak rozhodně potěší, neboť co dokáže otrávit víc než skutečnost, že víte, co vás čeká?

A co že tu vlastně jde? O vztah dvou naprosto rozdílných sester Lettie (Geraldine Fitzgerald) a Hester (Moyna MacGill) a nudný a monotónní život jejich staromládeneckého bratra Harryho (George Sanders), který se k nelibosti prvně jmenované dámy, jejíž incestní vztah k němu bije do očí už od začátku, zamiluje do modní expertky Deborah (Ella Raines). Logicky tak dochází na rivalitu mezi ní a Harryho žárlivou sestrou, přičemž ani jedna se netváří, že by od svých tužeb chtěla odstoupit. Intriky ze strany Lettie zničí veškeré Harryho šťastné vyhlídky do budoucnosti a rozpoutají sourozeneckou válku, na níž doplácí především nevinní.

Jak už bylo řečeno, The Strange Affair of Uncle Harry je adaptací oblíbené broadwayské hry, tudíž i film staví na interiérových slovních přestřelkách vynikajících herců. K tomu připiště fakt, že snímek produkovala scenáristka Hitchcockových filmů z raných 40. let, Joan Harrison, a stejně tak za povšimnutí stojí skutečnost, že se na něm podílel i kameraman Paul Ivano, kerý později spolupracoval na řadě snímků Hugo Haase. 

Pro mně osobně je Siodmak zárukou, co snad nikdy nezklame. Jak jste na tom vy?

Režie: Robert Siodmak
Produkce: Joan Harrison (Universal Pictures)
Scénář: Stephen Longstreet a Keith Winter podle hry Thomase Joba
Kamera: Paul Ivano
Střih: Arthur Hilton
Hrají: George Sanders, Geraldine Fitzgerald, Ella Raines, Moyna MacGill a další

Distribuce: Universal Pictures
Premiéra: 17. srpna 1945

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

Woman in Hiding (1950)

Woman in Hiding
USA, 1950, 93 min

"That's my body they're looking for.." zazní z offscreenu v úvodu filmu Michaela Gordona. Voiceover ze záhrobí ve stylu Sunset Blvd. (1950) nás uvádí do obrazu poté, co jsme hned v úvodní titulkové sekvenci odehrávající se na pozadí tragicky končící zběsilé noční jízdy autem vrženi přímo doprostřed děje. Tempo, s jakým je vyprávěn příběh zámožné dědičky a jejího prohnaného manžílka, nepolevuje ze své údernosti ani poté. S brilantní svižností se dozvídáme o zlotřilém plánu Seldena Clarka (Stephen McNally) zmocnit se rodinného podniku Chandlerových: poté, co se zbavil jejího otce, naplánoval dokonalou vraždu své čerstvé novomanželky Deborah (Ida Lupino). Té se však na poslední chvíli podaří ze spárů smrti uniknout a vydává se na útěk před manželem, který již několikrát dokázal, že se za svým nebojí jít ani přes mrtvoly.    

  

Do centra dění se tak dostávají další postavy, které výrazně hýbou dějem: Clarkova zhrzená milenka Patricia (Peggy Dow), s níž se zoufalá Deborah snaží marně spojit v naději, že jí pomůže odhalit veřejnosti zrůdnou tvář manžela, který se zatím sebevedomě roztahuje v rodinné firmě, naoko se tváří zhrouceně z událé tragédie a vypisuje tučnou odměnu za nalezení pohřešované ženy. Druhou důležitou osobou je prodavač z novinového stánku Keith Ramsey (Howard Duff), který ve své dobromyslnosti Deborah jejímu manželovi "udá", aniž by tušil, že ten se jí plánuje definitivně zbavit...

Woman in Hiding je plná náhlých zvratů, typických noirových podrazů, přetvářek, falše a záměn identity. Úzkost hlavní hrdinky, která podlehla svodům ne tolik časté postavy homme fatal, se přenáší na diváka se vším všudy, byť tempo v prostřední části poněkud polevuje. Úspěchu snímku Miacheala Gordona, jehož jsme na našem blogu již zmiňovali ve spojitosti s jedním z jeho předchozích noirů The Web (1947), dopomáhá účast Idy Lupino, která zde vystupuje přesně v té poloze (žena-oběť), která jí byla nejpřirozenější.

