The Great Piggy Bank Robbery (1946)

Čekání na další příspěvek na blogu si můžete zkrátit animovanou groteskou z dílny Warner Bros., kterou Bordwell s Thompsonovou označují za "surrealistickou parodii na film noir."

Noirová hádanka (2.)

POZNEJ NOIR :)

Noirová hádanka

vitekpe mě dnes oslovil se zajímavou otázkou. Poslal mi tuto ukázku z filmu Watching The Detectives (2007), kde v čase 5:55 sledují jeden klasický film noir. Poznáte, který to je? :-) Já myslím, že jsem to na 99% uhodla. V  diskuzi si můžeme porovnat tipy :)

Jeopardy (1953)

Jeopardy 
USA, 1953, 69 min.

Kdybych měla snímek Johna Sturgese přirovnat k něčemu aktuálnímu, pak by to bez pochyby bylo 127 hodin od Dannyho Boyla. Jeden z ústředních protagonistů totiž taky neví, co by, dělá kraviny a pak to tak dopadá, že někomu někde uvízne končetina. Na rozdíl od Arona na tuto zapeklitou situaci není sám, ale na druhou stranu na něj mnohem víc tlačí čas. Otec, který kvůli nezbednému synkovi spadl z prohnilého mola a noha mu uvízla pod těžkou kládou, je odkázán na pomoc duchapřítomné manželky, která ho musí vyprostit ven dřív, než jej zcela pohltí stoupající voda přílivu. Jenže: háček je v tom, že čtyřicetikilová ženuška (Barbara Stanwyck) sama těžko uzvedne vodou nasátý kus dřeva a na opuštěné pláži se těžko dovolá pomoci. Zvlášť, když se ta opuštěná pláž nachází v Mexiku, kde (jak známo ze všech těch noirů), s větší pravděpodobností narazíte na uprchlého zločince z Ameriky, než na domorodce...

Takhle vypadá rodinná idylka v noiru

Název filmu mluví za vše. Jeopardy (=nebezpečí) číhá ze všech stran. Zpustlá, byť prosluněná mexická poušť s občasnými rozpadlými, ale oplocenými barabiznami vyvolává stejné konotace jako když teenageři z amerického hororu projíždějí jižanským zapadákovem a my víme, že za chvíli se stanou obětmi nějakého zdegenerovaného burana. 

Co dělá vizuálně zcela nenoirové Jeopardy pojednávající o letní dovolené jinak šťastné americké rodinky noirem je právě atmosféra: všudypřítomné napětí a strach z neznámého, který tu nejen na hrdiny, ale i na vás číhá z každého koutu. Krátká stopáž zaručuje opravdu svižné tempo vyprávění, které vás nenechá v klidu už jen díky občasně vloženému podvratnému motivu. Divák noirem poučený totiž od začátku v šťastně se tvářící rodince, pro kterou v noiru nikdy není místo, hledá nějaké to shnilé semínko. A od samého počátku jej vidí v otci od rodiny (Barry Sullivan), jehož potutelné výrazy ve tváři zavání typickou noirovou ambivalencí. Nedůvěra k jeho osobě vroste o to víc, když své milované vyloží z auta uprostřed země nikoho, která má k rodinné idylce trochu daleko. Opuštěná a nepříliš udržovaná rybářská chatka s polorozpadlým molem u moře nevyvolává úplně šťastné asociace ani v Helen (Stanwyck), jejíž pochybné myšlenky nám zpřítomňuje voiceover. 

Atmosféra jak na americkém jihu. Nikdy nevíte, kdo na vás vybafne na zpustlém dvorku plném harampádí

Mezitím, co čekáte, kdy se ze spořádaně se tvářícího otce konečně vyklube válkou poznamenaný šílenec s mačetou v ruce, přijde na řadu jiný vrah na útěku (Ralph Meeker), u kterého zoufalá Helen marně hledá pomoc, zatímco on si z ní udělá rukojmí. Když nervózní ženu začne vydírat a za přislíbenou pomoc pomalu umírajícímu muži si účtovat odměnu v naturáliích a typicky hrdá hrdinka Barbary Stanwyck mu na to poví "I'd do anything to save my husband. Anything.", přichází na řadu sexuální napětí a kouzlo klasického Hollywoodu, který vám explicitně nikdy neukáže nic, co byste si sami mohli domyslet, popřípadě dumat nad tím, jestli se to, co si myslíte, že se mohlo stát, opravdu stalo, nebo ne. "How far will a woman go...?"

Ironickou situaci hrdinů, jejichž výlet se změní v noční můru, navíc ztvrzuje mexická policie vykreslená jako banda nepřemýšlejících blbců, která neustále jezdí kolem, hledaného vraha má přímo před očima, ale ničeho si nevšimne a zoufalé Američany neustále upozorňuje, ať radši odjedou do města...

Jeopardy sice není kýžený noirový zázrak, ale nudit vás rozhodně nebude. Pokud máte třeba problém večer usnout, určitě mu dejte šanci.

Režie: John Sturges
Scénář: Mel Dinelli podle námětu Maurice Zimma
Produkce: Sol B. Fielding (Loew's)
Kamera: Victor Milner
Hudba: Dimitri Tiomkin
Výprava: William Ferrari, Cedric Gibbons
Střih: Newell Kimlin
Hrají: Barbara Stanwyck, Barry Sullivan, Ralph Meeker, Lee Aaker a další

Distribuce: MGM
Premiéra: 30. března 1953


Odkazy:
CSFD
IMDb
Allmovie

Mickey, Elia a Ava

Pro zájemce přikládám odkazy na tři texty, které se v jednom případě přímo, ve zbylých dvou okrajově dotýkají filmu noir:

* o Aldrichově Kiss Me Deadly se na svém blogu nedávno rozepsal Peter Bogdanovich; mimo jiné jej nazývá režisérovým "nejexplozivnějším" a "pravděpodobně také nejlepším filmem"

* recenzi nádherné kolekce filmů Elii Kazana nabízí stránky magazínu Sight & Sound; součástí kolekce jsou i DVD s noiry Bumerang a Panika v ulicích 

* a konečně anglický překlad profilu Avy Gardner, známé zejména ze Siodmakových Zabijáků, je k dispozici na webu Senses of Cinema; autorem textu původně otištěného v roce 1972 je francouzský filozof a sociolog Edgar Morin

Maltézský sokol (1941)

The Maltese Falcon
USA, 1941, 97 min.

Studio Warner Bros. vyprodukovalo celkem tři filmové adaptace působivého detektivního románu Dashiella Hammetta, původně vycházejícího na pokračování v legendárním pulpovém časopisu Black Mask. Poprvé Maltézského sokola zfilmoval Roy Del Ruth v roce 1931, tedy ještě v době před zpřísněním Produkčního kodexu. Hlavní roli soukromého očka Sama Spadea ztvárnil Ricardo Cortez, známý například z garbovského němého snímku Moderní Carmen (1926), vedle něj se v roli zrádné femme fatale objevila Bebe Daniels, zkušená herečka s bohatou kariérou v němém filmu. Druhou adaptací Sokola se stal snímek exulanta Williama Dieterleho Satan Met a Lady (1936) - v hlavních rolích s Bette Davis a Warrenem Williamem -, který však s předlohou naložil velmi volně, což mělo za následek nejen změnu názvu a jmen titulních postav, ale i posuny v zápletce a žánrovém ukotvení (odlehčená detektivní komedie). Nejvěrněji se předlohy drží verze debutujícího režiséra (v té době však již zkušeného scenáristy) Johna Hustona z roku 1941, všeobecně považovaná za definitivní adaptaci Hammettova románu.