Jedna z hojně obsazovaných noirových hereček je pod několika noiry dokonce podepsána i jako režisérka. Například na filmu, ve kterém si zahrála po boku Roberta Ryana, On Dangerous Ground (1952) Nicholase Raye, jehož se na týden režijně ujala během Rayovy nemoci. Obdobným způsobem se ostatně dostala ke své vůbec první režii, když kvůli zdravotním problémům Elmera Cliftona usedla do režisérského křesla při natáčení jeho snímku Not Wanted  (1949). Než se v druhé polovině 50. let začala věnovat práci pro televizi, především seriálové produkci (natočila např. dvě epizody z Alfred Hitchcock Presents), režírovala dramata Never Fear (1949), Outrage (1950), sportovní snímek Hard, Fast and Beautiful (1951) s Claire Trevor, noir The Hitch-Hiker (1953) a drama The Bigamist (1953), kde si sama zahrála po boku Joan Fontaine. 

Za zmínku určitě stojí i kamera oscarového Williama Danielse (především hrdinčin závěrečný boj na život a na smrt v přítmí nočních interiérů továrny) známého především jako dvorního kameramana Grety Garbo. V rámci filmu noir jste si jeho práce mohli všimnout u Sirkova Lured (1947) a Dassinových snímků Brute Force (1947) a The Naked City (1948). Právě za posledně jmenovaný dostal Daniels svého jediného Oscara.

Režie: Michael Gordon
Produkce: Michael Kraike (Universal International Pictures)
Scénář: Oscar Saul podle románu Jamese Webba
Kamera: William Daniels
Střih: Milton Carruth
Hrají: Ida Lupino, Stephen McNally, Howard Duff, Peggy Dow

Distribuce: Universal Pictures
Premiéra: 22. února 1950

Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

Obnažené město (1948)

The Naked City

USA, 1948, 96 min.

Někdy v polovině 40. let vstoupil film noir do nové fáze: práci ve studiových kulisách nahradilo natáčení v reálných exteriérových lokacích; expresionistická estetika uvolnila cestu dokumentární syrovosti; a cynické soukromé očko marloweovského typu vystřídal obyčejný policejní vyšetřovatel, jakého byste našli v každém městském okrsku. Nová tendence se nejdříve projevila ve snímcích Henryho Hathawaye (Dům na 92. ulici [1945], Volejte Northside 777 [1948]) nebo Anthonyho Manna (T-Men [1947]), do nejdůslednější polohy ji však přivedli až režisér Jules Dassin a producent Mark Hellinger v procedurálním docu-noiru Obnažené město.

Úvodní sekvence explicitně prozrazuje záměr tvůrců. Sledujeme letecký záběr New Yorku, když se z voiceoveru ozve hlas Marka Hellingera, který nejdříve představí sebe a filmový štáb, aby pokračoval slovy: „Toto je příběh několika lidí a současně je to příběh města samého. Nebyl nasnímán ve studiu. Právě naopak. Herci své role odehráli v ulicích, bytech a mrakodrapech přímo v New Yorku.“ Obnažené město klade na hollywoodské poměry mimořádný důraz na autenticitu: představuje rutinu velkoměstského života a obyvatele v jejich přirozeném prostředí. Nic z toho, co nám tvůrci ukáží, se zásadně nevymyká dennímu pořádku: v redakci metropolitního deníku se pracuje na večerní uzávěrce; mladý pár se baví v nočním klubu; a za okny jednoho z newyorských bytů probíhá vražda mladé dívky…

Dokumentaristické kvality snímku jsou dílem nejen scénáře Alberta Maltze a Malvina Walda, kteří se detailně zaměřují na postupy policejního vyšetřování, ale i oscarové kamery Williama Danielse a tlumeného projevu hereckého štábu, v němž absentují velké hollywoodské hvězdy. Dassinův noir inspiroval celou řadu projektů, za zmínku stojí zejména stejnojmenný televizní seriál vysílaný v letech 1958‒1963.

Režie: Jules Dassin

Produkce: Mark Hellinger (Mark Hellinger Productions)

Scénář: Albert Maltz, Malvin Wald

Kamera: William Daniels

Hudba: Miklos Rozsa, Frank Skinner

Výprava: John F. DeCuir

Střih: Paul Weatherwax

Hrají: Barry Fitzgerald, Howard Duff, Dorothy Hart, Don Taylor, Ted de Corsia a další

Distribuce: Universal-International

Premiéra: 4. března 1948

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD

In a Lonely Place

In a Lonely Place
USA, 1950, 94 min.

„I  was born when she kissed me, I died when she left me, I lived a few weeks while she loved me,“ říká Humphrey Bogart ve snímku In a Lonely Place (1950). Výrok, který v okruhu skalních příznivců filmu noir doslova zkultovněl, učinil film Nicholase Raye nezapomenutelným. Tyto tři trpké věty, které zde opakovaně zazní, jsou výstižným resumé jednoho z nejlepších Rayových filmů, další z řady režisérových studií samoty a odcizení. Vypovídají o osudové lásce plné nespoutané, spalující vášně a velkém zármutku, ve který vyústila, a jsou synonymem náhlého vzestupu a ještě rychlejšího pádu ústředního protagonisty.

Bogartův Dixon Steele je typickým noirovým hrdinou: fatálně se zamiluje do svůdné a zprvu nedobytné ženy, zatímco se marně snaží vymanit ze spárů temné minulosti. Problematický hollywoodský scenárista, jemuž jeho nevypočitatelná agresivita zajistila pestrý trestní rejstřík, se ocitá v nelehké životní situaci – stává se hlavním podezřelým z brutální vraždy mladé dívky. Kontroverzním vystupováním si situaci vůbec neulehčuje, ba naopak neustále nahrává do karet nedůvěřivým policistům, kteří jej pronásledují na každém kroku. Krásná Laurel, která v případu figuruje jako Steelovo alibi, se zdá být pro cynického mrzouta spásou. Stává se jeho novou múzou a po jejím boku cholerický Dixon doslova roztává. Má však jejich vztah v ponurém noirovém světě šanci?

Z kladné postavy marlowovského detektiva se Bogart v Rayově snímku proměňuje v cynického násilníka, nicméně sarkasmus jeho postavám tolik vlastní v sobě nezapře. Původně chtěl v In a Lonely Place hrát po boku své životní partnerky Lauren Bacall, nicméně roli Laurel nakonec ztvárnila režisérova tehdejší manželka Gloria Grahame, jedna z ostřílených noirových femme fatale, jež Bogartovi umně sekunduje v klasických slovních přestřelkách.

Režie: Nicholas Ray

Produkce: Robert Lord (Columbia Pictures Corporation)

Scénář: Andrew Solt

Kamera: Burnett Guffey

Hudba: George Antheil

Střih: Viola Lawrence

Hrají: Humphrey Bogart, Gloria Grahame, Frank Levejoy a další

Distribuce: Columbia Pictures

Premiéra: 17. května 1950

Odkazy:

CSFD

IMDb

Allmovie

EdaS na LFŠ

Pracovní povinnosti mi bohužel nedovolily zúčastnit se letošní Letní filmové školy na déle než první tři dny, i tak to ale rozhodně stálo za to. Z hlediska náplně našeho blogu totiž filmovka nabízela to, co sliboval a zdaleka nesplnil letošní Projekt 100, a to skutečně REPREZENTATIVNÍ přehlídku filmu noir. Kdo má ještě šanci, tak nechť se okamžitě do Hradiště rozjede, nebude litovat.

Sám jsem stihl pět klasických kousků:

Dáma ze Šanghaje bohužel trošku trpěla horší kvalitou kopie, nicméně pořád lepší ji vidět na plátně poškrábanou než vůbec. Snad poprvé mě napadlo, jak moc "uřvaný" film to je. Dotek zla mi bohužel unikne. :(

Žijí v noci pro mě byli příjemným překvapením. Na plátně kina Hvězda se mi tenhle dost romantický kousek líbil o dost víc než napoprvé. Cathy O´Donnell to ohromně sluší a chemie s Farley Grangerem (jak zmínil i Michael Málek ve svém velmi zajímavém úvodu) funguje na jedničku.

Velký zátah Fritze Langa jsem viděl asi popáté, což mu nezabránilo stát se (vedle Chaplinova Kida) asi mým nejsilnějším filmovkovým zážitkem vůbec. Příběh je sice až moc archetypální (slušně řečeno), ale energická režie, vyhrocená atmosféra a skvělé herecké výkony mě pokaždé dostanou. A Gloria Grahame vypadala na plátně opravdu impozantně.