Učebnicový McGuffin

Vnímání Maltézského sokola jako vůbec prvního filmu noir je snad již úspěšně vyvráceno a překonáno, přesto lze jeho význam pro následný vývoj cyklu - zejména pro jeho první "hard-boiled" fázi - jen stěží zveličit. K noirovým trademarkům, které pomohl ustanovit, mimo jiné patří: 

* cynický soukromý detektiv - morálně zpochybnitelný (nevěra, určitá míra zkorumpovatelnosti), v konečném důsledku však vždy stojící na straně dobra a spravedlnosti (pokud něco takového v noirovém světě existuje)

* zrádná femme fatale, využívající muže kolem sebe k vlastním sobeckým cílům

* plejáda výrazných podvodníků a zlosynů, v tomto případě představovaná hned trojicí mimořádných osobností - korpulentním Syndeym Greenstreetem v jeho filmovém debutu, Peterem "Pop Eye" Lorrem a neodolatelným Elishou Cookem Jr., navždy odsouzeným k rolím neurotických zbabělců nebo komických přisluhovačů

* břitké dialogy, skvěle vystihující atmosféru všudypřítomného cynismu a podvodnosti

* screen persona Humphreyho Bogarta, dále definovaná zejména Walshovým Vysoko v horách (1941) premiérovaným o půl roku dříve

Podhled na Greenstreetova Gutmana

Naproti tomu Hustonův styl má jen málo společného s vyhrocenou expresivní estetikou považovanou za stěžejní rys filmu noir. Naopak, Maltézský sokol je učebnicovým příkladem hollywoodského studiového high-key stylu a určité vybočení představují jen občasné výrazné podhledy - například na Greenstreetova Kaspera Gutmana, které tak zvýrazňují jeho mohutnost. 

Maltézský sokol nikdy nebude mojí srdcovou záležitostí - k tomu mu chybí vynalázavější režie a přesvědčivější chemie mezi Bogartem a Mary Astor (závěrečné scény působí až komicky) - jeho historickou hodnotu bych si ale nikdy neodvážil zpochybnit. Hustonův snímek stanovil standard, jímž se poměřovaly všechny noirové detektivky několika následujících let.

Režie: John Huston

Produkce: Hal B. Wallis (Warner Bros.)

Scénář: John Huston; podle románu Dashiella Hammetta

Kamera: Arthur Edeson

Hudba: Adolph Deutsch

Střih: Thomas Richards

Výprava: Robert Haas

V hlavních rolích: Humphrey Bogart, Mary Astor, Sydney Greenstreet, Peter Lorre, Elisha Cook Jr., Gladys George ad.

Distribuce: Warner Bros.

Premiéra: 22. července 1941

Na DVD s českou podporou od: 1. ledna 2002 (Warner)

Odkazy:

IMDB

Allmovie

CSFD
Filmserver (Eda)

So Dark the Night (1946)

So Dark the Night 
USA, 1946, 71 min.

Henri Cassin (Steven Geray), přední pařížský detektiv, přijíždí na venkov odpočinout si od nikdy nekončícího pracovního shonu. Ubytuje se v rodinném penzionu Michaudových, kde se na první pohled zamiluje do krásné (a o mnoho let mladší) Nanette (Micheline Cheirel). Ta Cassinovy city opětuje a zároveň ve vztahu s ním vidí příležitost vymanit se z venkovského stereotypu a zvýšit své společenské postavení. Potíž je v tom, že již od dětství byla rodiči přislíbena místnímu farmáři Leonovi (Paul Marion), který se jí nehodlá jen tak vzdát. Skutečné komplikace ale přicházejí až ve chvíli, kdy jsou Nanette a Leon nalezeni mrtví a jedinou stopou, kterou po sobě vrah na místě činu zanechal, je otisk boty. 

Záběr z úvodu - snímání akce přes rotující ventilátor

* SPOILERY * 

Lewisův film je na Hollywood nezvykle podvratný z hlediska vykreslení hlavní postavy. Cassin je od začátku charakterizován jako bezstarostný a čestný muž a brilantní detektiv, schopný téměř bezchybné dedukce. Celá úvodní část - skládající se z příjezdu na venkov, pobytu u Michaudových a seznamování se s Nanette - působí klidně a idylicky. Až s příchodem Leona očekáváme komplikace v podobě klasického noirového syžetu o milostném trojúhelníku. Tady však začíná hra s diváckým očekáváním: nejenže jsou Leon a Nanette záhy zabiti, v závěru se dokonce ukáže, že vrahem není nikdo jiný než Cassin, trpící schizofrenií! Pozoruhodné je mimo jiné to, že k tomuto zjištění dojde sám Cassin na základě důkazů, které má k dispozici - zmiňovaného otisku boty a dopisů, kterými vrah avizoval své další řádění. Z panensky čistého ochránce zákona se tak vyklube nebezpečný a psychicky narušený vrah. Představte si, že by se podobné odhalení týkalo třeba Marlowa nebo Sherlocka Holmese. Rozdvojení hlavního hrdiny je výstižně vyjádřeno v závěrečné scéně: postřelený Cassin zahlédne obraz sebe sama venku před penzionem Michaudových. Přiblíží se k oknu a z posledních zbytků sil jej rozbije. Vyčerpaně padne k zemi a přiběhnuvším policistům oznámí: "Henri Cassin už není. Dopadl jsem jej a zabil jsem jej." Cassin tak rozpozná svou nemoc a - alespoň jedna část jeho osobnosti - dostojí svým povinnostem detektiva tím, že polapí zločince (sebe samého).

*SPOILERY*

Že by znak sebereflexivity? Nejspíš ne :)

Jako všechny Lewisovy noiry, i So Dark the Night vyniká propracovanou vizuální stránkou. Je skutečně pozoruhodné, že se režisérovi v omezených podmínkách podařilo poměrně zdařile evokovat francouzský venkov. Dále samozřejmě nechybí lewisovské dlouhé záběry (i když genialitě bankovní loupeže z Cun Crazy se tu žádný z nich nepřibližuje) a především dvojité rámování a snímání přes různé předměty (viz obrázky). Koho tedy zklame trochu uhozená zápletka, může se bezpečně spolehnout na další přednosti Lewisova rukopisu. 

Smyčec opakovaně přetíná Nanettinu tvář - předznamenání její smrti?

Režie: Joseph H. Lewis

Produkce: Ted Richmond (Larry Darmour Productions)

Scénář: Martin Berkeley a Dwight Babcock podle námětu Aubreyho Wisberga

Kamera: Burnett Guffey

Hudba: Morris W. Stoloff, Hugo Friedhofer

Střih: Jerome Thoms

Výprava: Carl Anderson

V hlavních rolích: Steven Geray, Micheline Cheirel, Eugene Borden, Ann Codee, Egon Brecher

Distribuce: Columbia Pictures

Premiéra: 12. prosince 1945

Odkazy

IMDB

Allmovie

CSFD

Bogarta a Bacallovou do uší

Co nesmí žádné noirové fanynce chybět? 

TOHLE:

Pokud byste chtěli někoho takto podarovat, doporučuju doplňky, co vyrábí Wegga. Je libo na uších Audrey Hepburn, Jamese Deana, Karla Gotta nebo Hvězdné války? A když zde svůj vysněný idol nenajdete, nevadí - můžete zaslat vlastní obrázek.

Teď asi Eda lituje, že není ženou... :-)

A mně jestli s tímhle na uších nedají ty státnice na filmu, tak už nikdy.

DVDBeaver vyhlašoval nejlepší DVD a Blu-ray počiny roku

Stránky DVDBeaver zveřejnily výsledky ankety o nejlepší vydavatelské počiny na poli DVD a Blu-rayů za uplynulý rok. Na předních místech se umístily i některé tituly, kterým bychom my - noirofilové - měli věnovat zvýšenou pozornost. Tady jsou:

DVD

1. kolekce tří němých filmů Josefa von Sternberga (Underworld, The Last Command a The Docks of New York) - trojici vizuálně výjimečných snímků - do značné míry předznamenávajících noirovou stylistiku - vydal Criterion
...
8. kolekce Columbia Pictures Film Noir Classics 2 - obsahuje DVD s filmy Human Desire, Pushover, Nightfall, The Brothers Rico a City of Fear
9. Film Noir Classics Collection 5 - čtyři disky s osmi noiry - Cornered, Deadline at Dawn, Desperate, Backfire, Armored Car Robbery, Dial 1119, The Phenix City Story a Crime in the Streets

Blu-ray

1. The Night of the Hunter - vítězství znovu připadlo Criterionu - tentokrát za noirovou "pohádku" Charlese Laughtona; disk se rovněž pyšní nejlepším bonusem roku - pod názvem "Laughton Directs" se skrývá "a two-and-a-half-hour treasure trove of outtakes and behind-the-scenes footage
...
4. Langovo M - asi "nejnoirovější" z jeho německých snímků (Blu-ray Metropolis Reconstructed and Restored se ve stejném žebříčku umístil na druhém místě)

Už máte vybráno?