Kvůli skvělé pověsti Bílého žáru (který jsem navíc dříve neviděl) jsem si neváhal přivstat a došel na projekci i v zabijáckých 8.30 v neděli ráno. Samozřejmě jsem nelitoval. Vysoké tempo a spousta energie, hlavně díky mimořádnému výkonu Jamese Cagneyho.

Závěr mého třídenního filmového minimaratonu patřil Kubrickovu Zabíjení. Sice pořád marně čekám, kdy mě konečně tenhle jinak skvělý film pořádně strhne, ale zakončení to bylo i tak lahůdkové.

Třešničkou na noirovém dortu bylo uvedení jednoho z prvních českých televizních filmů v režii Alfreda Radoka V pasti. Autor zjevně nějaký ten americký noir vidět musel, protože svůj půlhodinový snímek natočil jako láskyplnou poctu žánru - wellesovské úhly kamery, práce se světlem a stínem atd. V tomhle ohledu mi chyběly jen typické benátské rolety. Trojka Höger, Medřická (jako femme fatale!!!) a Záhorský se zjevně dobře baví a pomáhá vám zapomenout na skutečnost, že zápletka (inspirovaná povídkou Theodora Dreisera) vlastně nestojí za moc. U televizní produkce (navíc z doby televizního pravěku) mě šokovala nečekaná pečlivost a cit pro detail. Poslední vyjádření obdivu se týká skvělé kvality promítaného materiálu.

Podtrženo a sečteno - v Hradišti bylo skvěle (i když počasí nepřálo), promítali tu báječné filmy (kromě noirové sekce mě nadchly třeba klasické němé filmy s živou hudbou) a strašně rád bych býval zůstal déle. Tak snad za rok.

P.S. Společné pivo Noir blogu se kvůli pracovní vytíženosti Bebáčka a Mejly při přípravě Filmových listů nakonec nekonalo. Tak snad taky příště.

LFŠ se blíží

Projekce filmů noir v Hradišti vypuknou už za pár dní. Takže: kdo z vás fanoušků - krom Edy - se tam chystá a má chuť zajít společně na pivko? Hlaste se všichni :-)

LFŠ a její sekce o filmu noir se blíží

Jedenáct dnů zbývá do zahájení 36. Letní filmové školy, která letos uvede i celkem rozsáhlou přehlídku filmu noir. Pokud ještě stále váháte, tady je seznam filmů, které budou v Hradišti promítány. Samozřejmě z filmového pásu!!

Asfaltová džungle (The Asphalt Jungle, 1950) - ST 28. 7., 15:00 Klub kultury
Bílý žár (White Heat, 1949) - SO 24. 7., 23:30 Sportovní hala; NE 25. 7., 8:30 Slovácké divadlo
Caught (1948) - ČT 29. 7., 23:30 Sportovní hala
Dáma ze Šanghaje (The Lady from Shanghai, 1948) - SO 24. 7., 11:00 Hvězda;  PÁ 30. 7., 23:30 Reduta 1
Dlouhé loučení (The Long Goodbye, 1973) - ST 28. 7., 21:30 Sportovní hala
Dotek zla (Touch of Evil, 1958) - SO 31. 7., 23:30 Sportovní hala; NE 1. 8., 11:30 Klub kultury
Hluboký spánek (The Big Sleep, 1946) - PÁ 23. 7., 23:30 Masarykovo náměstí
Kiss Me Deadly (1955) - SO 31. 7., 11:00 Hvězda
The Naked City (1948) - SO 31. 7., 17:30 Reduta 1
Maltézský sokol (The Maltese Falcon, 1941) - ÚT 27. 7., 23:30 Sportovní hala; PÁ 30. 7., 11:00 UMPRUM
In a Lonely Place (1950) - PÁ 30. 7., 11:00 Hvězda
Point Blank (1967) - SO 31. 7., 21:30 Sportovní hala
Pojistka smrti (Double Indemnity, 1944) - PO 26. 7., 21:30 Sportovní hala
Pošťák zvoní vždy dvakrát (The Postman Allways Rings Twice, 1946) - SO 24. 7., 20:30 UMPRUM; ÚT 27. 7., 11:00 Mír
Pryč od minulosti (Out of the Past, 1947) - PÁ 30. 7., 15:30 Sportovní hala
Velký zátah (The Big Heat, 1953) - SO 24. 7., 17:00 Slovácké divadlo;  PÁ 30. 7., 23:30 Sportovní hala
Třetí muž (The Third Man, 1949) - ČT 29. 7., 23:30 Masarykovo náměstí
Zabijáci (The Killers, 1946) - ÚT 27. 7., 18:00 Sportovní hala
Zabíjení (The Killing, 1956) - NE 25. 7., 23:00 Slovácké divadlo; ST 28. 7., 9:00 Reduta
Žijí v noci (They Live by Night, 1947) - PÁ 23. 7., 18:00 Sportovní hala