The Two Mrs. Carrolls (1947)

The Two Mrs. Carrolls
USA, 1947, 95 min.

Snímek The Two Mrs. Carrolls má mnoho společného s noirem Curtise Bernhardta Conflict (1945), o kterém jsme psali minule: oba filmy se potýkaly s určitými problémy v produkční a distribuční fázi, které oddálily jejich uvedení, a v obou ztvárnil Humphrey Bogart psychicky labilního muže, který se rozhodne zbavit se manželky. Ale vezměme to popořadě. 

Adaptaci divadelní hry Martina Valea do filmové podoby převedl Peter Godfrey, původem Brit, který do Hollywoodu přišel ve 30. letech jako herec. Záhy však začal i režírovat - podepsán je například pod výbornou romantickou komedií Christmas in Connecticut (1945) nebo dramatem The Woman in White (1948). Opakovaně spolupracoval zejména s Alexis Smith (5 filmů), Sydneym Greenstreetem (2 filmy; oba herci se shodou okolností objevili i ve snímku Conflict) a Barbarou Stanwyck (3 filmy včetně The Two Mrs. Carrolls). Godfreyho britský původ je pro snímek zcela určující - nejenže se jeho děj odehrává v Anglii, ale je pro něj charakteristický určitý (pro Hollywood) cizokrajný feeling - od úvodních scén, v nichž Bogart chytá ryby ve skotských bystřinách, až po samotný závěr, který je korunován ryze britskou replikou (nebudu prozrazovat).

Podobně jako Conflict byl i noir The Two Mrs. Carrolls uveden se zpožděním - znovu téměř dvouletým. Tentokrát však na vině nebyla Bogartova problematická povaha nebo neochota ztvárnit zápornou roli. Důvodem byl tematicky spřízněný snímek konkurenčního studia MGM Plynové lampy (1944). Warneři se nejspíš báli přímého srovnání, a tak premiéru filmu pozdrželi až do března 1947. Fabule The Two Mrs. Carrolls skutečně nápadně připomíná nejen slavný snímek George Cukora, ale například i Hitchcockovy filmy Mrtvá a živá (1940) a Podezření (1941), čímž se řadí do série gotických noirů vyprávějících o ženských hrdinkách vydaným napospas maniakálním mužům. Bogart tak dovádí do extrému polohu, kterou si nacvičil již v Conflictu, zatímco Barbara Stanwyck se připravuje na roli ženy-oběti v Sorry, Wrong Number (1948). 

Problémem The Two Mrs. Carrolls je nerozhodnost, jak vlastně příběh vyprávět. Divák toho ví příliš mnoho, aby byl dějovými zvraty a odhaleními překvapen, a příliš málo, aby byl udržován v neustálém napětí. Kvůli hereckým výkonům (vedle Bogartova šíleného malíře (!),  jeho dlouho naivní manželky B. Stanwyck a chladné krásky Alexis Smith je třeba ještě zmínit mladinkou Ann Carter v roli bystré a mazané dcery) a zmiňované britské atmosféře jej ale stojí za to vidět.

P.S.: Ve filmu padne neodolatelná hláška odkazující k warnerovské klasice Casablanca (1942). Na jednom místě Bogartova postava, čelící návštěvě upjatých Britů, říká: "I have a feeling this is going to be the beginning of a beautiful hatred."  

Režie: Peter Godfrey
Produkce: Mark Hellinger (Warner Bros.)
Scénář: Thomas Job podle hry Martina Valea
Kamera: Peverell Marley
Hudba: Franz Waxman
Střih: Frederick Richards
Výprava: Anton Grot
V hlavních rolích: Humphrey Bogart, Barbara Stanwyck, Alexis Smith, Nigel Bruce, Ann Carter a další

Distribuce: Warner Bros.
Premiéra: 4. března 1947

Odkazy
IMDB
Allmovie
CSFD