EXTRA BONUS:
český noir, který nikdo nikdy neviděl: V pasti (Alfréd Radok, 1956) - SO 24. 7., 21:30 Sportovní hala

PŘEDNÁŠKA:

Věroslav Hába: Evropské kořeny filmu noir (cca 90') - ST 28. 7., 17:00 UMPRUM

Měsíční svit: Snová sekvence vždy zvoní dvakrát (1985)

Noirový díl populárního komediálně-detektivního seriálu Měsíční svit je pozoruhodný z několika důvodů. Není to jen jeho "noirovost" a z ní plynoucí drzost vyprávět v televizi v černobílé, ale i přítomnost jednoho z velikánů žánru.

Celý díl začíná totiž začíná titulkem: "This program is dedicated to the memory of Orson Welles 1915 - 1985" a poté se objeví sám velký Orson a vyprávění s nezbytným čvaňhákem v ruce uvede. Welles oslovil tvůrce, zaujat originalitou jejich seriálového dílka, a požádal je, aby se mohl na Měsíčním svitu nějak podílet. Bohužel uvedení tohoto dílu se nedožil a zemřel 10. října 1985, pět dní před jeho premiérovým uvedením v televizi.

Hlavní hrdinové seriálu David (Bruce Willis) a Maddie (Cybill Shepherd) se při návštěvě jednoho klienta ocitnou ve staré a opuštěné budově kdysi luxusního zábavního podniku zvaného Flaming Cove (Zátoka plameňáků). Od majitele se dozví, že právě tam se kdysi stala slavná vražda, kdy zpěvačka spolu se svým milencem trumpetistou zavraždili jejího manžela. Oba pak sváděli vinu jeden na druhého a skončili tak oba na elektrickém křesle. Tahle informace spustí jednu z typických hádek našich hrdinů (a o čem jiném celý seriál vlastně byl, že?), kdy Maddie trvá na tom, že určitě musel vraždit muž, zatímco David si byl jistý, že vraždila žena. Aneb válka pohlaví ve své nejvtipnější podobě.

Maddie poté přijde domů a zdá se jí sen (černobíle samozřejmě), jak to tenkrát ve Flaming Cove muselo probíhat - ona sama představovala zmíněnou ženu (s krásně noirovým jménem Rita) a David jejího milence. Celý minipříběh samozřejmě staví Ritu do role oběti vláčené ďábelským milencem. Poté vidíme stejný příběh znova v Davidově snu, kdy naopak milenec je obětí femme fatale Rity.

Oba sny jsou podány jako láskyplná pocta noirovým klasikám - klasická jednoduchá zápletka je podporována stylově čistou prací s kamerou a svícením. Zatímco Maddienin sen je vyprávěn seriozně, což odpovídá její nátuře, sen Davidův je plný typicky noirových monologů, shazovaných jeho typickým ironickým humorem ("I always played my horn with my shirt off... late at night, by an open window... next to a flashing neon light. I know I look good that way." nebo "I walked the streets for hours that night. My mind was reeling. I felt alone, adrift. I´ve never murdered anyone before. I had so many questions. How long was I supposed to walk the streets? How much guilt was I supposed to be feeling? How long will those signs float over my head?". Že si jak Bruce tak Cybill své party náležitě užívají je samozřejmost.

Opravdu potřebujete nějaké další doporučení?

Moonlighting S02E04 The Dream Sequence Always Rings Twice

Produkce: Jay Daniel

Režie: Peter Werner

Scénář: Debra Frank, Carl Sautter

Kamera: Gerald Perry Finnerman

Střih: Neil Mandelberg

Hudba: Alf Clausen

Hrají: Bruce Willis, Cybill Shepherd, Allyce Beasley a další

Premiéra: 15. 10. 1985

Odkazy:

IMDB

Čteme si s Orsonem

Je tu léto a člověk si rád dopřeje ve stínu slunečníku kromě osvěžujícího nápoje i trochu toho odpočinkového čtiva (a jestli ne, tak by měl). A jako praví noiroví fandové vám musíme nabídnout i nějakou tu "černou" alternativu. Dnešní dva tituly sice u nás nejsou úplně jednoduše k dostání, ale pokud je nechcete objednávat přes internet, můžete buď zkusit podplatit autora tohohle článku, aby vám je půjčil, nebo si z knihovny sehnat cokoliv od Raymonda Chandlera, Jamese M. Caina či Dashiella Hammetta. Poslouží stejně dobře. Případné tipy na dobré hard-boiled novely či romány můžete klidně přihodit do komentářů.

Orson Welles - Mr. Arkadin (1956)

Nestačí, že má Wellesův Mr. Arkadin minimálně pět různých verzí (z nichž ani jednu bohužel nedokončil sám Mistr), i osud knižní podoby je minimálně zamotaný. Welles je ve všech vydáních uveden jako autor, ale není tomu tak. Jak se po letech bádání a sporů welleseologů ukázalo, jde o anglický překlad Mauricem Bessym francouzsky psané novelizace jedné z verzí Wellesova scénáře. A pak se v tom někdo vyznejte.

Nicméně i tak jde o příjemně nenáročnou a slušně čtivou kriminálku drsné školy, která pomáhá vysvětlit spoustu detailů z filmu a hlavní hrdina Guy je zde vlastně snesitelný až skoro sympatický (což vyvolává spekulace, jak to že resp. proč obsadil Welles do jeho role někoho tak necharismatického, až otravného, jako je Robert Arden), na druhou stranu jí chybí pocity šílenství a bizarnosti, kterými snímek tolik oplývá.

Film samotný (i jeho rozličné verze) rozeberu někdy příště, ale jestli je tu nějaký pravý welleseovec (Bebčo? :)), mohu jen doporučit objednání skvostné krabice od Criterionu, obsahující tři verze i knížku plus spoustu dalších zajímavostí.

Sherwood King - If I Die Before I Wake (1938)

Krásná obálka s Ritou Hayworth (která už sama podle mě stojí za nákup) naznačuje, že jde o knižní předlohu Wellesovy Dámy ze Šanghaje (už jsem o ní psal zde). Lahodně suchý a čtivý styl spolu s brilantně propracovanou zápletkou řadí knihu suverénně k tomu nejlepšímu z hard-boiled literatury.

Adaptace se s předlohou zajímavě rozchází a zase schází: hlavní postavy jsou všechny zachovány včetně jmen s výjimkou role Orsona Wellese, jehož hrdina se v knize nejmenuje Michael O´Hara, nýbrž Laurence Planter. Šanghaj i tajemství kolem Elsy Bannister si vymyslel kompletně Welles a rozhodně toho tolik nenacestujeme jako ve filmu. Kniha začíná rovnou Grisbyho návrhem falešné vraždy a sice se dočkáme zhruba všech zvratů co známe z filmu, ale v dost jiné podobě. Víc by bylo škoda prozrazovat, i pro znalce Dámy skrývá kniha spoustu zábavy.

Všichni, kdo četli můj článek o filmu, vědí, že snímek byl producentem zkrácen skoro o hodinu, což jej nevyhnutelně poznamenalo. Fandy určitě potěší možnost přečíst si jednu z kompletních verzí scénáře, která nám umožní představovat si, jaké by to asi bylo, kdyby... Zajímavý článek najdete zde, samotný scénář (ještě pod názvem Take This Woman) pak tu.

Který klasický noir jste viděli jako první?

Podle očekávání se souboj o náš nejčastější iniciační film noir strhl mezi trojicí Maltézský sokol, Hluboký spánek a Sunset Blvd.. Nakonec o jediný hlas zvítězil Wilderův snímek z roku 1950. Na druhém místě se shodně umístily obě bogartovky. Žádný z ostatních nabízených noirů hlas neobdržel. Tři z vás si svůj první noir nepamatují, stejný počet hlasujících byl k noiru přiveden úplně jiným kouskem (jakým? podělte se v diskusi). 

Všem hlasujícím děkujeme!